Past na myši

962 86 16
                                    

Stačilo trochu pootevřít dveře, abych mohl nakouknout dovnitř.
Svoji dutou hlavu jsem strčil do škvíry, abych se rozhlédl po bytě.

Ukázalo se, že jsem to dělat neměl.

Hned, jakmile jsem prostrčil hlavu dveřmi mě přes hubu flákl neskutečnej smrad.

Alkoholu smíšeného s hořkým santalem.

Byl tam, naštvaný a opilý. To neznamenalo nic dobrého.

Alfu jsem spatřil sedět na pohovce, jak kouká do blba. Na stole trůnila láhev červeného vína.

Silně pochybuji, že ten zmrd vypil jen jednu.

Dlaní jsem si překryl nos, abych z toho pachu náhodou neomdlel, protože jsem na takovou směsku nebyl zcela zvyklej.

Ale jako na zavolanou, alfa si mě všiml, když jsem se snažil opět tichoulince zavřít dveře a někde počkat, dokud nevstřízliví.

Prostě jsem chtěl nenápadně zmizet.

Alfa se zvedl, jakoby nic. Obešel gauč a šel ke mně, div sebou nemrskl o podlahu. Motal se jak káča z kinder vajíčka.

Ztuhl jsem a doslova čekal, až si pro mě přijde. Obával jsem se totiž, že kdybych se vydal na útěk a on by mě chytl, bylo by to horší.

Černovlásek se ke mně dobelhal, vyrval mi dveře z ruky a otevřel je dokořán tak silně, že se málem zlomily panty.

Víte, co je horší než alfa?

Opilá a nasraná alfa.

Koukal jsem na něj a on zas na mě, jak to bylo poprvé, když jsme se viděli. Tentokrát v jeho očích bylo ale něco úplně jiného.

Jeho oči mě propalovaly tak, jak jsem jim to nebyl schopný ani vrátit.

Sevřel se mi hrudník, něčím jako strachem a tím, že zdroj feromonů a pachů stál přímo předemnou.

Alfa se nademnou ještě chvíli skláněl, snad jakoby přemýšlel, co se mnou udělá. S kruhama pod očima a rozcuchanýma vlasama, dokonce i v pomačkané pracovní košili jsem odhadl, že se nalil hned jak přijel z jeho sezení.

Po třiceti vteřinách pod jeho toxickým pohledem jsem měl chuť to zabalit a zdrhnout, jenže když už jsem se namáhal udělat patrnej krok od něj, alfa mě popadl za předloktí a vtáhl mě do bytu.

Dveře práskly a já tušil, že jsem totálně v hajzlu.

"Hej!"okřikl jsem ho, když mě za sebou táhnul. Snažil jsem se mu vyškubnout, ale alfa na můj odpor nereagoval a prostě mě vlekl dál. Do jeho ložnice. Stisk nepovolil.

"Kreténe, posloucháš mě vůbec?!"znovu jsem ho okřikl i s nadávkou, ale jakoby byl alfa němý.

Zmocnil se mě strach. Jasně, že se mě zmocnil. Koho ne, v takový situaci.

Doslova jsem kouzal za ním po patách, jak jsem se snažil brzdit ho i za pomocí podlahy.
Dokonce jsem mu i chvíli zarýval nehty do ruky, aby mě pustil, ale on tomu nevěnoval ani úšklebek.

S kamenným výrazem mě dotáhl k jeho posteli.

"Pusť mě ty debile ožralej, co si k sakru myslíš, že děl -"ječel jsem ale to už jsem letěl vzduchem a mojí přistávací plochou se stala právě jeho postel.

Málem mi moje přistání vyrazilo dech.

Dopadl jsem na matraci a urychleně se rozhodl opustit tento prostor, prostor kolem alfy, proto jsem se co nejrychleji snažil odplazit pryč.

Odkud vítr vaneKde žijí příběhy. Začni objevovat