Wicked

XVIII.

Strážci se téměř okamžitě otočili a najednou vypadali, jako by z nich alkohol úplně vyprchal. Odskočili od ní jako by byla žhavý uhlík a tím odhalili jejího věznitele opírajícího se o dveře. V ruce svíral křečovitě dýku, až mu zbělely klouby prstů, černé vlasy jako obvykle trochu rozcuchané a tmavou košili pro změnu zapnutou až po límeček. Jantarové oči mu zlostně plály, tak výhružně, že by možná i ona v zájmu svého dobra vzala nohy na ramena.

,,S-s-sire." Blekotal Don a asi třikrát se poklonil.

,,My-my jsme neměli v úmyslu nic zlého." Vysvětloval neohrabaně Sort, taky se uklonil a nervózně si prohrábl rukou vlasy.

Z jejich jednání usuzovala, že věznitel je nejspíš jejich nadřízený. I když to bylo zvláštní, jelikož to on ji celé hodiny vyslýchal. Proč nepřenechal špinavou práci jim? 

Byli vystrašení jako králíci před šelmou a plácali jedno přes druhé, on si toho však moc nevšímal. Zabodl svůj pohled do ní.

Odstrčil se od dveří a pomalu k ní kráčel. Strážci se nenápadně přesunuli ke dveřím, připraveni utéct před jeho spalujícím pohledem. Kdyby mohla, taky by utekla. Byla v transu, nedokázala ze sebe vydat půl slova.

Věznitel jí obešel a zezadu jí položil jednu ruku na krk. Zachvěla se. Ta dlaň byla obrovská, zatraceně studená a mozolnatá. Oba strážci byli stále v místnosti a nevěřícně se dívali, jak se k ní zezadu nahnul celým tělem, na uchu ji polechtal teplý dech a do nosu ji praštila jeho kořeněná vůně. Napřímila se a rozbušilo se jí srdce, i když se reakci svého těla snažila skrýt.

Se rty blízko jejího ucha se mu vydralo z hrudi zlověstné hluboké zasmání, a ona tu vibraci pocítila až v morku kostí.

,,Pánové," Pronesl potichu vyčítavě a strážci se neodvážili promluvit, jen dál postávali u východu a očima těkali všude možně. Zesílil stisk dlaně na jejím krku.

,,S touhle si hraji já." Zamručel.

Ještě než ta slova stihla pobrat, ještě než jí stačily dojít, tak se stalo něco nemyslitelného. Prudce zkrátil vzdálenost mezi sebou a jejím uchem.  Ucítila, jak se kolem něj jeho teplé rty semkly a ruka se z jejího krku přesunula na tvář, aby si ji přitlačil víc svým směrem.

Stráže se zarazili a ona nedokázala nahnat vzduch do plic. Jenom cítila  jak jí jeho jazyk přejíždí po ušním lalůčku a letmo se ho dotýká i zuby. Prohnula se v zádech, tak moc jak jí to okovy dovolily a absolutně si nevěděla rady s tím, co si má počít. Jeho dotek by se jí měl hnusit, jenomže to tak nebylo a ona se cítila jako zatracená hříšnice.

Žádný muž se jí nikdy nedotkl. Ne tímto způsobem. Kdyby se o to někdo byť jen pokusil, tak by mu nechala bez milosti setnout hlavu. Královny musely zůstat naprosto čisté až do manželství. Žádné intimní doteky, žádné polibky a nedejbůh jestli by s někým ulehla na lóže. Byla to tradice, stejně stará jako její královský rod. Čistota byla pro královnu důležitým a rozhodujícím faktorem. Jenomže Denali teď na sobě svou korunu neměla.

Naposledy jí letmo přejel rty po té citlivé kůži a odtáhl se. Poodstoupil od ní a pomalu přešel ke zdi o kterou se jako obvykle opřel, takže mu konečně viděla do obličeje. Tvář mu krášlil zlomyslný pokřivený úsměv, na stráže se ani nepodíval. Zkoumal, co s ní provedl.

Oči měla rozšířené šokem, tváře rudé a rty trochu pootevřené. Dýchala mělce a srdce jí bušilo tak, že ho museli všichni v místnosti slyšet. Pozvedl koutek rtů ještě víc a líně si založil ruce na široké hrudi.

Pak se jeho výraz úplně změnil, když se otočil na stráže. Byli bledí jako stěna a nervózně se pohupovali. Stáhnul obočí a vykročil rozhodným krokem k nim. Zastavil se přímo před nimi a ona si s údivem uvědomila, o kolik je vyšší a mohutnější.

,,Je moje." Prohlásil hlubokým tónem a ona si uvědomila, že si ji tím nárokoval.

Blázen, pomyslela si.