Wicked

XXVI.

Walden odešel někam pryč a nechal Denali napospas služkám a té černovlásce, která ji nekompromisně chytila pod paží a táhla hostincem. Když se zastavili před dřevěnými dveřmi, černovláska se na ni otočila a pustila její paži.

,,Jmenuju se Dolores. Jsem majitelka tohohle hostince a ten tvůj sir mi zaplatil pěknou sumu za to, že tě dám do kupy." Prohlédla si ji od shora dolů a Denali začala vřít krev v těle. Ještě jednou si ji někdo takhle prohlédne, a budou jí všechny okolnosti úplně jedno. Už dlouho byla zajatkyní bez možnosti pořádné hygieny, nemohla spát a pracovala jako otrok. Den za dnem.

Dolores odemkla dveře před kterými stáli a naznačila Denali rukou, aby šla dovnitř. Když kolem ní Denali procházela, nahla se Dolores k jejímu uchu a spěšně jí zašeptala do ucha. ,,A ještě víc mi zaplatil za to, že se nebudu na nic ptát." Ušklíbla se.

Denali jí úšklebek oplatila. ,,V tom případě drž jazyk za zuby."

Dolores se podrážděně odtáhla a mávla rukou na dvě služebné. ,,Udělejte tady ze slečny dámu." Procedila skrz zuby a odkráčela pryč.

.        .        .

Dočista na to zapomněla.  Zapomněla na to, jaké to je cítit na kůži polibek horké vody. Dokonce si už ani nevzpomínala, kdy naposledy ze sebe smyla pot a špínu.

Nikdy by si před tímhle vším ani nepomyslela, že by někdy byla za prostou koupel takhle vděčná. Jenže byla. 

Konečně po tak dlouhé době byla v horké vaně a služebné jí do vlasů vtíraly nějakou levnou levanduli. Bylo jí úplně jedno co to bylo, hlavně že to vonělo jinak než ten zápach z cel, který ji celou dobu provázel.

Takže dneska půjde na maškarní ples. S Waldenem.

Netušila co od toho má očekávat a neznala Waldenovy záměry. V Astorii byly maškarní plesy jedny z těch nejodvážnějších, protože lidé za maskami skrývali svou identitu. Vyšší šlechta popustila uzdu svojí sebekontroly a všichni si náležitě užívali požitků a vášní oslav. 

Ona na maškarní plesy nikdy masku nenosila. Mohla udělat cokoliv skandálního i bez ní, nikomu se přeci nezodpovídala.

Když vylezla z vany a služebné okolo ní omotaly nějaké laciné ručníky, ozvalo se zaklepání. Jedna z nich pootevřela dveře a prohodila pár slov s někým za nimi. Když se obrátila zpátky, držela v rukou obdélníkovou krabici potaženou červeným sametem. 

,,Toto je pro tebe slečno." Řekla a se sklopenýma očima krabici donesla před Denali. Když otevřela víko, nemohla uvěřit vlastním očím. 

Šaty. Byly tam šaty.

Rychle víko zase zaklapla a podívala se na služebné, které si začínaly připravovat líčidla.

,,Můžete odejít, s tím už si poradím sama."

Překvapeně se na sebe zadívaly. ,,Ale Dolores říkala-"

,,Žádné námitky. Prostě odejděte." Rozkázala a zanedlouho se za nimi zavřely dveře.

Byla si jistá, že s těmi líčidly odvede lepší práci než nějaké služky z putyky. 

Ještě než si sedla před malé špinavé zrcadlo, tak v poličce našla jasmínový olej, který si pomalu vmasírovala do nahé kůže. Snažila se nevšímat si všech těch odřenin a mozolů, které její tělo pokrývaly.

Pak už jenom vzala do ruky pudr a snažila se co nejlépe zakrýt kruhy pod očima a všechny ostatní nedokonalosti. Zvýraznila si oči a řasy černou tuží a na rty nanesla karmínovou růž, která bude náramně ladit s jejími šaty.

Sundala ze sebe ručníky, došla ke krabici a vytáhla šaty ven.

V nandávání měla už velkou praxi, nikoho dalšího k tomu nepotřebovala.

Před zrcadlem zatajila dech. 

Krvavé šaty byly až skandálně upnuté, leskly se na nich zlaté výšivky provedené v nádherných tvarech a na konci dlouhých rukávů byly zlaté spony. Od půli stehna dolů byl rozparek a spodní lem byl též proveden ve zlaté. Dekolt byl odhalený výstřihem do V.

Zrcadlo vždy odhalí pravdu.

Denali pochopila, že toto staré Astorijské pořekadlo je více pravdivé než si kdy myslela. Už ve svém odraze neviděla namyšlenou královnu s bujnými křivkami.
Stála před ní vyhublá zajatkyně.

Dívala se do svých očí barvy zaschlé krve a věřila, že to se brzy změní. Stačí dodělat ten útěkový plán a pak se zkříženými prsty doufat, že všechno půjde hladce.

Vlastně si z části myslela, že Walden ji na ten ples bere kvůli důležitým informacím, které tam mohou získat. Byl by to taktický krok jemu hoden.

Popošla zpátky k sametové krabici a na dně uviděla nádherně zdobenou zlatou masku. Zvedla ji a na chvíli se pozastavila nad její vahou.

To přece nebylo možné.

Podívala se na ni více zblízka a svým znaleckým okem se ve svém podezření utvrdila.

Maska byla z pravého zlata.

Denali si ji opatrně nasadila a drahý kov na její kůži jen zářil. V tu chvíli zaskřípaly dveře a ona se za tím zvukem překvapeně otočila.

Na prahu stál Walden a tvářil se, jakoby do něj uhodil blesk.