Wicked

XVI.

Uprostřed noci se od malého mřížového okénka za ní začaly ozývat divné zvuky. Docela se podobaly skřípění a škrábání, jako kdyby kov přejížděl o kov. Litovala toho, že díky okovu na krku nemůže moc otáčet hlavou, takže se nemůže podívat, co se to tam děje.

Trvalo to hodnou chvíli a Denali zběsile pumpovala krev v žilách. Pak se ozvalo opatrné cvaknutí a spokojený výdech. 

Někdo tam je a snaží se k ní dostat. Vlastně už se nejspíš dostal. Absolutně netušila, co si o to má myslet.

Srdce jí poskočilo, když za ní někdo přistál, s došlapem tiše jako myška. Prošel kolem ní a najednou vetřelce měla před sebou.

Krásnýma tmavýma očima  se na ni dívala útlá dívka zhruba jejího věku. Musela se oknem protáhnout. Dlouhé hnědé vlasy měla svázané dozadu a na sobě bílou kuchyňskou zástěru, umazanou od špinavého celního okna. Usmála se a pozvedla látkový balíček, který svírala v levé ruce.

Denali se zamračila. ,,Kdo jsi a co tady děláš?"

Dívka si jejího podráždění vůbec nevšímala a místo toho látku pomalu rozbalovala.

,,Jsem tady, protože vím, že vám tady dávají odporné jídlo," Vysvětlovala. ,,A já jsem shodou okolností výborná kuchařka." Mrkla a vyndala z balíčku dvě buchty a kus koláče.

Denali se začaly sbíhat sliny a z té vůně se jí zatočila hlava. Už si ani nevzpomínala, kdy něco takového vzala do pusy. Dívka ji znovu obdařila zářivým úsměvem, který ale hned povadl, když se zadívala na její okovy.

,,Bohužel je neumím odemknout. Klíče k nim mají pouze pověření strážci." Povzdechla si. ,,Takže to budeme muset provést takto." Přistoupila blíž a dala jí buchtu blízko k obličeji, aby si mohla ukousnout.

Denali si s velkým sebezapřením jen přičichla. Musela zjistit, jestli není otrávená. Celé tohle bylo podezřelé.

Když si jejího úmyslu dívka všimla, odtáhla ruku s buchtou a uraženě stiskla rty. ,,Já zajatcům pomáhám, slečno. Jmenuji se Calla a nesouhlasím s těmihle praktikami, které král Thiaga nařídil. Tak vám alespoň donáším dobré jídlo," Pokrčila rameny. ,,Není otrávené." Ujistila ji. Sama si trochu těsta uždíbla a dala si ho do pusy. Když ho spolkla, aby Denali přesvědčila, že s jídlem opravdu nic není, znova jí dala ruku s buchtou před ústa.

Se stále ostražitým výrazem si Denali konečně ukousla. Přivřela oči blahem a Calla se nad jejím výrazem potichu zasmála. Snažila se to sousto přežvykovat co nejdéle to šlo, aby si ho mohla co nejvíc vychutnat.

Přemýšlela nad tím, jak si ve svém paláci nechala podstrojovat všechno možné a teď jí takovouto radost udělala jen jediná buchta. Bylo to absurdní. Měla si před tím jídla více vážit.

Calla jí buchtu znova nabídla a tak to pokračovalo dokud z ní nezbyly jen drobečky, které si oprášila o svou zástěru. Než stihla vytáhnout kus koláče, Denali si ji zvídavě prohlédla od hlavy až k patě.

,,Takhle nosíš jídlo více zajatcům?" Chtěla vědět.

,,Vždyť jsem ti před chvíli říkala, že vám pomáhám," Opáčila. ,,Nebudu sedět na zadku a vařit pro toho ušlechtilého zloducha, zatímco vy tady umíráte hlady."

,,Ty pracuješ v hradní kuchyni?"

,,Ano."

,,To znamená, že se právě musíme nacházet v Dorungu, když něco potají uvaříš a v noci nám to nosíš, aby si toho ostatní nevšimli."

Dorung byl hlavním městem Thiaga. Sídlil tu král a město bylo prvně bez hradeb, jenže když uviděl jak skvělé účinky mají hradby okolo Celeste, tak se rozhodl je začít stavět taky. Jenom při pomyšlení na toho hlupáka a vraha se jí chtělo zvracet.

,,Páni, moc zajatců z vaší země nezná zeměpis. Ty musíš být asi z urozeného rodu, když máš takovéto vzdělání." Divila se Calla.

Už jí na to Denali chtěla něco odpovědět, jenomže Calla jí strčila před nos urychleně koláč. Zapomněla na to, co chtěla říct a pustila se do něj.

Když Denali dojedla, cítila se jako znovuzrozená. Calla opravdu nepřeháněla, když se považovala za výbornou kuchařku.

Calla se otočila k odchodu a naposledy se na Denali usmála. Denali nikdy neviděla někoho, kdo by se tolik a tak přívětivě usmíval. Zvlášť na člověka, který byl v takové situaci jako byla právě Denali.

,,Už musím jít. Zítra je slavnost a já se na ní potřebuju pořádně vyspat. Ale neboj, za dva dny se zase vrátím. "