Wicked

XX.

Věznitel další den nepřišel. Denali za to byla vlastně ráda, měla spoustu času na to si protřídit myšlenky a promýšlet plán útěku. A ani na něj neměla sebemenší náladu. Zatím nebyla připravená postavit se pocitům, které v ní vyvolal. Nebyla připravená čelit směsici obrovské nenávisti a z části i provinilosti nad tím, jak na něj její tělo reagovalo. Kdyby nebyla připoutaná a on sem přišel, tak by ho svou dýkou- kterou ani neměla, za trest rozsekala na kousíčky. 

Vyčkávala na noc. Doufala, že Calla před dvěma dny nelhala a opravdu se u ní dnešní noc znovu zastaví.

Naštěstí asi čtyři hodiny od zapadání slunce plné nervozity, se od okýnka za ní rozezněly už známé zvuky a zanedlouho před ní hnědovlasá dívka stála i se svou bílou zástěrou a látkovým balíčkem.

,,Nazdárek," Prohodila s úsměvem a mrkla. Když si ale všimla vážného výrazu ve tváři Denali, její úsměv povadl. ,,Děje se něco?"

,,Kromě toho že sedím celý dny na zadku v cele a nosím okovy? Ano." Opáčila.

Calla stiskla rty a naklonila hlavu na stranu. Očekávala vysvětlení.

,,Předtím jsi mi řekla, že pracuješ v hradní kuchyni," Zamyslela se naoko Denali a Calla to potvrdila pokývnutím. ,,Dokážeš rozeznat rozdíl mezi pravdou a pouhým drbem?" 

,,Jistěže ano," Odsekla Calla trochu uraženě. ,,Umím si některé informace i ověřit." Položila balíček na zem a založila si ruce na hrudi.

Denali významně zdvihla jedno obočí. ,,A jsi opravdu ochotná pomáhat zajatcům, tak jak tvrdíš?" 

Calla popošla dopředu a ukázala na Denali ukazovákem tak zblízka, že se málem dotkla jejího nosu. ,,Tak poslyš slečinko. Jestli mě hodláš dál zasypávat takovýmito dotazy, tak půjdeš spát s prázdným žaludkem." Ohradila se. Pak si ji zkoumavě prohlédla a odtáhla prst. ,,O co jde?" 

,,Než to řeknu, tak potřebuji tvoje slovo, že nic z toho, co tu budeme probírat, nevyzradíš," Změřila si ji povýšeně Denali. ,,A předem tě narovinu upozorňuji, že jestli zjistím, že jsi svůj slib porušila, tak ti zničím život. A je mi úplně jedno, jestli to bude tento nebo až ten po smrti. Protože tě najdu i tam."

Denali musela uznat, že Calla na sobě nedala znát absolutně žádné znepokojení. Jakoby na ní Denalina slova neudělala valný dojem. Ta hnědovlasá dívka se jí začala překvapivě zamlouvat, měla v sobě kuráže až až. Možná asi taky proto, že neměla ponětí, kdo jí to vlastně vyhrožuje.

,,Máš moje slovo." Začala Calla nedočkavě podupávat nohou. ,,Tak už to vyklop." Vybídla ji.

Pro Denali bylo tohle neformální jednání stálé nové. Nikdy s ní nikdo takovýmto způsobem nemluvil, a ona měla pokaždé potíže se nezamračit a neošít. 

Než začala mluvit, tak si zkontrolovala, že žádní strážce nejsou poblíž na obhlídce.

,,Chci utéct. Spolu se všemi mými vlastenci." Zašeptala.

Calla vykulila oči, jakoby nevěřila vlastním uším.

,,A potřebuji, aby jsi v tom ty sehrála klíčovou roli. Potřebuji, aby jsi finální verzi plánu ve vhodnou chvíli doručila všem zajatcům v celách. Ještě předtím ale chci, aby jsi mi sehnala co nejvíc informací z paláce, na kterých budeme stavět." Pokračovala Denali.

Cally výraz se z překvapeného změnil na nadšený. Usmívala se od ucha k uchu a oči jí zářily. Denali se najednou cítila, jakoby nárazem všech těch silných emocí dostala facku.

,,Samozřejmě že ti pomůžu. Na takovouto příležitost jsem čekala celou tuhle dobu," Prohlásila Calla hrdě, plná hromadícího se adrenalinu. ,,Mám však jednu podmínku." Najednou se tvářila vážně. Denali jí pohled zaujatě oplácela. Co by mohla dívka jako Calla chtít?

,,Vezmeš mě s sebou. Chci utéct s vámi." V očích se jí zračila zranitelná křehká emoce, kterou Denali nedokázala úplně rozpoznat. Něco jako naděje. Naděje, kterou si sama nechtěla moc připouštět k tělu.

,,Dobrá. Následující dva dny se snaž vyhledat co nejvíce informací o zajatcích a té hromadné popravě. Přesně za dva dny se znovu sejdeme a začneme plánovat."

Calla rozhodně přikývla. Na to, že se měla dostat ke střeženým informacím, v jejích očích Denali nenalezla ani smítko strachu.

Calla zvedla ze země balíček s jídlem a ještě než ho stihla vybalit, tak ji Denali zarazila.

,,Mně to nedávej. Sežeň někde léčivou mast a něco na ošetřování ran. Odteď nebudeš nosit jídlo mně, ale generálu Hudsonovi. Nalezni jeho celu, dones mu to a ošetři ho. Budeme ho na uskutečnění plánu potřebovat zdravého a silného."

Denali viděla, že se Calla chystá protestovat, a tak ji radši předem utnula.

,,O tomhle diskutovat nebudeme. Seber se a běž, potřebuješ to stihnout ještě dnes v noci."

Když se konečně otočila k odchodu, Denali na ní ještě sykla: ,,A příště až se sejdeme, tak mi přines lahvičku s vanilkou. V hradní kuchyni nějaká musí být."