Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 25

Návrat do školy nebyl zrovna jednoduchý. Všichni okolo mě poskakovali a ptali se jak je u protinožců. Jak by tam asi bylo...prostě jako tady. Byla to hrůza pořád slýchat ty samé otázky pořád dokola, už jsem z toho začínala bláznit. Tay a Valerie byly něco jako moje bodyguardky, takže jakmile mě někdo začal otravovat, odstrčily ho a seřvaly.

Právě byla hodina dějepisu - moje oblíbená - nic zvláštního se nedělo, poslouchala jsem, co profesor vypráví a jako vždy jsem si pozorně zapisovala. Občas jsem koukla z okna, když v tom jsem zaslechla dvě holky, jak se baví o výměnných studentech.

,,Slyšela jsi to dneska mají přijet a být tu jen dva měsíce nebo něco takovýho.", řekla jedna z nich.

,,Vážně? A proč tak krátce?", podivila se ta druhá.

,,Eh..to nevim, ale asi se jim tady nechce bejt moc dlouho.", odpověděla jí zase ta první.

,,Já už jsem tady nějaké studenty viděla, několik blonďáků, a asi 4 bloncky. A spoustu hnědovlasých kluků a holek. Jedna z těch brunetek je strašně divná. Vypadá na hroznou mrchu.", pověděla ta druhá té první.

To musela být určitě Lydia...bude u nás bydlet!! Málem jsem na to zapomněla, sakra..

,,Tak co? Jakej byl první den zase zpátky tady?", zírala na mě dychtivě Valerie.

,,Jakej? No, normální. Jako bych nikam neodjela. Nic se nezměnilo.", pokrčila jsem rameny.

,,Hej, kde si Val, čekám tu na tebe!!", křičel na ní její bejvalej, Dean.

,,Jo,jo, už jdu.", odpověděla mu a já se na ní překvapeně podívala.

,,No co je?", vytřeštila na mě oči, jako před chvílí já na ní.

,,Vy jste zase spolu? Říkala si o něm, že je strašně žárlivej."

,,No a taky neodolatelnej.", mrkla a ani se nerozloučila a už seděla v jeho autě.

Počkat. Nemám tady někde náhodou počkat na Lydii? Nikde nikdo, ve škole jsou už jen ti co mají odpolední seminář. No tak asi půjdu domů. Nic jiného mi nezbývá.

Šla jsem pomalu, loudavým krokem domů. Bylo to do kopce a to mě ještě víc zpomalilo. Vyšlápla jsem ten strašlivej kopec a konečně jsem byla u branky našeho domu. Přišla jsem domů a hned jsem si šla dát teplou vanu, abych se po prvním přežitém dni uvolnila. Po příjemné koupeli jsem se šla projít po okolí a zavzpomínat na staré časy. Nudila jsem se, pořád jsem musela myslet na to, že jsem zase sama a že už nikoho mít nebudu. Chtěla jsem skočit z mostu, ale pak jsem začla přemýšlet nad tím, že by to asi bolelo. Co kdybych si vzala nějakej prášek, po kterým bych usnula a už se nevzbudila? Eh..no měla bych přestat s vymýšlením sebezražd a jít třeba do parku, co je nedaleko.

Když jsem přišla do parku, bylo tam málo lidí, někteří už dokonce odcházeli domů. Bylo už docela pozdě, ale stejně jsem si v parku sedla na lavičku a sledovala jsem západ slunce, sama. Jak se slunce blížilo k obzoru, začínalo být chladno a mně naskakovala husí kůže. Oklepala jsem se a pomalu se zvedala z lavičky. Kéž by tu byl Lukey se mnou. Rozbrečela jsem se jako malé dítě, bylo mi to jedno, ať si o mě každý myslí co chce. Šla jsem zpátky domů, nejradši bych ale šla tam, kde jsem domovem nazývala můj a Lukův dům v Sydney.

Došla jsem domů, prošla jsem halou, vyběhla po schodech do svého pokoje. Šla jsem se uklidnit zase do vany, a pak spát. Ale nešlo mi usnout, proto jsem si do sluchátek pustila uklidňující hudbu...Green day...sice nejsou moc klidná hudba, ale pro mě je "uklidňující". Pomalu jsem začínala usínat.