Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 16

Po dvoutýdenním pobytu v nemocnici mě konečně pustili. Luka si tam bohužel ještě měsíc nechají.

Budu bydlet sama v našem roztomilém domečku.

Pobrala jsem zbytek svých věcí z nočního stolku a šla jsem se rozloučit s Lukeym.

Pomalu jsem došla k pokoji 182. Pootevřela jsem opatrně dveře, a nakoukla jsem dovnitř. Konečně jsem se Lukovi mohla zase líbit, protože jsem se mohla namalovat  a nějak upravit.

,,Lukey. Přišla jsem se s tebou rozloučit."

,,Cože??? Ty už odjíždíš??", chtěl se zvednout z postele, ale pořád byl tak obvázaný, že nemohl.

,,Ne, jen mě pouštějí z nemocnice, hlupáčku. Budu bydlet sama v našem malém domečku. Nejradši bych si tě vzala s sebou, ale nemůžu.", doběhla jsem k němu a klekla si k jeho posteli.

,,Škoda, budu tu ležet ještě měsíc a ztratím tu tolik času ležením v posteli a nic neděláním, místo toho, abych mohl být s tebou.", povzdychl si a já s ním.

,,Budu tě navštěvovat každý den, nebudeš se nudit.", snažila jsem se ho utěšit.

Najednou se otevřeli dveře. V nich se objevili kluci.

,,Ahoj Luku a Becky.", spustili jednohlasně. Jednou mě zabije jak jsou cute, když mluví jednohlasně.

,,Čau kluci.", věnovala jsem jim ten nejlepší úsměv, který jsem uměla.

,,Tak za tebou do nemocnice už chodit nebudem. Budem muset jen za Lukem." , zakřenil se Calum.

,,Hele, to ste kámoši?!", zamračil se Luke.

,,Ale prosimtě, každej den jsme tady jako na koni.", zaculil se Ash.

,,Jasně, jasně.", oddechl si Luke.

,,Promiň, navštívím tě zítra Lukey, ale musím ještě nakoupit, abych neumřela hlady, za chvíli bude pět. Chci se dostat domů dřív než bude tma.", začala jsem se vykecávat, abych nebyla ve stejném pokoji s kluky. Stále jsem nezapomněla na to jak se chovali před dvěma týdny.

,,Proč tak brzo? Jeden z kluků tě může zavést domů.", bože Luke je tak miloučký, když se snaží pomáhat, ale teď fakt ne.

,,Děkuju za nabídku, ale já jdu. Uvidíme se zítra.", dala jsem mu pusu na tvář. Rychle jsem popadla tašku a vyběhla z pokoje. Šla jsem rychle dlouhou bílou chodbou až k výtahu.

Když jsem čekala na výtah, někdo mi položil ruku na rameno. Nadskočila jsem a vyjekla.

,,Ashi?! Co děláš? Vyděsil jsi mě.", vyjekla jsem zadýchaně.

,,Tak promiň.", zaculil se a začal na mě zírat až to bylo otravné.

,,Ehmm..co je? Proč nejsi na pokoji s ostatními?", zeptala jsem se nedočkavě.

,,Vadím ti tu snad?", znova se zazubil.

,,Jo, docela mě znervózňuješ, přestaň na mě zírat.", zaječela jsem.

,,No dobře, poslal mě Lukas. A dal mi pro tebe nějaké peníze na ten nákup a řekl mi ať tě po zbytek dne doprovázím a nespustím z očí. Ale něco tak půvabného jako ty, to nejde jen tak spusti z očí.", ušklíbl se.

,,Řekni Lukovi, že děkuju, ale zvládnu to sama."

Zrovna se otevřeli dveře výtahu, ale Ash si stoupl přede mě a nechtěl mě pustit dovnitř.

,,Luke je můj kámoš a proto poslechnu spíš jeho než tebe.", významě přednesl a chytl mě za loket a zatáhl do výtahu.

Cestou výtahem jsme mlčeli, teda jenom já, Ashton si broukal nějaké písničky, ale nebylo mu rozumět jaké.