Wicked

XXII.

Naštvaně si ho změřila. ,,Pusť ji."

Jen se pokřiveně usmál a dál dívce tisknul ostří k hrdlu. Třásla se a prosebně se na Denali dívala modrýma očima.

,,Pustím. Ty ale nejdřív odhodíš ten meč."

Usmál se ještě víc, když ho upustila a zvuk jeho dopadu protnul ticho.

Otočila se zpátky přes rameno a uviděla osm strážců, ležících v bezvědomí nebo držících si zranění, které jim způsobila. Tahle banda hlupáků si říkají strážci? Škoda, že neuvidí jejich výrazy, až jim dojde, že je všechny přemohla jen jedna jediná žena.

Podívala se zpátky na věznitele, kterému jantarové oči zaujatě plály a nadále dívku svíral. Zamračila se.

,,Řekl jsi, že ji pustíš." Povzdechla si znuděně a prohrábla si rukou vlasy. ,,Všichni tady jste jen zabedněnci, kteří ubližují malým dětem a hrají si na vojáčky," Vykročila k němu. ,,Přitom osm vašich strážců dokáže porazit jedna zajatkyně, která už pěkně dlouhou dobu hnije v cele." Pronesla dramaticky a zastavila se na krok od něj.

Věznitel si ji vědoucně přeměřil a řekl potichu jen k ní: ,,Možná si myslíš, že by jsi mohla porazit i mě," V očích mu tančila výzva. ,,Možná si dokonce myslíš, že by jsi mě mohla přemoci beze zbraně," Dodal pobaveně. Pak se na chvíli se odmlčel.

Pokývl hlavou k přihlížejícím zajatcům a k dalšímu oddílu strážců, který se k nim řítil. ,,Ale teď by to k ničemu nevedlo. Musíš se mnou spolupracovat, abys nezabředla do ještě větších problémů."

Nevěřícně vytřeštila oči a on pustil holčičku, která se s pláčem rozutekla pryč. Díky bohu.

Přikoval Denali pohledem na místě. ,,Mlč." Pošeptal a pak se jeho výraz úplně změnil, když se otočil na strážce. Zvedl ruku a oddíl se rázem zastavil.

,,Mám ji pod kontrolou," Pověděl sebevědomě a kývl na Denali, aby ho následovala.

Jeden předstoupil a podezíravě si změřil osm pomlácených strážců. ,,Ale sire-"

,,Vraťte se všichni na svá místa." Rozkázal ještě přes rameno, když vykročil k celám. Neujistil se, jestli ho následovala. A ani jí nenasadil černou látku přes oči, aby neviděla, kde přesně se její cela nachází. Nemohla přijít na to, jestli záměrně. Stejně za ním šla.

. . .

Došli k ní do cely a pokynul jí rukou, aby se posadila. Když si přehodila nohu přes nohu a vychutnávala si kotníky bez okovů, díval se na ní, jako by se jí snažil odhadnout.

,,Co to mělo znamenat?" Divil se.

Našpulila pobaveně rty a oplácela mu vzdorovitě pohled. Líbilo se jí, že nad ním měla pro jednou navrch.

,,Taková malá ukázka toho, co vznešené kurtizány v Astorii dokáží." Opáčila vážně a zakroužila ztuhlým kotníkem.

,,Nemám náladu na ty tvoje hry. Řekni pravdu." Vybídl ji a v jeho hlase zazněl osten. Ztrácel trpělivost.

,,Dobře, přiznávám." Podívala se do země.

Ztuhl a nenápadně se naklonil blíž.

,,Jeden z mých pravidelných zákazníků byl důstojník a za moje nadprůměrné služby mě na oplátku učil bojovat." Zamrkala nevině.

Obličej se mu stáhl zlostí, otočil se ke zdi a napřáhl se.  Potom zprudka uhodil pěstí do kamene. Jednou, dvakrát, až mu z kloubů začala prýštit krev.

,,Jestli se mi chystáš umazat stěny, tak dveře jsou támhle." Pokývla tím směrem hlavou, když k ní zlostný pohled obrátil.

Párkrát se zhluboka nadechl, aby se uklidnil. Pak si k jejímu úžasu z kapsy vytáhl kapesník a krev si opatrně otřel. Po očku se na ní podíval.

,,Mně může být vlastně úplně jedno, kdo jsi a jestli říkáš pravdu," Řekl potichu a zlost se z jeho hlasu úplně vytratila. 

Nadzdvihla zmateně obočí. 

,,Každopádně jsi se osvědčila ve všech směrech. Řekla jsi, že ti nic už nezbylo a že jsi připravená za svůj lid nastavit krk. A ještě ke všemu umíš bojovat."

Pootevřela rty, aby se ho zeptala, co tím myslí, ale nenechal jí promluvit.

,,Takže se ti konečně představím. Jmenuji se Walden a chci pomoct zajatcům utéct. Chci, aby jsi se k mému plánu připojila."