Wicked

XXX.

Denali si dříve myslela, že ví úplně o všech machinacích ve svém paláci a že má úplně všechno díky tvrdé vládě pod kontrolou.

Informace o tom, že do Thiaga přijel Quieran a chtěl urychlit popravu svých vlastenců, byly jako tvrdá rána do břicha.

Hůř.

Bylo to jako když vám někdo tupým předmětem probodne životně důležitý orgán a ještě s ním vevnitř kroutí. 

Znovu se nacházela ve své cele a skrz větrací okénko zářil měsíc v úplňku. Za celý svůj pobyt tady se jí tolik netočily myšlenky v hlavě. Bylo to stále dokola a dokola- jako spodní část vodopádu, kde se voda neustále mele ve válci a nemůže ani na chvíli ustat.

Její naivita ji znovu poslala ke dnu.

Alespoň už u sebe měla lahvičku s tou úžasnou vůní, která jí pomůže nabrat sílu na den popravy. Když se převlékala, nenápadně si ji vsunula pod spodničku vězeňských hadrů a Walden se na nic neptal.

Uslyšela přibližující se kroky a zvedla hlavu. 

Dveře její cely nebezpečně zavrzaly a skrze ně se dovnitř vkradl stín. Který za chvíli získal podobu.

Vysoký muž s vypracovanou postavou, delšími tmavými vlasy a místo tmavého strniště, které dříve nosíval, mu na bradě vyrostl upravovaný vous.

Quieran.

Došel přímo před ní a ona si pečlivě prohlížela jeho výraz. Arogance, kterou v jeho očích dříve jen párkrát spatřila, se znásobila a z toho povýšeneckého úsměvu se jí chtělo zvracet. Moc dobře věděl, že má navrch. V hlavě se jí otáčky rozjely na plno a i přes to, že seděla potupně se svázanými končetinami, nasadila svůj nejtvrdší výraz, který dříve dokázal znepokojit i ty nejodolnější muže a vojáky.

,,Ale ale, copak to tu vidím?" Zvedl pobaveně obočí. ,,Že by naše královnička v okovech?"

Její ledová maska se ani na chvíli neprolomila. Ve vzduchu bylo cítit něco hrozivého.

Zrada.

Teď už jí to došlo. Právě Quieran je musel zaprodat Thiagu. To on musel dát nepříteli informace o jejich výpravě. Proto je přepadli úplně znenadání- věděli totiž, že tam budou. Celou dobu si naivně myslela, jak je Quieran ke své královně a zemi loajální a všechny ty malé náznaky jeho pravé povahy přehlížela. Vše co kdy vybudovala se začalo hroutit cihla po cihle. Třeba to nikdy nebylo postavené tak pevně jak si myslela.

,,Snad nikdy v životě jsem vás neviděl takto mlčet, Veličenstvo." To poslední slovo mohlo být i kletbou.

,,Se zrádci nehovořím." Odsekla.

Najednou se jí po celé tváři rozlezla bolest žhavá jako oheň a před očima měla mžitky.

Uhodil ji.

,,Ale se mnou mluvit budeš, ty malá čubko."  Sykl a jeho hněvivé oči jí do hlavy vypalovali díru. Pak se trochu zklidnil a v jeho výrazu se zničehonic zračila výzva. ,,Teď mě dobře poslouchej, protože na tom, co teď řeknu, bude záviset tvůj život."

Srdce jí v hrudi tepalo až příliš rychle na to že seděla na místě.

,,Dohodl jsem, že vaše poprava bude už pozítří. V tvém případě by se ale dalo něco změnit." Poodešel a opřel se zády o kamennou stěnu. 

Bolestivě jí připomněl Waldena a Denali přišlo opravdu ironické, že si v tu chvíli přála, aby tu byl. Její věznitel a tvůrce jizvy na jejím krku. V duchu se sama sobě bezmocně zasmála. 

,,Svému osudu se můžeš vyhnout, královno." Jedovatě se pousmál. ,,Dokonce si můžeš zachovat svůj titul, o kterém vím, že je pro tebe nadevše důležitý." Při těch slovech ji píchlo u srdce a pomalu jí začalo docházet, co se tím Quieran snaží říct.

Jestli svou myšlenku dokončí tak jak si myslela, asi místní podlahu potřísní dobrotami, které dnes na večírku spořádala. 

Odstrčil se od stěny a znovu před ní předstoupil. Pak natáhl ruku a pomalu jí prsty polaskal bradu.

Zavřela křečovitě oči a očekávala ta slova. Ucítila na tváři jeho dech.

,,Stačí, abys přijala mou žádost o ruku."

Najednou zamrzla. Svět kolem zamrzl. Tohle je jeho motiv. Moc. Chce se stát právoplatným králem Astorie, nikdo by ho nemohl zpochybnit. Celá tahle šaškárna, všechny ty ztracené životy, to jak jejich lidé v místním zajetí trpí-

Stále jí prsty přejížděl po kůži, až jí dvěma z nich pevněji sevřel bradu, aby oči znovu otevřela a odpověděla.

Už se ani nepoznávala. Teď už bylo nanejvýš jasné, že v ní nezbyla ani špetka jejího bývalého já. Protože její verze před zajetím by tu teď takto bezmocně neseděla bez jediného slova.

Když stále mlčela, podrážděně zamlaskal a jeho sevření začalo být bolestivé.

,,Hele, je to výhodný pro nás oba. Já dostanu co chci a ty nepřijdeš za dva východy slunce o kejhák." 

Zprudka oči rozlepila.

,,Radši se nechám vykuchat zaživa, než abych s tebou musela strávit svatební noc." Vyprskla konečně a ve vteřině využila jeho blízkosti a plivla mu přímo do obličeje.

Pomalu se vzpřímil do své plné výšky, rukávem si otřel tvář a z jeho tmavých očí čišela smrt.

,,Rozhodla jsi se špatně, královská čubko. Ale abych řekl pravdu, je mi to celkem jedno. Vládu nad Astorií převezmu i tak, přeci jenom budu po vaší popravě nejvýše postavený v zemi."

Když napřáhl svou svalnatou ruku s jediným možným úmyslem, věděla, že už se nejspíš nedočká východu slunce nikdy.