Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 24

Ležela jsem na posteli....zírala do stropu a v náručí jsem svírala plyšového tučňáka, kterého mi dal Luke před odletem. Otočila jsem se na bok a podívala se z okna.

Ten samý výhled, ta samá ulice se stejnými domy. Jo, jsem zase doma. Za tu dobu co jsem tu nebyla se tu nic nezměnilo.

,,Becky!!! Pojď sem, hned! Kolikrát na tebe budu muset ještě křičet?!", mámino volání bylo slyšet po celém domě.

,,Vždyť už jdu!!", zařvala jsem nazpět.

Vůbec nic se nezměnilo. Praštila jsem s chudákem tučňákem na postel a vyšla jsem ven na chodbu.

,,Becky, jdeme s tátou na večeři s Davisovými, proto chci, abys splnila následující věci. Pověsíš prádlo, umyješ nádobí a posekáš trávník. Před domem i na zahradě za domem. A žádný odmlouvání!"

,,No dobře, ale nemohla by mi pomoct Elsa? Je jí už 15, taky není žádná malá holka.", namítla jsem.

,,To mohla, ale ona už má svojí práci.", mrkla na mě máma a zašla do koupelny.

,,Neboj vrátíme se brzo, snad.", vyšla.ven z koupelny a upravovala si šaty v zrcadle.

Vzala jsem si do ruky notebook, chtěla jsem zavolat Lukovi přes skype, slíbila jsem mu to. Máma si toho všimla a včas mě zastavila.

,,Kampak si myslíš, že jdeš? Dej sem ten notebook, jo a mobil taky. Nemysli si, že budeš volat tomu svšmu Lukovi, nebo jak se jmenuje. Máš povinnosti a až je splníš dostaneš notebook a mobil zpátky.", dala je do kabelky a šla pryč. Seběhla dolů ze schodů a já za ní.

,,Ale já přiletěla teprve včera a ještě jsem mu nevolala, bude mít strach."

,,To mě nezajímá.", pronesla, vzala klíče od domu a už otevírala dveře.

,,Jo, abych nezapomněla, vybal si a nech to vyprat.", usmála se a zabouchla za sebou dveře.

Fakt super. Jak mu asi zavolám?? Strašně moc mi chybí. Už se mi do očí hrnuly slzy, cítila jsem se jako malé dítě, kterému někdo ukradne hračku. Přece nebudu brečet, sakra! Nejsem dítě!

Povzbuzování moc nepomáhalo, a tak jsem se rozhodla splnit to co mi máma nařídila.

Už mi zbývá jenom posekat zahradu. Elsa seděla na zahradní houpačce s citronovou limonádou na vedlejším stolku a psala si s kámoškou a já tahala sekačku sem a tam. Jako nějaká služka. Už sice zapadalo slunce, ale bylo stejné vedro jako v poledne. Utírala jsem si pot z čela a připadala jsem si jako otrok.

,,Dosekáno! Juchú!", začala jsem skákat dva metry do vzduchu.

,,Moc se neraduj, ještě tě čeká trávník před domem.", zasmála se Elsa.

,,Díky za připomenutí. Cos vlastně celou tu dobu dělala ty?", zeptala jsem se nasuptěně.

,,Uklízela jsem koupelnu a obývák. Jestli sis nevšimla.", uchychtla se a dál něco ťukala do telefonu.

Jen jsem se zamračila a i se sekačkou jsem se ploužila na předzahrádku. Polovinu už jsem měla hotovou, když v tom mě někdo vylekal.

,,Baf!! Lekla ses?", zasmála se Taylor. Jistě, že jsem se lekla, kdo by se nelek.

,,Uf..to jste vy?", oddychla jsem si a zastavila jsem sekačku.

,,Nevidíme se půl roku, a ona řekne jenom 'uf to jste vy'?! To snad neni možný.", zatvářila se uraženě Taylor.

,,Jak ses tam měla? A co Luke? Chybí ti?", zeptala se Valerie po Taylořině krátké odmlce.

,,Měla jsem se božsky. A Lukey mi chybí strašně, jsem bez něj jako zoufalec, ani chodit nikam nemůžu. Všude jsem chodila s ním. Sama jsem chodila vždycky, ale pak jsem si zvykla na jeho přítomnost. Až skončím se školou, odstěhuju se za ním, kašlu na všechno a všechny."