Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 27

Zavřela jsem se v pokoji a snažila se uklidnit. Najednou mi zazvonil telefon.

,,Haló?"

,,Becky! Myslela jsem, že mi to nezvedneš. Ty už si odešla? Já myslela, že se se mnou aspoň rozloučíš." slyšela jsem Lydiin zmatený tón.

,,Promiň, ale byl tam Lucas."

,,Cože? Jak se tam vzal?"

,,Říkal, že je sem vzal ten jejich manažer. Chtěl je nějak prosadit." zahuhlala jsem naštvaně do telefonu.

,,A to jsi odešla s ním? Nebo co?"

,,No, už to vypadalo, že se usmíříme, ale pak mu byla v zádech ta Charlie, kterou měl pořád za zadkem. Pořád na něj hulákala, jakoby spolu chodili."

,,A takže jako nic."

,,Rozešla jsem se s ním. Snad to pochopil. Už musim končit." ani jsem nepočkala na Lydiino rozloučení a zavěsila jsem.

Dopadla jsem do postele a usnula jsem. Celou noc jsem se probouzela, spánek byl trhaný. Noční můry, nemyslela jsem si, že se od našeho rozchodu nebudu moc odpoutat od myšlenek na něj. Nemůžu na něj přestat myslet, pokaždé když ho vidím na nějaké fotce, byť jen s kamarádkou, žárlím jako blázen. Převalovala jsem se v posteli a vrčela jsem pokaždé, když jsem se převalila na bok.

,,To snad ne! Kdo to zase otravuje?" zasuptěla jsem, když mi začal zvonit mobil. Bylo 5 hodin ráno.

Zamžourala jsem na display a přečetla jsem si kdo mi volá.

,,Lukey" přečetla jsem nahlas (ironicky) pod jakým jménem jsem měla Lucase uloženého v mobilu.

,,Ano?" přejela jsem přes obrazovku prstem a rozespale jsem zabručela do telefonu.

,,Hele, moc se omlouvam. Za všechno. Vysvětlil jsem Charlie, jak to je a že miluju tebe a nikdy nebudu nikoho milovat víc než tebe."

,,To je od tebe hezký, ale asi si zapomněl, že jsem se s tebou rozešla."

,,Jo, podruhý. Ale já to s tebou chci dát zase, podruhý dohromady."

,,Nevim, jestli to budu chtít jen tak přejít a dát se s tebou dohromady, zase. Promiň, ale nebude to tak snadný. Potřebuju chvíli čas."

,,Nemůžu na tebe přestat myslet, nejradši bych za tebou hned přijel, ale dobře, dám ti čas. Pauza."

,,Dík, že mě chápeš. Tak dobrou."

,,Eh...promiň, že jsem tě vzbudil, ještě jsem si na ten časovej posun nezvykl a nemohl jsem usnout."

,,Tak ahoj."

,,Ahoj, miluju tě."

Jen jsem zakroutila hlavou a zavěsila. Položila jsem mobil zpět na noční stolek, a znovu jsem usnula, teď už ale klidněji.

********************

,,Vstávej! Notak vstávej!!!" probudil mě Elsin hlas, skákala mi po posteli a nepřestávala s nadšeným jekotem.

,,Co jeee??!!" zeptala jsem se chraplavým hlasem.

,,Neřeknu! Nejdřív musíš vstát." přimhouřenýma očima jsem zpozorovala její nadšený výraz.
,,To by mě zajímalo, co může být tak důležitý, že to nemůže chvíli počkat. Je sobota."
,,Jo já vim, ale tohle musíš vidět!" zapištěla nadšeně.
,,Super, tak za deset minut, musim se nějak upravit." zklidňovala jsem jí a ukazovala jsem na dveře, aby už odešla. Zřejmě to pochopila a vyběhla z pokoje ven. Pomalu jsem se hrabala z postele a ploužila jsem se do koupelny, kde jsem si dala ranní sprchu. Oblékla jsem se do světlých kraťasů a volného tílka a namalovala. Vyšla jsem z pokoje a seběhla jsem ze schodů do haly. Tam už v křesílku seděla Elsa.
,,Konečně! Pojď!" chytla mě za ruku a táhla před dům. Před domem ležela obrovská kytice rudých růží, muselo jich být přes sto, vážně obrovská kytice. A na silnici bylo křídou napsáno: ,,Becky miluju tě! Luke" a všude okolo byla namalována srdíčka. Za námi zavrzali dveře, ze kterých vyšel táta.
,,Tak ty máš kluka? Hmmm." zaculil se a strčil do mě ramenem.
,,Ale tatí!" zakroutila jsem se a začervenala.
Odcházel ke svému autu a ještě se na mě s úsměvem otočil a já protočila oči v sloup. Přiblížila jsem se k silnici, sedla si na obrubník a prsty přejížděla po popsaném asfaltu. Zamyšleně jsem zírala na silnici, když tu na mém rameni přistála Elsina ruka.