Odkud vítr vane

Ranní inflace

Dámy, pánové a všechni ostatní.
Chtěl jsem vám s radostí oznámit a prohlásit tuto noc za nejlepší v mém životě.

Nikdy jsem se tak dobře nevyspal. Nikdy.

Netuším, zda je to kvůli tomu, co za hovna se stalo včera, nebo jen čirá náhoda a nehodlal jsem to zjistit.

Vyspal jsem se do růžova a to bylo všechno, co mě zajímalo.

Už jsem byl vzhůru nějakou dobu a zaujal jsem polohu ležmo na břiše a pozoroval alfu, jak poklidně spí.

Nevylezl jsem z postele, jen jsem na něj civěl a přemýšlel. Možná ani to ne.

Vlasy mu létaly po polštáři a očích, až jsem měl neskutečný nutkání mu je odhrnout, ale nechtěl jsem ho vzbudit.

Už jsem to říkal několikrát, ale když spal, tak konečně vypadal na svůj věk. Bez vrásek, uvolněný a klidný.

Ležel na boku s jednou rukou pod hlavou a druhou, která byla přes noc na mých zádech, měl před sebou na matraci.

Všimal jsem si malých detailů na jeho tváři a rukou.
Zjistil jsem, že má obočí a řasy hustší než většina krasavic bet, které znám ze školy.

A na pravačce má malou jizvu mezi prsteníčkem a prostředníčkem.

Zvedl jsem oči z jeho ruky na jeho tvář. Rty mírně pootevřel a v pod víčky mu zacukalo. Dýchal tak tiše, že to ani slyšet nebylo.

"Bavíš se dobře?"

Kurva!

Leknutím jsem vyjekl a málem nadskočil i s postelí.

"J—jak dlouho už si vzhůru?" Zamračil jsem se a doufal, že se vzbudil až teď.

Alfa si přiložil dlaň k nosu a protřel si prsty oči.

"Pár minut." Odpověděl takovým líným a zatraceně hlubokým chraplákem, až mi naskákala husina.

Zvedl jsem se do sedu a probodl ho pohledem.

Grázl. Je to prostě grázl. Ach jo.

To nemohl nic říct?

Černovlásek na mě mrknul a tiše se uchechtl, než hrdě pronesl: "Dobré ráno."

"No hrozně dobré," odfrkl jsem si a protočil oči.

Připadal jsem si hrozně, teď, když jen předstíral, že spí.

"Copak? Nevyspal jsi se dobře?"podivil se nevinně.

Ha, naopak. Vyspal jsem se jako král.

Jeho otázku jsem nechal bez odpovědi, což se později ukázalo, jako ne moc dobrý nápad.

Alfa nahodil líný úsměv a popadl mě za paži.

"Co to—" nestihl jsem po něm ani vyjet a zatáhl mě zpět do jeho objetí. Svoje paže kolem mě omotal jako krajta.

Jeho heuď se ukázala jako parádní místo, kde si přerazit nos.

"Hmm, nebuď naštvaný," zamumlal mi do vlasů a něžně mě do nich políbil.

Zhrozil jsem se.

Byl úplně mimo. Nemyslel jsem si, že by zrovna on po ránu byl úplně mimo. Ale zdá se, že je.

Rozespalá alfa. Paráda. Je to dobře nebo špatně?

Rukama jsem ho zatlačil do prsou, abych se od něj odstrčil.

Jeho chapadlama si mě ale zase zpět přivinul k tělu.

Povzdechl jsem si.

"Co takhle si ještě zdřímnout?" Navrhl rozespale.