Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 8

# Čus, omlouvám se, ale poslední dobou jsem neměla čas skoro na nic, takže sem přidávam tuhle kapitolku, která bude dost nudná a hlavně krátká. (nedostatek času) Blíží se mi zkoušky z autoškoly(v těch zkušebních testech jsem úplně v prdeli) a ve škole taky nic moc. Nejhorší bude začátek března. Ale pak mám jarní prázdniny a hned na to jedu do Anglie, takže se mi snad podaří něco dalšího napsat. Tak si užijte tehle kratší part a dejte 'like' nebo koment. Dík. :) #

Po dlouhém snění v Lukově obětí, jsem se konečně probudila. Vlastně jsem se budila celou noc, nemohla jsem přestat myslet na Jamese. Co když mě někde přepadne a znásilní, ale teď už doopravdy?!

Budu se muset držet v dosahu lidí. Ale to je teď jedno, jak mohu myslet na něco takového, když se mi naskytuje pohled na něco tak sladkého a roztomilého jako je Luke?!

Byl zabalený v peřině, schoulený do klubíčka a spokojeně oddychoval. Sledovala jsem jeho obličej, který vypadal tak andělsky. Všimla jsem si ,že už mu raší strniště a to mě na klucích obecně dostávalo do kolen. Myslela jsem, že umřu blahem, snad jen pohledem na něj.

Přestala jsem na něj tak zírat a radši jsem šla zkontrolovat svůj vzhled. Když jsem přišla do koupelny tak jsem div nenadskočila leknutím.

Promnula jsem si oči, ale to mi samozřejmě od tmavých kruhů pod očima nepomůže.

Opláchla jsem si obličej vodou a začla jsem si rozčesávat vlasy, které trčely do všech světových stran. Sakra, jak to ti kluci dělaj, že i po ránu vypadaj tak úžasně?! Jsem ráda, že mě Luke po ránu ještě neviděl, to by asi

neviděl už vůbec.

Vrátila jsem se do pokoje, kde si stále stejně spokojeně oddychoval s otevřenou pusou roztomilý blonďák. Lehla jsem si opatrně, abych ho nevzbudila a znova jsem usnula.

,,Zlato. Ty ještě spíš?" probudil mě Lukův hlas.

,,Co je? Kolik je hodin? Nepřijdem pozdě? Já už radši vstanu." byla jsem celkem vylekaná jeho otázkou, že ještě spím a radši jsem hned vstala.

,,Ne, máme času ještě dost, asi přes hodinu." ulevilo se mi a já znova spadla do načechraných peřin.

,,Ale to neznamená, že to zase zalomíš!" když to dořekl musela jsem se začít smát tomu jeho výrazu. 'Zalomíš'.

,,Čemu se směješ, to není vtipný." zmračil se.

,,Ale je." musela jsem mu oponovat.

Vzal mi peřinu a začal mi stlát. Ovál mě ledový vzduch a naskočila mi husí kůže. Probralo mě to natolik, že jsem byla schopná vstát a jít se převlíct do koupelny.

Jakmile.jsem byla hotová, vylezla jsem z koupelny, ale Luke nikde.

,,Luku? Lukey? Kde jsi?"

,,Tady, pojď máš tu snídani!" zavolal na mě.

Rychle jsem seběhla schody s taškou v ruce, abych se nemusela vracet nahoru.

Když jsem přišla do kuchyně, bylo tam snad všechno co si k snídani člověk může přát.

Bylo mi trapně, nikdo mi nikdy nedělal snídaně, snad naposledy rodiče do mých dvanácti let, pak už jsem si dělala snídaně sama. No, nedalo se jim říkat snídaně, protože když jsem si mohla ráno vybrat mezi snídaní nebo delším spánkem, ta druhá možnost se mi zamlouvala vždycky víc.

,,Luku, to si, ale nemusel. Dal sis s tím tolik práce. Vždyť já toho tolik ani nesním." udělala jsem na něj smutnej pohled.

,,A to znamená víc pro mě." poznamenal s nadzdvihnutým obočím a zakousl se do křupavého toustu.

Já se na něj jen zašklebila a zvala jsem si taky jeden.

Po snídani jsme vyšli před dům, kde čekali kluci, opírající se o černé auto. Myslím, že Ashtnovo.

Nastoupili jsme a jakmile jsme se rozjeli, kluci začali nahlas zpívat s rádiem. Byl to celkem zážitek. Všichni lidi na ulici se za námi otáčeli a jen nevěřícně kroutili hlavou. My jsme se tomu jen smáli.

Ash zastavil před školou a popřál nám další pěkný den v tom nádherném ústavu a my jsme se jen zašklebili a šli dál jako by nic. Ash zatroubil a odjel.

Sotva jsem vešla do budovi zastavila mě ředitelka.

,,Dobrý den, slečno...."

,,Palmer?!", ach jo jak mohla tak rychle zapomenout.

,,Ano, ano...hmm..takže...našla se pro vás volná skříňka."

,,Děkuju, ale už jsem se zabydlela ve skříňce s panem Hemmingsem." usmála jsem se na ní falešným úsměvem.

,,No dobrá, ale kdybyste si to rozmyslela.."

,,Budu vás informovat, ale děkuji za snahu. Nashledanou." otočila jsem se a šla s Lukem k jeho, tedy 'naší' skříňce.

,,Jestli ti to vadí, můžu se přesunout do tý jiný skříňky."

,,Ne to je v pohodě. Jsem rád, že tě mám pořád na očích, po tom co se stalo včera.

Vyndal si knížky, které potřeboval a vzalě za ruku a šli jsme.

**************************

Celý den uplynul tak rychle a příjemně. Nepotkala jsem ani Jamese, asi nebyl ve škole. Tím lépe, pro mě, aspoň se s ním neuvidím.

Po škole jsme šli všichni, naše parta zase na zkoušku, ale tentokrát k Ashovi, který pro nás přijel.

***********************

Úterý, středa, čtvrtek. Uteklo to a byl tu pátek. Přežít to ve škole bude dneska hračka máme jen šest hodin a já mám ke všemu po boku Luka, takže to uteče ještě rychlejc.

*******

Jak jsem řekla, uteklo to rychle a já už se ve svém pokoji válela v řesle a črtala jsem si strom, který rostl před domem, vedle příjezdové cesty.

Najednou mi někdo zaklepal na dveře a ani nečekal na vyzvání a vtrhl dovnitř.

Lydia, kdo jiný.

,,Tak co máš na srdci?" pohlédla jsem na ni znuděně, už jsem chtěla, aby vypadla.

,,Hele, nebuď nepříjemná a poslouchej." dala ruce v bok a počkala až jí budu věnovat plnou pozornost.

,,Poslouchám." ,abych měla klid.

,,Takže, chtěla jsem se tě zeptat jestli bys dneska večer nešla.na takovou menší párty."

,,Já nevím. Kdo všechno tam bude se tě ptát nebudu, stejně tu nikoho neznám." odpověděla jsem a doufala, že moje odpověď bude dostačující.

,,Kluci z tý tvojí party tam jdou taky a Luke určitě půjde s nima." mrkla na mě a myslela si buhví co.

,,Nic neslibuju, ale když tam půjde Luke tak proč ne." dala jsem jí vyčerpávající odpověď.

,,Tak zatím, uvidíme se.", na to sem už nic neodpovídala a napsala jsem Lukovi, jestli se tam chystá.

,,Jo, proč ne. Zatancujem si a bude sranda. Ale nebudem se tam zdržovat moc dlouho."
,,Ok, já tam taky nechci tvrdnout moc dlouho."
"Zadtavim se pro tebe tak za hodinku. Ok?"
,,Jjj, jasně. Těším se. :*"