Wicked

III.

Lemon vystoupil rozhodně z řady a na tváři se mu odrážel hrdý výraz, že si ho královna vybrala jako prvního. Vojáci kolem nich utvořili jakýsi kruh a nikdo ani nedutal, zatímco si Denali začala nenuceně sundávat náramky z perel, na které předtím zapomněla.

Po očku se podívala na generála, který postával kousek od ní, a v jeho tváři nedokázala rozeznat žádnou emoci. Takový výraz měl pořád, klidně by vedle něj mohl propuknout požár, a on s chladnou hlavou poběží pro vodu. To musí být ale nudný život.

Desátník na rozdíl od něj překypoval očekáváním a byl tak napružený, že by se každou chvíli mohl vymrštit do výšin.

Zaujala proti té hoře svalů bojový postoj, a když ji napodobil, sáhl po meči, který měl jako většina vojáků připnutý k pásu.
Usmála se jako zmije.
,,Ale ale desátníku, nikdo tady přece nemluvil o zbraních." Tváří se mu mihl překvapený výraz. Vyhrnula si rukávy a čekala, až přiběhne někdo z vojínů a Lemonovi meče a dýky odnese.

Když se tak stalo, stanuli jeden proti druhému a dělil je pouhý metr. Měřili se upřenými pohledy a ona svému protivníkovi věnovala jedovaté pozvednutí koutků, než šlehla očima po generálovi.

,,BOJ!" Zahřměl a ona se po desátníkovi okamžitě vrhla. 

Nebude ho šetřit, zvlášť proto, že na bojišti taky nikdo nebude. Její vojáci musí být připraveni na všechno.
Hbitě se vyhnula pěsti, kterou jí chtěl zasáhnout přímo do obličeje a ocitla se za ním. Jeho velikost mu znemožňovala se k ní dostatečně rychle otočit čelem, tak mu vyskočila na záda a nohama sevřela pás železným stiskem, kterým mu stoprocentně pohmoždila bránici, což ho na několik vzácných vteřin vyvede z rovnováhy.

A taky se tak stalo. Stačilo se trochu nahnout dozadu a posunula jeho těžiště natolik, že se začal kácet k zemi. Sama ladně přistála vedle jeho těla.
Lemon se však nevzdával a znovu se vyhrabal na nohy. Zuřivě se po ní ohnal a provedl fintu doleva, kterou ale odhalila, takže místo její hlavy jeho pěst pročísla vzduch.
To už se ale napřáhla ona a do toho úderu vložila sílu celého svého těla a švihu, protože co se týče hrubé síly, tak byla v nevýhodě.

Zasáhla ho přímo do toho místa pod čelistí, které dokázalo člověka omráčit.
Desátník se rozplácl na písku a tentokrát už definitivně.
Denali, po střetu naprosto bez úhony, spokojeně naslouchala bojovým pokřikům nadšených vojáků a zkřížila si ruce na hrudi, když sledovala, jak pár ošetřovatelů odnáší Lemona na nosítkách. Nic mu nebylo, jen se dneska ještě tak na hodinu prospí.

. . .

Ani žádný z dalších vojáků, které si zvolila jako své protivníky, ji nedokázal porazit. Někteří si vedli lépe, jiní hůře, a ona odměnila povýšením dva z nich. Z vojína, jehož bojové umění ji překvapilo a celkově jí dalo docela zabrat, udělala desátníka, a z četaře, který při boji využíval svou chytrou hlavu, udělala důstojníka a měl se dokonce připojit k její radě bojové strategie.
Ještě hodinu chodila mezi dvojicemi, které mezi sebou bojovali beze zbraní a v hlavě si uchovávala body, na kterých by se dalo ještě zapracovat.

Když se opět ocitla v čele perfektně seřazené armády, začala mluvit.
,,Vojáci, zjistila jsem, že mezi vaše slabé stránky v boji beze zbraní patří hbitost. Proto jsem se rozhodla, že každé ráno hned po prvním nástupu budete absolvovat dráhy zaměřené na hbitost. 

To znamená plazení pod ostrými dráty a přelézání vysokých stěn. Všechno v plné rychlosti. Budu si to chodit osobně kontrolovat a v nejbližší době chci vidět zlepšení. Dalšími poznámkami vás zatěžovat nebudu, ty přednesu generálovi Quieranovi v soukromí a ten s nimi naloží podle svého vlastního uvážení. Dopolední výcvik je u konce."
Generál znovu rozkázal, aby se vojsko poklonilo a ona se otočila k odchodu. Teprve když zmizela za stěnou, zaslechla: ,,PO-HOV!"