Wicked

I. část první

,,Lord Marcel z Východní čtvrti!" Rozeznělo se místností.
Denali pozvedla zrak od svých nehtů, aby se podívala na nově příchozího.
Jak si ho tak prohlížela, znuděně si povzdechla. Tenhle namachrovaný šlechtic s pupkem si nezasloužil ani desetinu její pozornosti, a ještě ke všemu si to kráčel přijímacím sálem, jako by mu to tu patřilo. Rozhlížel se okolo sebe s hlavou hrdě vztyčenou a na rukách se mu třpytily prsteny poseté nejrůznějšími drahokamy.
Stočila pohled k jeho botám, které na karmínovém koberci zanechávaly bahnité otisky, a nakrčila obočí. Než odejde, nechá ho, ať tu spoušť vydrhne vlastníma rukama. Tenhle prachatý hlupák určitě ani neví, z jaké strany se drží meč, natož aby uměl vyčistit koberec. Jí to však bylo nanejvýš ukradené. Nedopustila by, aby se musel vyměnit. Velice se jí totiž zamlouvalo, že měl na vlas stejný odstín jako závěsy.

Podepřela si rukou bradu a čekala, až šlechtic v doprovodu dvou stráží dorazí ke trůnu. Zpod přimhouřených víček pobaveně sledovala, jak se s každým krokem k ní jeho sebevědomí vytrácí. Lehce sklonil hlavu a jeho krok postrádal předchozí jistotu.
Tři metry před ní se zastavil a spolu se strážci uklonil.
Nedostatečně.
Dlouhou chvíli si ho jen prohlížela ze svého vyvýšeného kamenného trůnu a pozorovala, jak se mu s každou další vteřinou leskne na plešce více kapek potu.
Mohli by tam takhle stát klidně do večera, kdyby se jí zachtělo.

,,Co byste si přál, lorde?"

Zeptala se sladkým, okouzlujícím tónem a v nebezpečném úsměvu odhalila nepřirozeně bílé zuby. Snažil se nepůsobit znepokojeně, ale ona poznala, že se zevnitř klepe jako osika.
Límeček jeho limetkové košile byl zkroucený od žmoulání, záda měl nepřirozeně napřímená, pravou ruku svíral v pěst a nervózně poklepával nohou.
Znovu se usmála.

,,Vaše Velkolepé Veličenstvo, uvolil jsem si požádat o audienci, protože bychom s pár dalšími lordy chtěli vědět opodstatnění navýšení daní. Co jsem živ, nikdy takto vysoké nebyly."
Prohlásil a nervózně polkl. Upíral pohled na své boty, neodvážil se s ní navázat oční kontakt.
Zbabělec, pomyslela si.

Zvedla se a v celém sálu bylo jediným zvukem klepání jejích podpatků, když pomalu scházela schůdky z trůnu. Hezky jeden po druhém.
Upnuté černé šaty se stříbrnými výšivkami a hlubokým výstřihem vypadaly úchvatně v kontrastu s jejími dlouhými rudými loknami.
I přes to, že se k němu blížila, měl lord pohled stále doslova přikovaný k zemi před sebou.
Milovala, jak se před ní z mocných mužů stávala vyklepaná kuřata.
Zastavila se přímo před ním a dlouhým, ostrým nehtem mu pozvedla bradu, aby se zpříma podívala do jeho lehce vrásčité tváře.

,,Jen řekněte lorde, proč si myslíte, že jsou daně tak vysoké?"
Párkrát zamrkal a chvíli pouze těkal očima sem a tam, aby se vyhnul jejímu spalujícímu pohledu.
Naklonila hlavu na stranu a čekala na odpověď.

,,Chod hradu? Výplata vojáků?"
Ušklíbla se a stále nepouštěla jeho bradu, když mu namířila pohled na luxus kolem a potom na její šaty.
,,Ale jděte lorde,"
Zasmála se a v tu chvíli si byla jistá, že nedýchal.
,,Chtěla jsem si nechat ušít sadu nových šatů a bývalý rudý odstín doplňků tady v sále mě už unavoval. Tato karmínová je více svěží, nemyslíte?"
Váhavě přikývl a přitom gestu se mu rozšířily panenky a zrudly uši.
Pohlédla na dva strážce po jeho stranách, a ti mu v tu ránu sevřeli ramena a hlavu železným stiskem.

Nebude nějakému lordovi vysvětlovat, proč navýšila daně. Co si vůbec myslel?
Prořízla mu nehtem měkkou kůži na hrdle, až sebou trhnul a na jeho limetkovou košili vystříkla krev. Přiblížila se ústy k jeho uchu a promluvila tónem milenky:
,,Tohle, milý lorde, je za to, že jste se vůbec opovážil zpochybňovat mé záměry. Mohou být jakékoliv a vy na pochyby stejně nemáte nárok." Provedla hluboký škrábanec až k límci a sledovala, jak se lord marně snaží strážím vytrhnout.
Podrážděně mlaskla.
Znovu zvedla prst, na jehož nehtu se leskla krev, a začala další škrábanec těsně vedle toho předchozího.
,,Tohle je za vaší mizernou poklonu."
Znovu ho protáhla přes celý krk. Nadzvedla pobaveně jedno obočí při pohledu na jeho vytřeštěné oči.
Láskyplně sjela rukou po jeho paži od ramene až ke dlani a tu následně zvedla, aby si prohlédla prsty s těmi směšně velkými prsteny.
,,A tohle,"
Vytasila dýku zpod rukávu a na bříšku svého ukazováku ozkoušela nabroušenost. Bez problému projela kůží.
Namířila ji na jeho malíček, a síní se rozezněl řev.
,,To je za ten zablácený koberec."