Popravdě jsem ani netušil, co budeme dělat.
Neměl jsem žádnou představu.Alfa se o ničem nezmínil, nijak mě neinformoval o tom, jak má v plánu se vypořádat s tím zmatkem ohledně mého sňatku, který se stal také jeho věcí, ne jen mojí.
A já taky nevěděl, co si s tím mám počít. Chtěl jsem se tomu postavit sám, vzchopit se a postavit se Haruovi tváří v tvář.
Jenže teď jsem se na to necítil. Jen jsem na to pomyslel a žaludek mi zaplnilo olovo. Nebyl jsem připravený na nic, co se teprve mělo nevyhnutelně stát.
Šli jsme pěšky, v naprostém tichu a mě bylo moc blbé ho prolomit, protože jsem hrál naštvaného.
Ťapkal jsem za ním jako house za matkou husou, aniž bych veděl, kam jdeme.
Neunikly mi pohledy několika lidí, mužů i žen, které se na mě a alfu zvědavě vrhaly. Spíš na něj teda. Museli mi závidět jeho krásu.Počasí nebylo zrovna nej, ale alespoň nepršelo a teplota dávala jasně najevo, že brzy bude léto.
Nechtělo se mi mých mikin vzdávat.
Vymotali jsme se z uliček a nějakým záhadným způsobem jsme se ocitli na jednom z mnoha náměstí v tomhle přiblblým městě.
Překvapeně jsem se rozhlédl kolem. Některé budovy byly ještě ve starých slozích, barevná omítka se na nich sotva držela a místy už byly vidět cihly.
Skromné bytovky, nebo malé obchody, kavárničky a zahrady, země byla vydlážděná krychličkami, což mi taky dávalo jasně najevo, že to tady bude starý.Ne ve špatném slova smyslu.
Nejvíce mě zaujaly trhy. Ano, trhy, které se pořádaly.
A černovlásek mě vedl rovnou k nim.Musel jsem ho na pár kroků doběhnout, abych ho mezi náporem lidí u stánků neztratil.
Všechny stánky, vystavené těsně vedle sebe, jeden po druhém, byly z dubového dřeva, které bylo cítit ve vzduchu více, než pachy davů, co se hnaly uličkou a nevěděli, u kterého stánku se zastavit.
"Co tu děláme?" Zeptal jsem se, a když alfa v mžiku zastavil, nos jsem si nakřápl o jeho záda.
Ano, už zase. Stal se z toho zvyk.
"Uff—"zahuhlal jsem bolestí a zapotácel se pár kroků zpět, abych si nosánek prohmatal, jestli jsem si ho nezlomil.
Ne, zůstal na místě a nic nekřuplo. Díky bohu.
Černovlásek mě popadl za předloktí a s lehkostí si mě přitáhl k sobě.
Druhou rukou se mi vetřel pod prsty, aby se přesvědčil o stavu mé bolístky sám.
Překvapeně jsem na něj zíral, ale ho zajímalo jen, jestli mi něco není.
Asi se moc zamyslel...
"Promiň," omluvil se s nuceným úsměvěm.
Co se děje? Napadlo mě hned.
Místo toho se moje vypustila něco zcela jiného.
"Co tady děláme?"Černovlásek svěsil ruce a ten odporný úsměv zmizel.
"Chtěl si něco dělat. Napadlo mě, že bych tě provedl po městě a mohli bychom si popovídat..."
Rande.
Ne. Jo. Ne. Asi? Cože?
Ne, to ne.
"Na rande tě vezmu zítra, teď s tebou chci něco probrat," řekl s mrknutím, jakoby mi přečetl myšlenky.
ČTEŠ
Odkud vítr vane
RandomPříběh o omeze, která má život od samého začátku předepsaný. Hlavně jeho sňatek, se kterým nesouhlasila. To by se ovšem nesměla připlést pod nohy alfě, kterou po prvním pohledu okamžitě nesnášela. Netrvalo dlouho a spousta věcí se zvrtla, že osud v...