Wicked

X.

Další den si to na kráčel přímo do její cely s tácem v jedné ruce a tou druhou v kapse. Denali ucítila vůni ovesné kaše a výmluvně jí zakručelo v žaludku. Věznitel jí na to konto věnoval svůj obvyklý úšklebek a položil tác na zem dva metry před ní. Sám se postavil ke zdi a nespouštěl z ní svůj pronikavý pohled, na který si ještě nezvykla. A nejspíš ani nezvykne. Do cely proudilo trochu světla z okna za ní, což poznala, protože jí paprsky hřály na zátylku.

Jídlo moc vábně nevypadalo, vlastně by si za normálních okolností myslela, že to už někdo jedl před ní, ona ale nejedla už zatraceně dlouhou dobu a z kaše se kouřilo.

,,Vzhledem k tomu, že včera jsi odmítla mluvit, tak pro tebe mám další nabídku." Pronesl tiše a jeho hluboký tón se výhružně odrážel od stěn. 

Jestli nevědí, kdo doopravdy je, tak má na své straně výhodu, kterou proti nim mohla využít. Rozhodla se, že si přestane hrát na ustrašenou myšku.

Předvedla mu jeden ze svých nejlepších líných úsměvů a sledovala, jak stočil pohled k jejím rtům a vůbec se to nesnažil skrývat. Byla ráda, že zrovna tohle byla první emoce, kterou dala najevo.

,,Strč si nabídky někam. Klidně tady chcípnu." Řekla sladce a překvapil ji její chraplavý hlas.

Stačily mu dva dlouhé kroky, aby překlenul vzdálenost mezi nimi a oplatil jí úsměv, zatímco se před ní tyčil. Jestli se tak to jedovaté pozvednutí koutků vůbec dalo nazývat. 

,,Tak přece jenom umíš mluvit. Už jsem si myslel, že někteří lidé v Astorii mluví jiným jazykem." Vrátil jí to naoko pobaveným tónem a jí se postavily všechny chloupky na těle.

Zakoulela očima a povzdechla si. ,,To je ale pravda. Někteří z nás opravdu neumí řeč kanálových krys." Litovala, že jí okovy bránily v tom si povýšeně prohlédnout nehty. Pak si ale uvědomila, jak musí být zničené a v tu chvíli za to byla vlastně ráda.

Zúžil pohled a nebezpečně naklonil hlavu na stranu, jak to dřív dělávala i ona. 

,,Alespoň se my krysy nevydáváme za vojáky a pak neomdléváme při první známce střetu," Řekl vyčítavě a ona po dlouhé době neměla co odseknout. I když doopravdy neomdlela kvůli strachu z boje ale z nedostatku spánku, stejně to bylo strašně ponižující. Hlavně že svým vojákům neustále opakovala, že mají být připraveni na všechno.

,,Vlastně nechápu, co namyšlená šlechtična jako ty dělala v bojovém oddíle." Pokračoval spíš pro sebe a zamyšleně se zahleděl do stropu.

Tak tohle si o ní myslel. Namyšlená šlechtična? Nejspíš tak usoudil na základě jejího drahého oblečení na míru a dalších cenností, které u sebe prostá dívka nenosívá. Dobře, má to mít. Ať si to myslí nadále a nemá žádné podezření.

,,Co myslíš, že žena jako já dělá pro vojáky?" Zvedla pobaveně obočí. ,,To máš tak málo zkušeností?" Podívala se na něj zpod řas a laškovně zamrkala. Klidně ať jí má za vznešenou kurtizánu.

Sklonil se na úroveň jejích očí a ovanula ji jeho kořeněná vůně. Znova se podíval na její rty a jí zamrazilo. Tak tenhle musel mít rozhodně zkušeností až dost. Napětí mezi nimi by se dalo krájet a ona trochu svého provokování zalitovala. Nenáviděla, když byl někdo takhle nepředvídatelný a ona nedokázala rozpoznat jeho další krok.

Pak ale jednou mrknul a všechno se zase vytratilo. Napřímil se a ponechal její výzvu bez odpovědi.

,,Moje dnešní nabídka je taková, že když odpovíš na otázky, které ti položím, tak ti dám tu kaši." Změnil obratně téma a podíval se na tu slátaninu položenou na podlaze, jakoby o ní měla Denali valný zájem. Vlastně měla, jenom si to nechtěla přiznat.

,,Když ne..." Vytasil stejnou dýku jako včera a její nádherná smaragdová rukojeť se zaleskla. ,,Tak si s tebou budu chvíli hrát."

,,Miluji hry." 

Nenechal se vyvést z míry a zakroutil hlavou. ,,Jenže nemáš šanci zvítězit."