Wicked

XIX. část třetí

Hned po tom incidentu věznitel zmizel spolu i se strážci. Jednou si ji prohlédl a byl ten tam.

Denali se z toho zážitku vzpamatovávala celý zbytek noci a jenom při vzpomínce jeho rtů na své kůži se zachvěla.

Byl to manipulátor. Sadistický manipulátor, nic víc nic míň. Jak ho za to nenáviděla. Ze všech věcí na světě se rozhodl ji ponížit právě takto. Styděla se za to, že si při jeho příchodu naivně myslela, že strážce v jejich úmyslech zastaví. Radši to udělal sám. Protože byla jeho. 

Ona nebyla ničí majetek. Může si říkat co chce, ale až přijde správný čas, tak to sám zjistí na vlastní kůži.

Opět za svou naivitu draze zaplatila. Prostředí tady ji měnilo, už nebyla tak drsná jako kdysi. Měla by se dát do kupy a to hodně rychle nebo skončí jako její rodiče, ne-li hůř. Je aspoň v Astorii oslavovali a dělali jim pomníky, ona by skončila v nějakém nepojmenovaném hromadném hrobě a s ní i hodně dalších zajatců. Lidé by si po další generace vyprávěli o tom, jak kralování nezvládla. Měla by se vzchopit. Měla by dokázat, proč je svého titulu hodna.

Musela existovat nějaká cesta odsud. Musela by spojit svoje lidi a ukázat Thiagu, že je silnou královnou a nenechá sebe ani ostatní napospas jejich oprátkám. Astorie se nedá tak lehce zkrotit.

Zachrání je. Klidně přitom zemře, klidně se obětuje. Potřebuje ale aspoň takhle napravit svoje hříchy. Svojí tehdejší zahleděnost do sebe. Musí napravit to, co svým nezájmem způsobila.

Modlila se za dvě věci- aby se v nejbližší době znovu setkala na staveništi s generálem, a aby byl Hudson vůbec ještě naživu. Byl by totiž nedílnou součástí plánu rodícího se v její hlavě.

.        .        .

Jako by jí strážci mluvili z duše, hned to ráno se u ní zastavili s černou neprůhlednou látkou v ruce. Po Donovi a Sortovi se slehla zem. 

Postavila se na nohy a nechala se poslepu někam vést. Doufala, že až jí do očí bude bít sluneční záře, tak bude stát u staveniště.

Vyšli z celní budovy a ona se trochu zachvěla, protože se do ní opřel chladný vítr. Bylo to celkem neobvyklé, jaro se pomalu chýlilo ke konci a zanedlouho se na řadu hlásilo léto. Možná mají tady v Thiagu proměnlivější počasí.

Jakmile se zastavili a strážce jí odmotal látku, hned se rozhlížela po světlých vlasech. Jenomže nikoho podobného Hudsonovi neviděla. 

Když ji její strážci opustili, šla si pro cihlu. Pořád se ho snažila někde zahlédnout. Sykla nad tíhou cihel které vzala do rukou a namířila si to ke stěně. Vybrala si pracovní místo na kraji a položila cihly na zem. Stále bojovala s okovy na svých rukách, díky kterým její práce byla tak neohrabaná.

Po dobré půl hodině si otřela paží pot na čele. Zvedla oči k nebi. Tohle musí skončit. Nebude tu pracovat po boku svých lidí bez veškeré naděje a šance na útěk. Nezemře spolu s nimi na veřejné hromadné popravě. 

V koutku jejího oka se mihl stín vysoké svalnaté postavy.

,,Tak jsme se zase sešli."  Ozvalo se vedle ní.

Okamžitě se otočila a s úlevou vydechla, když vedle sebe generála uviděla. Pak ale zúžila oči, když spatřila jeho tělo. Končetiny měl poseté ranami a všude byly známky po mučení. Těsně vedle oka se mu táhla další světlá jizva. Potřeboval ošetřit.

On si však jejího výrazu nevšímal a jakoby nic zvedl jednu z jejích cihel. Vrátila se taky k práci, aby nenápadně promluvila.

,,Musíme se odsud dostat," Prohlásila.

,,Cože?" Zasekl se a málem upustil cihlu.

Otočila se k ostatním zajatcům a přejela je rozhodnutýma očima. Chvíli si prohlížela pracující děti.

,,A je všechny taky." Vrátila se pohledem na něj. 

Pomalu nasadil cihlu na zeď a jako pokaždé když horlivě přemýšlel, stáhnul obočí. Po očku se po ní podíval.

,,A jak byste to chtěla provést?" Naznačil hlavou na roj strážců za nimi.

Zavrtěla hlavou a než promluvila, tak si znova z čela utřela pot.

,,Ne tady a teď. Potřebujeme plán, potřebujeme informace," Nadechl se, ale nenechala se přerušit. ,,A ještě než se zeptáte, tak ano. Mám spolehlivý zdroj."