Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 15

Ach jo. Jak dlouho ještě.

Hledím do stropu a sleduji, jak se na něm světla aut procházející oknem odrážejí.

Pořád kapačky a zůstat v klidu. Jak to mám vydržet. Jak se asi cítí Lukey. Asi taky zírá do stropu a nebo sladce spí a sní. Taky bych měla, ale nechce se mi spát. Už jsem přešla hranici kdy jsem unavená a teď už se mi bude blbě usínat. Pokusím se o to.

,,Lukey, už chci být doma."

,,To já taky, zlato, ale je červená, sice nic nejede, ale řídím sotva pár měsíců. Ještě nejsem zkušený řidič. Radši počkám na zelenou."

,,Klid, já tě chápu. Hele! Zelená, konečně."

,,Tak jedem, nebudem na nic čekat."

,,Luku!!!!!Pozor!!!Aaaaaaaaaaa!!!"

,,Drž se Becky!!!"

,,Luku.......!!!"

,,Ne, ne, ne....pozor, Lukey. Co budu dělat. Ne-ne-neopouštěj mě!"

,,Becky! Probuď se! Byl to jen zlý sen.", uslyšela jsem zneklidněný hlas a probudila jsem se.

Trvalo mi, než jsem se rozkoukala.

,,Ashi!"

,,Dobré ráno. Jak ses vyspala? Uh..promiň, blbá otázka.", zarazil se, podrbal se na hlavě a sklopil oči k zemi.

,,To je dobrý, neomlouvej se. Jak si říkal, že to byl jen sen, tak nebyl, opravdu se to stalo. Ta skutečnost co se stala, opakuje se pořád dokola a zdá se být čím dál víc živější. Až mi běhá mráz po zádech.", pak jsem sebou zatřásla, při myšlence na sny co se mi zdají a osypala jsem se husí kůží.

,,Jo a proč tu jsi jenom ty? Kdes nechal kluky?", věnoval mi šokovaný pohled a pak se zamyslel. Asi jsem ho svou otázkou zaskočila.

,,No, vlastně...chtěl jsem tě vidět. Kluci taky, ale neměli čas. Chodí do školy.", v klidu mi odpověděl a myslel, že mi jeho odpověď bude stačit.

,,Ale vždyť je neděle.", chtěla jsem ho setřít.

,,Ne, už je pondělí. Pamatuješ? Byla jsi jeden den úplně mimo, což byla sobota a probudila ses až v neděli, včera. Dnes je pondělí.", zachychotal se a tím setřel mě a ne já jeho jak jsem původně chtěla.

,,Sakra!", chytla jsem se za hlavu.

,,Co je? Bolí tě hlava? Mám zavolat sestru?"

,,Uhg..ne, já nevím, strašně to bolí, sakra, au!", hlava mě bolela jako kdyby mě do ní někdo mlátil palicí. Nechápala jsem proč, od nehody uplynuly už tři dny. A to znamenalo, že už můžu jít navštívit Luka! Ehmm, legálně.

,,Počkej, hned zajdu pro sestru.", Ash se bleskově zvedl ze židle u mé postele a vyběhl na chodbu.

A hned se zase vrátil se sestrou v patách.

,,Kde vás bolí hlava Becky?", vyhrkla sestra a začala vytahovat teploměr a listovala v nějakém sešitě.

,,Celá hlava, strašně třeští!", vypískla jsem bolestí, když se dotkla mé hlavy.

,,Hmm, ano."

,,Jaké ano? Co se děje?", vyhrkl Ashton.

,,Tohle se stává po takovýchto nehodách, je to běžné. I po třech dnech. Ale zase na druhou stranu...doufám, že jste byla v klidu a nikam sama nechodila. Jestli ano tak vás ta hlava bude bolet ještě dva dny.", podívala se na mě, jako by tušila co jsem včera dělala.