VI.

47 4 0
                                    

Když ji za úsvitu vzbudila služka zaklepáním na dveře, rozlepila oční víčka a dlouze si nad hlavou protáhla ztuhlé údy. Dnes vyrážela spolu s generálem Hudsonem a jeho oddílem vybraných vojáků do městečka Monte Lao, a ona věděla, že problémů bude víc jak dost.

Brzké vstávání Denali neměla příliš v oblibě, a tak si pro sebe podrážděně zamručela, když ji na kůži políbil chlad rána a radši schovala hlavu zpátky do tepla své pokrývky. 

Za dobu co vládla, narazila na skupiny povstalců jen dvakrát. A obě posloužily jako odstrašující případ pro ostatní, takže se domnívala, že rozruch u hranic musí mít na svědomí spíš nájezdníci ze sousedních zemí. Což by mohl být mnohem větší problém, protože by to znamenalo, že se jí někdo z dalších dvou vládců chce postavit. A to by neskončilo dobře, protože ona neprohrávala.

Konečně se odvážila opustit postel a zavolala služebné, aby jí připravili lázeň s obzvlášť velkou dávkou vonných olejů. Přeci jenom se teď tak týden nebude moct pořádně vykoupat.

.        .        .

V koženém jezdeckém obleku a po zuby ozbrojená se vydala ke stájím, kde na ni měl čekat Hudson a připravení vojáci. Bylo šero a po zemi se plížila lezavá mlha, ale za hradbami již pár slunečních paprsků zahlédla. Prošla obrovskými dřevěnými dveřmi a okamžitě ji ovanul pach koní. Několik plnokrevníků vystrčilo mohutné hlavy ze stání, aby se podívali, kdo tak rázně kráčí mezi boxy a někteří zafrkali. S hlavou hrdě vztyčenou mířila k Hudsonovi, který právě vedl jejího osedlaného šimla a při pohledu na ní překvapeně zvedl koutky úst.

,,Veličenstvo," Ustal v pohybu a poklonil se s opratěmi v ruce. ,,Jste tu brzy, koně se teprve sedlají." Poplácal zvíře na krku.

,,Vidím, že jsme si včera asi úplně neporozuměli." Zastavila se u něj a vyčítavě si zkřížila ruce na hrudi.  ,,Říkala jsem, že za úsvitu vyrážíme. Máte problémy se sluchem, generále?" Nadzvedla obočí.

,,Ale vůbec ne. Taky jste včera na schůzi přece říkala, že se 'generál Hudson potřebuje pořádně vyspat', tak jsem to udělal." Vyzývavě se mu zablesklo v zelených očích, jakoby věděl, jak rychle se jí dokáže dostat pod kůži.

,,Laskavě nepokoušejte mou trpělivost a zrychlete tempo, potřebujeme co nejvíc využít slunečního světla, nechci cestováním strávit celý měsíc." Došla až k němu, vytrhla mu z rukou kožené opratě svého koně a zamračila se mu přímo do obličeje, ve kterém se zračilo pobavení.

,,A být vámi generále, tak se moc neusmívám. Jestli za půl hodiny nebudou všichni připraveni dát se do pohybu, zabavím vám vašeho černého hřebce a místo toho se budete muset celou cestu plahočit na támhleté tlusté malé kobylce, která jenom žere a cválat dokáže maximálně deset sekund." Významně ukázala prstem do stání se zmiňovanou kobylou a se svým šimlem v patách vyšla ze stáje. 

.        .        .

Za necelou půl hodinu byli všichni připraveni, a ona se ze sedla dívala, jak Hudson nasedá na svého hřebce. Měl štěstí. Při představě, jak jede v čele oddílu a s erbem na hrudi v sedle poníka, se musela nenápadně pousmát. 

Všichni se seřadili do úhledného zástupu po dvojicích a pobídli koně. Projížděli širokou ulicí přímo středem města, aby se dostali k hlavní bráně. Ona a Hudson je vedli a vojáci za nimi drželi rudé prapory na tyčích, které při průjezdu městem vždycky museli vlát za královnou, jako připomínka a znak její moci. 

Lidé téměř okamžitě začali kolem jejich průvodu tvořit špalír a nadšeně jim mávali. Pekaři, prodavači i obchodníci ustávali v práci a matky s dětmi se snažily protlačit dopředu pro lepší výhled. Denali držela otěže pouze jednou rukou a tou druhou jim mávání vznešeně oplácela, ale tvářila se při tom strojeně a povýšeně. Musela působit nebezpečně a silně, a toho s upřímnými úsměvy těžko dosáhne. Vlastně ani za normálních okolností se moc neusmívala. Neměla k tomu důvod.

Generál vedle ní všechno pozoroval obezřetným pohledem a rukou svíral rukojeť svého zdobeného meče. Jeho zbroj byla tak pečlivě vyčištěná, že skoro zářila. Když si všiml, že ho Denali pozoruje, pozvedl jeden koutek úst a zakmital obočím. Ona jen nasupeně stočila pohled znovu na cestu.

Tohle bude ještě zajímavá cesta.






WickedKde žijí příběhy. Začni objevovat