Wicked

XXVIII.

Palác byl překrásný a bylo na něm znát, že si král zakládá na tom, aby z této stavby vyzařovala jeho moc. Ještě ani nebyla uvnitř a už na ní Thiagská dominanta udělala dojem. 

Všechno zářilo, pilíře byly nasvícené ze všech stran ( přemýšlela, jak ty svícny vůbec zapalují) a všechno se zdálo až přehnaně velké. Většina stavby byla vytvořena ze světlého pískovce, barva slonoviny jakoby všemu vdechovala život.

,,Prosím, má drahá." Ozvalo se vedle ní a ona si uvědomila, že tady nestojí sama. Podívala se na Waldena a jeho nastavené rámě. A zvedla obočí. On ale ruku nestáhl a vypadal, že to ani za boha neudělá.

,,E-ti-ke-ta." Zamručel.

Podrážděně vyfoukla z plic všechen vzduch a když se znova nadechla, pomalu obtočila svou ruku kolem té jeho. A rázem ho chtěla na místě uškrtit, protože se potichu zasmál. Naštěstí svou touhu potlačila a nechala se po sametovém koberci vést dovnitř. 

Ocitli se ve vchodové hale, na stěnách zářily zlaté ornamenty a obrazy podepsané přímo od autorů. Ze stropu vysel obrovský křišťálový lustr a jeho závěsky se třpytily jako démantové slzy. Lidé okolo nich stáli zdvořile narovnaní, krásně odění a hovořili mezi sebou, jelikož čekali na uvedení. 

Přesně tohle je totiž věc, kterou si vyšší šlechta nenechá ujít. Než vejdou do plesového sálu, chtějí, aby se všichni ostatní dozvěděli jejich původ a titul.

Proto tuhle snobárnu v Astorii nechala zrušit. I přes všechny protesty. 

Ucítila, jak se k ní Walden nahnul.

,,My se bez uvádění obejdeme, nemám pravdu?" Zašeptal.

Přikývla. ,,Ani by nevěděli jak mě uvést." 

,,Ale věděli."

,,Vždyť ani ty neznáš mé jméno." Zasyčela.

Na chvíli jakoby se zasekl a tváří se mu mihl stín. Pak to ale hned zmizelo a vrátil se jeho známý úšklebek.

,,Uvedli by tě jako mou společnici."

,,Z vyslýchaného vězně na společnici. Děkuji za povýšení." Pronesla sarkasticky.

Neodpověděl a soustředěně ji vedl mezi hosty do postranní chodby. Tam se ještě chvíli proplétali, dokonce prošli kolem královské kuchyně a ze všech těch vůní se jí začaly sbíhat sliny.

Počkat. Kolem královské kuchyně.

Zatahala Waldena za ruku. ,,Potřebuji se podívat do kuchyně."

,,Proč-" Nečekala na to, co namítne, pustila se jeho ruky a vydala se pár kroků chodbou zpátky až došla ke vchodu do kuchyně a nahlédla dovnitř.

Všude pobíhali kuchaři a nesli stříbrné podnosy plné nejrůznějších lahůdek a jednohubek. Na jednom dokonce zahlédla dočervena pečeného humra-

Zezadu ji prudce popadla ruka za zápěstí a otočila si ji k sobě. Dívala se do rozčilených zlatých očí. 

,,Co to ksakru vyvádíš?" Zavrčel.

Vytrhla se mu a otočila se znovu ke kuchyni.

,,Drž se stranou." Zašeptala. Reakce se dostavila ihned.

Popadl ji za pas a přitiskl ke studené stěně. V přítmí chodby jeho oči v tmavé masce doslova zářily.

,,Drž se stranou?! Vážně mi ty, budeš udělovat rozkazy?"

,,Jestli ti to bude stačit jako vysvětlení, tak to má něco společného s naším plánem." Odpověděla, ale on vypadal jako by na její slova nebral ohled.

,,Možná jsi zapomněla, že jsem ve své zemi vysoce postavený. To já tuhle akci vedu."

Dnes už podruhé jí začal svrbět jazyk a nejradši by na něj vyprskla jaké postavení v Astorii zaujímá ona. A tak se do jazyku radši kousla.

,,V kuchyni mám kontakt. Je tam jedna dívka se kterou spolupracuji a mohla by být klíčovým bodem našeho plánu." Vysvětlila.

Zamrkal, jakoby až teď zpracoval co Denali říká a pustil ji. 

Samolibě si ze šatů smetla neviditelné smítko a znovu se otočila ke kuchyni, jestli náhodou Callu nezahlédne.

A po chvíli ji opravdu spatřila jak pár metrů od ní zdobí jakýsi krémový dezert.

,,Psst."

Nic. Žádná reakce.

,,Psssst!" Zkusila naléhavěji.

Calla se ale dál zajímala jenom o sladké a dokonce si jeden prst od krému strčila do pusy.

Denali si frustrovaně zajela rukou do vlasů a protože někdo vyrazil ven jejím směrem, stočila se zpátky do stínů stěny. Jenom aby se opět dívala do pobavené tváře Waldena.

,,Tak jak to jde?" 

,,Nech mě bejt." 

To, že se těšil z její frustrace ji rozčilovalo ještě víc. On si ale odhrnul rukáv a začal si stahovat jeden ze svých draze vyhlížejících prstenů.

Zvedla na něj obočí a sjela očima k výraznému smaragdu na něm.

,,Nemyslím si, že je teď správná chvíle na to žádat mě o ruku." Sykla sarkasticky. Jeho oči šibalsky zajiskřily v odpověď.

,,Tak o tomhle celé dny v cele přemýšlíš?" Odpověděl vědoucně a možná by se i pousmál, kdyby si nevšiml, jak sebou při zmínce o cele viditelně trhla.

Na chvíli nastalo ticho. Jí to ale připadalo jako věčnost.

Pak se pohnul a s prstenem v ruce šel obhlédnout situaci v kuchyni. Dokonce to vypadalo, jakoby vyměřoval vzdálenost mezi sebou a Callou. Pak se s prstýnkem napřáhl a možná by i hodil, kdyby-

,,Házet budu já." Řekla tiše a vytrhla mu prstýnek, přičemž se Walden překvapeně otočil.

,,Co to zase děláš.." 

,,Nebudu riskovat naše prozrazení. Terč jsem naposledy minula v jedenácti."

,,Já ho neminul nikdy."

,,Muži a jejich ega." Zavrtěla hlavou a přemístila se před něj. Chvíli si sama prohlížela vzdálenost, ale když se chystala zamířit, ucítila na zátylku jeho horký dech a za sebou teplo sálající z jeho těla. Nešlo zamířit. Nešlo se absolutně soustředit. A on to dělal schválně.

Koukla se za sebe přes rameno a kdyby pohled dokázal zabíjet, tak už z Waldena nezbylo nic jiného než hromádka vnitřností na zemi. Třeba by ho král přidal na dnešní menu?

,,Můžeš s tím přestat?" Utrhla se.

,,O čem to mluvíš?" Zeptal se nevině a v masce zamrkal.

Ztratila trpělivost a napřáhla se, aby ho odstrčila stranou.

Jenomže on se nepohnul ani o centimetr a celá její snaha ho možná ještě víc pobavila.

Přimhouřila na něj oči, ve vteřině se otočila a rychlostí blesku vymrštila prstýnek, který následně spadl Calle přímo do dezertu. Ta ho rychle zabalila do dlaně a otočila se jejich směrem. Když spatřila Denali v masce, jenom něco zamumlala svým kolegyním a vyšla nepozorovaně jejich směrem.

Když stála před nimi, měla vytřeštěné oči a stále těkala pohledem mezi Denali a Waldenem, vypadající, že má nespočetně mnoho otázek.

Denali jí ale nenechala se zeptat, jen zvedla varovně prst.

,,Nic neříkej a detaily vědět nepotřebuješ, na to nemáme čas. Za prvé, podej mi nějakou lahvičku s vanilkou, určitě jich tady máte spousty. A za druhé," Denali protočila oči nad Waldenovým povýšeneckým výrazem. ,,Tento muž s námi spolupracuje a udělá makety klíčů pro vězně. Ty je potom všem rozneseš do cel, je to jasné?" Řekla Denali rozhodně a když Calla kývla hlavou, ještě varovně dodala: 

,,Ta poprava je každým dnem blíž- není žádné místo pro chyby a ústupky."