Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 21

Už jen dva dny a budu muset odjet. Ten půl rok utekl rychle. A hlavně co všechno se stihlo stát za těch prvních pár tejdnů.

Když už si vzpomínám na ty první týdny strávené tady, musím se zmínit o tom, že jsem strašně dlouho neviděla Lydii. Naposledy v nemocnici. Nevím co se s ní stalo, asi změnila školu a myslím, že udělala dobře.

Od té doby co jsem se s Lukem vyspala poprvé, uplynula dlouhá doba. Ale to neznamená, že jsme od té doby spolu nic neměli. Nejméně ob den jsme si 'užívali' jeden druhého. Byli jsme tak šťastní.

Co s námi bude teď? Pozítří odjíždím, bůhví jestli se ještě vrátím. Už tak se divím, že si mě rodiče nepřivezli po té autonehodě. I když neměli peníze na cestu, tak by se sem nějak dostali, o tom žádná. Dobře je znám, jsou schopni všeho, neradi mě spouštějí z očí. Jsem jejich malá holčička i když mi bylo 18, jim je to jedno. Pořád mě tak budou brát, a kdyby věděli co všechno jsme s Lukeym dělali, asi by mě někam zamkli a už nikdy nepustili. A nebo hůř, poslali by mě do kláštera.

Ale zpět k věci. Nechce se mi odjet, nikam. Né že by se mi nestýskalo, ale já bych to jenom o telefonátech a skypu vydržela ještě několik měsíců.

Vždyť ten domek, ve kterém bydlím s Lukem už je, jako můj. Je náš. Nechce se mi ho opustit. Mám na mysli Luka a né ten domek. No ten domek taky, ale Luke je ten kdo pro mě znamená všechno. Všecičko na světě. Nechci ho opustit, nikdy.

Jeden rok. Do matury. A pak, tradá do Austrálie! Sbohem L. A. !!! Jediné co by mi chybělo by byla rodina a Taylor s Valerií. Nikdo jinej. Ale kdybych měla Luka, tak by mi nechybělo nic.

,,Lásko? Musíme něco podniknout. Zbývají nám už jen dva společné dny.", oznamoval mi Luke.

,,To mi nemusíš připomínat. Moc dobře to vím.", povzdychla jsem si a rozvalila se na dece, která byla rozložená na trávníku naší rozkošné zahrádky.

,,Co kdybychom nic nedělali a jenom tak se slunili?", ano, moje lenost se projevila.

,,To je taky možnost.", zasmál se a srovnal si na nose sluneční brýle.

,,Nemusíme se válet celej den, pak můžeme jít třeba někam na procházku.", řekla jsem si, že se jen válet na dece a opalovat se není nutné.

,,Hmm, klidně.", na obličeji se mu objevil úsměv.

Naši pohodu přerušilo zvonění Lukova telefonu.

,,Kdo to je?", nechtěla jsem být zvědavá, ale zajímalo mě kdo nás ruší.

,,To je Michael.", řekl s překvapením.

Luke zvedl mobil a po krátkém rozhovoru byl plný života. Co mu Mikey asi nakecal. Asi nějakej úchylnej vtípek.

,,Tomu nebudeš věřit.", skočil vedle mě a mobil někam odhodil.

,,A čemu? Co se stalo?"

,,Mikey mi volal kvůli naší kapele. Prej nějakej manažer, jedný slavný skupiny, viděl naše živáky a pár videí na youtube. Říkal, že by s námi chtěl spolupracovat a chce abychom vydali album.", vyprávěl nadšeně.

,,Vážně? To je super. To budete jezdit po celým světě!", skočila jsem mu okolo krku.

,,No, nejdřív asi po Austrálii, ale možná, když budem mít úspěch, i ve světě."

,,To se musí oslavit!!!", zapištěla jsem nadšeně.

,,No, no, no, všechno s mírou. A hlavně ty. Znáš se.", snažil se mé nadšení zmírnit.