Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 28

Probudila jsem se v prázdné posteli. Lukova deka byla, jako vždy vzorně složená a moje deka obmotaná okolo mých nohou. Musela jsem se nad tím ušklíbnout, jako by se nic nezměnilo. Protáhla jsem se jako kočka a vstala z postele, pak se vydala dolů s úmyslem najít kuchyni. Sejít dolů ze schodů bylo lehké, ale kde je kuchyň? Chodila jsem po domě jako blázen, bála jsem se otevřít kterékoli dveře, aby nedošlo k nějaké trapné situaci. Co kdybych otevřela dveře, za kterými by byla koupelna a někdo v ní, a zrovna by to nebyl Luke? To by bylo trapný! Dlouhou chodbou jsem došla do obývacího pokoje, kde právě seděl Mikey a hrál GTA 5. Strašně moc se u toho smál a autem narážel do všeho okolo sebe. Ani si nevšiml, že jsem se tam.

,,Mikey?" nesměle jsem ho oslovila.

,,Ashtone! Nedělej si ze mě prdel! Teď hraju a když hraju, tak se neznam. Vypadni, nemam na tvé parodování hlasů náladu." začal zuřivě mačkat všechna tlačítka na ovladači.
Ashton je pověstný tím, že má různé druhy smíchů, ale že by napodoboval něčí hlas? O tom jsem ani nevěděla. Protože mě Mikey zřejmě zaregistroval jako Ashe, odkašlala jsem si a znova ho oslovila.

,,Mikey! To jsem já!" přiblížila jsem se k němu a dloubla ho do zad.

,,Au! Co je?" zakňučel, odložil ovladač a otočil se ke mně. ,,To jsi ty?? Promiň já si tě spletl s tím magorem Ashtonem." ušklíbl se a pak se zeptal: ,,Co tu vlastně děláš? Vy jste s Lukem zase spolu?" podivil se.

,,Jo, teda já si to aspoň myslim. Mimochodem, kde tu máte kuchyň?"

,,Tamty velký dveře." lhostejně ukázal na dvoukřídlé dveře, které byly úplně v rohu místnosti. Jen jsem přikývla, Mikey se usmál a hned se vrhnul na ovladač položený na sedačce vedle něj a spousty vysypaných křupek. Jen jsem protočila oči v sloup a šla k velkým dveřím. Otevřela jsem je dokořán a tam - překvapivě - nikdo nebyl. Kde sakra všichni jsou? A hlavně, kde je Luke? Prošla jsem obrovskou kuchyní ke dveřím, které jsem považovala za dveře vedoucí do jídelny. Jo, naštěstí to byla jídelna, ve které seděl Luke a hromada jídla.

,,Tady jsem ti připravil snídani, krásko."
Začervenala jsem se, protože jsem tohle oslovení dlouho neslyšela. Rozdýchala jsem to a zasedla ke stolu, kde už byla připravená úžasná snídaně. Na stole bylo pět misek, které byly naplněny různými druhy ovesných vloček nebo křupek a vedle nich stála lahev s mlékem. Dále tam byl čerství chléb a jiné pečivo, k tomu asi sedm druhů pomazánek. V konvicích opodál byla káva, čaj a horká čokoláda.

,,To všechno si připravil jen kvůli mě?" nestačila jsem se divit.

,,Jo, ale to to ještě není všechno." pousmál se, a jen to už stačilo k tomu, aby se na jeho tváři objevily rozkošné ďolíčky. Vstal od stolu a zašel do kuchyně. Když vyšel na podnosu nesl vařená i smažená vajíčka. Nešlo mi do hlavy, jak mohl usmažit vajíčka a hlavně kde, protože když jsem byla v kuchyni, nevšimla jsem si, že by se tam něco smažilo nebo tak. Vařit vajíčka celkem práci nedá, nemusí se totiž moc hlídat, ale když se vajíčka smaží musejí se připálit, jestliže je nikdo nehlídá. Někdo mu je musel osmažit, jinak to nechápu.

Vajíčka, která uvařil položil před sebe a smažená blíže mně. Osolil si je a pustil se s chutí do nich. Já se na něj jen udiveně koukla a pak jsem začala jíst ta smažená. Když byly dojezeny, zlákaly mě ty pomazánky. Hned jsem si jednu přisunula blíže k sobě a poprosila jsem Luka, aby mi podal nějaké pečivo. Namazané rohlíky a chleba, každý kousek namazán jinou pomazánkou, jsem do sebe ládovala jakoby nic. Ty pomazánky byly tak dobré ani nevím, z čeho a jaké byly, ale chutnaly božsky. Pro podezření, že to není Lucasova práce jsem se na něj z pozdvyhnutým obočím podívala a jen jsem blahem vzdechla. Ani jsem nebyla schopná slova.