Ready for love {L.H.} cz (dokončeno)

Part 2

Poslední zvonění tohohle dne, konečně! Vyběhla jsem ze školy tak rychle, že jsem se ani nerozloučila s holkama. Byla jsem tak nadšená z toho výměnýho pobytu.

Když jsem vešla do domu, pohodila jsem klíče na stolek v hale a vyběhla jsem schody rychlostí blesku a málem srazila tátu, který se na mě vyděšeně podíval. „ Co je? Snad si nedostala nějakou špatnou známku?" hned se pro jistotu zeptal. „Tati, byl teprve první den školy a ty už se mě ptáš, jestli jsem nedostala špatnou známku? To snad ne." řekla jsem udýchaným hlasem. „Tak proč tak pospícháš?" dodal. „Vlastně za tebou. Chtěl jsem si od tebe nechat vyplnit tuhle přihlášku na půlroční pobyt v Austrálii." snažila jsem se mu to vysvětlit. „Jo a je nutný to zaplatit do 2 týdnů, odjíždí se už za dva měsíce." dodala jsem. „Aha, a máma o tom ví?" chtěl se ujistit. „N..ne, nic o tom zatím neví." sklopila jsem zrak k zemi a doufala, že mi to podepíše a dá peníze, abych to hned druhý den mohla zaplatit. „Tak dobře, zejtra to budeš mít na stole v obýváku i s penězmi a mámě řeknu, že je to opožděný dárek k tvým 18tinám." řekl nakonec. „Ok, dík tati jsi fakt moc hodnej." objala jsem ho a utekla do svého pokoje. V pokoji se mi honilo hlavou jak to tady ty dva měsíce ještě vydržim, bude tu strašná nuda.

************************* O 2 měsíce později **************************

Elsa ne mě byla celkem naštvaná, když jsem jí poprvé řekla o tom, že jedu někam takhle daleko a na tak dlouho, ale co bylo mi 18 a měla jsem nová privilegia pro plnoleté. Rozloučila jsem se s ní a odjela jsem s rodiči na letiště. Tam už na mě čekala Taylor s Val a mávaly na mě kapesníčky, asi si mysleli bůh ví jak to nebude vtipné.

Když jsme k nim došli, máma se na mě otočila a v ruce držela krásně zabalenou krabičku. „Tohle máš zase ode mě k narozeninám, dodatečně." usmála se na mě a podala mi krabičku. Já ji horlivě rozbalila a nemohla jsem uvěřit svým očím, byl to iPhone 5!!! Myslela jsem, že se máma zbláznila. Vytřeštila jsem na ní oči a zírala na ní s otevřenou pusou, pak jsem si vzpomněla, že bych měla něco říct. „Děkuju, děkuju. Tohle jsem fakt nečekala, nanejvýš tak pár teplých ponožek do letadla, ale iPhone? To vůbec. Dík!" poděkovala jsem a skákala nadšením. Najednou začli hlásit můj let a tak jsem se s nimi rozloučila a rozběhla jsem se pryč.

Nastoupila jsem na palubu a letuška mi popřála hezký let, podala mi časopisy a mile se na mě usmála a já jí úsměv oplatila. Měla jsem místo u okýnka, sedla jsem si a už jsem jen čekala až vzlétneme. Když se tak stalo, začala jsem snít o tom jaké to u protinožců asi bude, kde budu bydlet, jak ten dům bede vypadat a hlavně kdo v tom domě bude bydlet. Doufala jsem, že ta rodina bude milá a že to nebudou nějací blázni. Po chvilce přemýšlení jsem usnula, když jsem se probudila tak uličkou chodila letuška a nabízela občerstvení. Měla jsem hlad a tak jsem si vzala bagetu a pomerančový džus. Docela mě zajímalo za jak dlouho tam budem. „Mohla bych se zeptat jak dlouho ještě poletíme?" stihla jsem se ještě rychle zeptat letušky než odešla. „Poletíme ještě tak 3 hodiny." odpověděla s úsměvem na tváři. A tak jsem asi po 10 minutách znova usnula.

****************Pozn.*******

Já vim, že tehle díl se moc nerozjel a je krátkej, ale snad ten další bude zajímavější.