Wicked

XXIV.

,,Setkal jste se s Callou?" Sykla Denali na pracujícího Hudsona vedle ní. Bylo ráno a oni spolu znovu vedli jeden ze svých nenápadných rozhovorů u stavby hradeb. 

Košile se mu díky potu lepila na kůži a světlé vlasy měl splihlé.

,,Ano, přišla za mnou." Švihl po ní po podrážděným pohledem. ,,Možná kdyby jste mi předem řekla, o jaký zdroj informací se jedná a že se do cel dostává větracím okénkem, tak bych se jí nesnažil ačkoli spoutaný zabít."

Dramaticky se pozastavila v práci a zamžourala do slunce, které dnes obzvlášť pálilo. Nic mu o ní neřekla, protože nechtěla, aby si dělal zbytečné naděje, kdyby se Calla tu noc neukázala.

,,Alespoň jste se trochu procvičil." Odpověděla a zkoumavě si ho prohlédla od hlavy až k patě. Vypadalo to, že se mu rány začaly pomalu ale jistě hojit.

,,Koukám, že vám donesla ty léčivé masti, jak jsem jí řekla."

Podrážděnost se z jeho tváře vytratila a vystřídala ji lehce znatelná vděčnost. 

,,Za to děkuji." Prohodil s pohledem upřeným na cihlu.

Zvedla jeden koutek úst. ,,Přece vás při útěku neponesu na zádech."

Obrátil se k ní vyzývavě čelem a nad její vyhublou postavou pozvedl obočí: ,,To by jste stejně nedokázala."

,,A co jiného by mi zbývalo?" Opáčila vážně. Její úsměv trochu povadl a ve vzduchu byla cítit změna emocí. Díval se na ni, jakoby nevěřil vlastním uším.

Často zapomínala na to, jak dlouho se vlastně znají a že jí doprovázel od chvíle co nastoupila na trůn. A taky jí nikdy nedošlo- nebo si to spíš nechtěla přiznat, že jí na něm vlastně svým způsobem záleželo. Vždycky za ní stál.

Nikdy svoje pravé emoce nedávala najevo. Možná proto se teď cítila tak zvláštně. Nejistě. Musela rychle změnit téma.

,,Předpokládám, že jste slyšel o mém včerejším vystoupení?" Zamrkala pyšně a ohlédla se na stráže, kteří byli víc v pozoru než kdy před tím a propalovali ji nenávistnými pohledy. Hledala očima i Waldena, zda ji znovu nešpehuje, ale nikde ho nezahlédla.

,,Všichni strážci o tom mluvili. Byl jsem zrovna vyslýchán. Prý nějaká šílená rudovláska zpacifikovala z místa osm strážců a pak ji jistý sir odvedl do cely." Uchechtl se. 

Stále nedokázala uvěřit tomu, že za to nedostala žádný trest. Vlastně nikdo ze strážců, kdo ji vedl dnes sem, se o tom nezmínil ani slovem.

,,Je to tak," Přitakala. ,,A tenhle sir plánuje útěk zajatců stejně jako my."

Koutkem oka uviděla, jak se zasekl uprostřed pohybu.

,,O čem to mluvíte?"

,,Jmenuje se Walden. A včera mi sdělil, že by chtěl, abych se k jeho plánu připojila. Je to jediný člověk, co mě od začátku mého zajetí vyslýchá."

Pomalu se na ni otočil a propálil očima její jizvu na krku.

,,Jediný?" Zeptal se a v jeho zelených duhovkách se zablýsklo.

,,Ano," Odpověděla a jeho pohledu si nevšímala. ,,Řekla jsem mu, že se k němu připojím. O vás s Callou jsem ale ještě neřekla ani slovo."

,,Proč se k němu chcete připojit?" Zasyčel.

,,Chci, abychom s ním spolupracovali všichni tři. Mluvil vážně a má velký vliv, musí být vysoce postavený. To by se nám hodilo."

Zhluboka si povzdechl a zavrtěl hlavou: ,,Doufám, že máte pravdu."

Waldenovi nevěřila, každopádně to mu řekla i přímo do očí. Ale oni jsou v opravdu zoufalé situaci a kdyby jim pomáhal jak řekl, tak by měli na útěk větší šanci. A oni se potřebují chytit jakéhokoliv záchranného lana, které by jim pomohlo všechny osvobodit.

,,Ještě něco bych s vámi chtěla probrat," Řekla a podívala se mu zpříma do očí. ,,Hudsone, byla bych ráda, kdybyste mi začal říkat jménem."

Tváří se mu mihl překvapený výraz a udiveně si promnul krk: ,,Opravdu? Jste si jistá?"

Nenápadně, tak aby to nezahlédla stráž, mu podala ruku.

,,Říkejte mi Denali."

Oči mu jen zářily, když její ruku stiskl ve své velké mozolnaté dlani: ,,Těší mě, Denali."