Odkud vítr vane

Bezpečnost na prvním místě

Když jsme kráčeli rychlým krokem k autu, nestíhal jsem vykonávat žádnou jinou činnost než hejbat nohama tak, abych tomu alfovi stíhal.

Hůlky jsem si zvládl zlomit až v autě, protože když jsem se snažil udržet s alfou krok, málem jsem si jima vypíchnul oči.

Ale to nevadí, protože stojíme v koloně a já mám dostatek času na to, abych to dohnal.

Alfa netrpělivě ťukal prsty o volant a rozhlížel se, zda by se to nedalo nějak objet.
Asi 300metrů před námi se opravuje cesta a trvá jim to sakra dlouho.

Stojíme už si dvacet minut a neposunuli jsme se ani o milimetr.

Za námi začala troubit auta a černovlasý nasraný alfa, co seděl vedle mě, vypadal jako bomba co za chvíli exploduje a mě výbuch sejme jako prvního.

Jsem to ale smolař.

Párkrát jsem nevinně zamrkal, raději se podíval jinam a dál si slurpoval svoje nudle, co byly pro mě momentálně jediná psychická podpora.

Pokud má tenhle alfa přítelkyni, měla by mi poděkovat za to, že si zlost vybije alfa na mě a ne na ní.

Ikdyž ona už musí bejt zvyklá, protože jeho povaha a osobnost je příšerná. Úplně na hovno.
Dal bych ho celýho reklamovat jeho rodičům.

Přeskočil jsem pohledem zpět na alfu, které už na čele vyskočila žilka.
A když už jsem myslel, že alfa fakt praskne a mě to zabije, auta před námi se začaly pomalu posouvat.

A pak se zase zastavila.
Tentokrát ale tak prudce, že jsme málem narazili do maličkého auta před námi.

,, . . . "

Alfa nic neříkal a mlčel, ale byl jsem si jistý, že kdybych tu nebyl, tak by alfa už nadával na celý svět, vystoupil by z auta a holýma rukama přetrhl všechny auta před ním vejpůl včetně lidí.

Bylo by to jak v akčním filmu, kde je hlavní postava psychopat.

Uchechtl jsem se.

Šel bych na to do kina ve 3D a smál se na celé kolo .

"Co je tady vtipnýho?"zasyčel polohlasně alfa, naprosto vytočenej.
V dlaních mačkal volant, co už byl kvůli němu dávno po smrti. Ani dušička z něj nestihla vyletět, protože ji alfa úplně rozdrtil.

A mě je líto volantu.

,,Tam."vyhnul jsem se odpovědi a prstem ukázal na jeho stranu, kde byla vidět odbočka zpět do centra.
Alfa cosi zamručel a na fleku otočil auto tak, abychom mohli z týhle zpropadaný kolony vyjet, zmizet ve městě a nějak to objet.

Hlásím se znovu, tentokrát ale s tím, že jsme dorazili zpět do alfova bytu.
Sice jsme přijeli o dvě hodiny později než bylo plánováno, ale hlavní je, že jsem cestu s ním přežil.

Skopl jsem si z chodidel boty a s plnýma rukama z tašek jsem vešel dovnitř.

Místo delšího pobytu to s tím množstvím oblečení vypadá, že se tu stěhuju..

Zťapal jsem to s taškama ke gauči, kde jsem si plánoval sednout a začít trhat cedulky.

Alfa chvíli stál ve dveřích a cosi hledal v jeho kapsách.
Nedíval jsem se, ale všimnul jsem si, jak se za mnou ocitl až moc rychle.
Zamračil jsem se.

,,Tady."dloubl do mě něčím alfa, abych se otočil.
Poznal jsem, že to není jeho prst, protože se to lesklo a vypadalo to jako mobil.

A tyvole, je to mobil!