Julie and the Phantoms

On za to nestojí

Byl to Nick.
Všiml si mě hned, a hned se zeptal: Jakpak je naší chudince bez mámy.
Kdybych mohla tak mu jednu vrazím, a taky že vrazila, jenže Luk se postavila a řekl že to za to nestojí.
Poprosila jsem kluky jestli můžeme jít jinam, tady to nezvládám zvláště k minulosti.
Luk mě odtáhl ven, kde jsem se snažila uklidnit, zeptal se jestli je to ten ten důvod proč jsem sem nechtěla.
Kývla jsem hlavou že jo, on tenkrát mámě nepomohl když mohl, nechal ji tam a odjel.
Tím že jsme chtěli všichni někam jít jsem myslela že se mi nálada zvedne, ale zatím se jen zhoršila.
Alex přišel a řekl že by jsme mohli jít do restaurace co je za parkem, tam je dost dobrý.
Měl pravdu tam jsem taky chodila ráda.
Carlos ke mě přišel a zeptal se mě jestli jsem už v pohodě a omluvil se mi že jsme tam šli.
Já jsem mu řekla že to nevadí že se nemusí omlouvat, nikdo nemohl vědět že tam bude.
Obejmula jsem ho a pak jsme šli tam jak říkal Alex.
Během 5 minut jsme tam byli, sedli jsme si do jednoho většího boxu a něco si vybrali k jídlu.
Někdo mi volal, byla to teta, ať řekne cokoliv tak jsem šla ven.
Řekla mi že táta je na tom moc dobře tak ho dneska převezou někam do jiné nemocnice, kde se začne s léčbou.
Měla jsem z toho radost, tetě jsem to tipla a chvíli seděla venku, pak jsem se vrátila zpátky dovnitř.
Všichni 4 se tam cpali, jen jsem se zasmála a šla si sednout.
Regie se zeptal co se stalo, řekla jsem že tátu převáží do jiné nemocnice protože je na tom dobře a začne se s léčbou.
Carlos byl rád že je to dobrá zpráva.
Kluci tam jedli já si dala jen kafe, protože jsem ani neměla hlad.
Sice Luk mi furt něco vnucoval ale pak to vzdal.
Byli jsme tam asi hodinu, když kluci dojedli šla jsem to zaplatit, i když se nejdřív zdráhali že to zaplatí, tak to pak taky vzdali.
Luk šel blíž ke mě a zašeptal že, teď půjdeme na tu pouť co je kousek odsud a tam mi něco koupí.
Odpověděla jsem mu, beru tě za slovo.
Provokativně se usmál, šli jsme na tu pouť, přišli jsme tam a pak se  Alex, Regie a Carlos vytratily, to ještě Regie mrkl okem na Luka, zabiju je.
My s Lukem jsme šli tak různě okolo, pak jsme se zastavili u střelnice kterou si Luk skoro vydupal.
Snažil se vystřelit růži, což se mu asi na po desátý povedlo.
Dal mi ji, a šli jsme zase dál.
Luk mi chtěl něco ukázat tak jsem šla s ním, šli jsme kousek dál od poutě.
Přišli jsme do toho parku kousek od poutě, byl odtamtud hezký pohled na pouť.
Došli jsme k zábradlí a já si na něj sedla, Luk stál přede mnou.