Wicked

XI.

,,Vládne Astorii vůbec žena? Nebo je to jen fáma roznesená, aby se skryla identita pravého vládce?" Zeptal se na první ze svých otázek.

Stále stál v její těsné blízkosti a přejížděl si dýkou lehce po ruce, jak vyčkával na odpověď. Neměla náladu na to, aby jí začal rozřezávat kousek po kousku, a tak si ho nechápavě změřila.

,,Ale jistě že jí vládne žena. A je velice mocná a lstivá." Odpověděla, jakoby to byla nad slunce jasná věc. 

,,Když je tedy tak mocná jak říkáš, proč se tedy skoro po celou dobu své vlády schovává za hradbami Celeste?" Zvedl tázavě obočí a přehodil si dýku z jedné ruky do druhé.

Vzdorovitě zvedla hlavu a lhostejně pokrčila rameny, jak moc jí to okovy dovolily. ,,Tak to máte špatné zvědy." Pronesla rozhodně i přes viditelný nesouhlas v jeho očích. ,,Čas od času jela navštívit okolní města a i osobně řešila problémy ve vzdálenějších místech. Nedělej, že váš král dělá něco jiného, než že se od rána do večera přežírá pochoutkami a sedí na zadku." Spokojeně sledovala, jak se jeho výraz mění z nečitelného na naštvaný.

,,Krále do toho nepleť." 

,,To ode mě vážně čekáš, že se o tom nechutném praseti nezmíním, zatímco se pochybovačně vyptáváš na naší skvělou královnu?" Prohodila znuděně a neodvážila se od něj odvrátit pohled.

Prudce ji popadl za vlasy a zaklonil hlavu, úplně stejně, jako to udělal první den. I přes bolest se mu chraplavě zasmála do obličeje, který neměl daleko od jejího.

,,Uvidíme, jak ti ta prořízlá pusa poslouží, až použiju tu dýku." Zašeptal a výhružně jí přejel onou zbraní po nechráněném hrdle. Smích se jí zasekl v krku. Odtáhl se. 

,,Jak ta vaše královna vypadá?" 

,,Je to oslnivá krasavice. Takovou jsi ještě neviděl. Žádná z žen tady ani jinde jí nesahá po kotníky." Vědoucně na něj zamrkala.

,,Tak jsem to nemyslel a ty to víš." Odsekl už poněkud nasupeně.

Na oplátku se na něj zářivě usmála. ,,Tak se máš líp ptát." 

Přes tvář se mu přehnala bouře. Střídalo se v ní tolik emocí, že je všechny ani nedokázala rozpoznat. Pak se ale zklidnil a jenom si zhluboka povzdechl. Namířil proti ní dýku a pomalu se přibližoval. Když v její tváři zachytil znepokojení, pokřiveně se usmál.

Ani nedutala, zatímco byl znovu v jejím osobním prostoru. Cítila na tváři jeho  teplý dech a jeho rty byly nebezpečně blízko. Vytřeštila oči, když jí přejel naostřenou dýkou po měkké kůži na hrdle a ta se rozevřela.

Nikdo z nich nepromluvil, jenom se jeden druhému dívali do žhnoucích očí, zatímco na krku cítila jeho ostří a tekoucí krev, která se shromažďovala na okovu, který tam měla připevněný. Jeho pohled pálil. Nikdy nic podobného nezažila, oheň který mezi nimi žhnul, byl tak opravdový, že si na chvíli myslela, že se může doopravdy popálit. Byla vděčná, že z ní vytéká jen trocha krve a ne celý život.

Najednou si vzpomněla na Lorda Marcela, a jak ho ona sama nedávno pořezala na krku. Chtěla se bezmocně zasmát, ale na to ji rána moc bolela.

,,Ber to jako varování," Řekl povýšeně. Odtáhl se a vytáhl si z kapsy bělostný kapesník, do kterého krvavou dýku otřel. ,,Druhá rána bude hlubší." Přeměřil si ji a zastrčil kus látky zpátky do kalhot.

,,Škoda kapesníku." Vydechla přiškrceně.

,,Tvoje vina." Ušklíbl se a v očích se mu zablýsklo.

,,Bude mě to sužovat do konce mého proradného zbabělého života." Odpověděla a zasychající krev jí šimrala na krku a pod okovem.

Zvedl jedno obočí a zastrčil dýku do svého koženého pouzdra na opasku. 

,,Ty si nikdy nedáš pokoj, viď?" Založil si ruce na hrudi a zkřížil nohy v kotnících.

,,Dělej si se mnou co chceš, bodej mě, muč mě, klidně mi vyřízni jazyk. Co ti ale doopravdy nebudu chtít říct, tak ti neřeknu. To přísahám. Stejně mi nic nezbylo a jestli si myslíš, že možnost otročit nějakým zbohatlíkům na panství je lepší než smrt, tak bych tě ráda vyvedla z omylu. Radši umřu po boku svých lidí, než abych se plazila před někým, kdo v životě dokázal jen zdědit šlechtický titul a nic víc." Řekla a zvedla bradu.

Chvíli si ji jen zkoumavě prohlížel, tváří se mu mihlo pár zvláštních emocí. Pak ale zvedl ze země tác s kaší a beze slova jí odepnul jednu ruku, aby se mohla konečně najíst.