Julie and the Phantoms

To je skvělá zpráva

Vzbudila jsem se v posteli.
Bylo sedm hodin, ale ráno.
Je pravda že jsem se poslední dobou dost budila ale že by až tak.
Vstala jsem a vzala si věci na převlečení, jen nějaké tepláky a mikinu.
Dneska jsem neměla v plánu jít do školy, stejně tak I Carlose jsme nechala se mnou doma.
Šla jsem si udělat kafe a něco málo k jídlu, poslední dobou jsme ani nejedla, takže to se mnou včera praštil možná kvůli tomu.
Carlos vstal asi po hodině, nejdřív se divili co tady dělám ale pak si šel sednout na sedačku a koukat na seriál.
Já jsem seděla v kuchyni a koukala na něco na telefonu.
Pak mi přišla zpráva od Luka, kde sakra vzal moje číslo.
Ptal se jestli jsme v pohodě, chtěla jsem mu odepsat ale někdo zazvonil.
Šla jsem ke dveřím, byla tam moje teta vypadal už mnohem líp než včera.
Řekla že táta je na tom zatím líp, a jestli chceme tak za ním můžeme jít.
Byla jsem za to ráda, řekla jsem tetě že se jen převlíkneme a můžeme jít.
Carlos se převlíkl, pak i já, vzala jsem si telefon a šli jsme s tetou do nemocnice.
Když jsme tam přišli tak jsme chvíli čekali a pak nás pustili k tátovi.
Povídali jsme si s tátou asi hodinu, pak poprosil Carlose jestli chvíli počká venku, šel, řekl mi že doktor zjistil že se dá rakovina ještě léčit že by se dalo ji porazit, ale znamenalo by to dva měsíce někde v nemocnici kde se na to specializují.
Řekla jsem že je to super zpráva, a furt lepší dva měsíce bez sebe než na furt bez sebe.
Slíbila jsme že se postarám o Carlose a že mu to vysvětlím.
Táta chtěl aby u nás ty dva měsíce bydlela teta ale já řekl že kdyby něco tak mám kluky a oni mi pomůžou.
S tátou jsem se rozloučila pak i Carlos a šli jsme domů, teta nás při cestě opustila a šla domů.