Zmar mladého života

Zmar VIII. - Nečekaný vývoj událostí

Claude se zmítal v obrovském emočním boji, ale už se rozhodně nejednalo jen o váhání mezi dávání věcem volný průběh anebo se v souladu se svými teoriemi i podezřeními pídit po odpovědích. Jakmile totiž přijal pozvání do Lorrainina salónku a nechal si od své hostitelky nabídnout sklenku oblíbeného alkoholického náboje, mohl se plně ponořit do vlastních myšlenek, třeba na objekt svých nejtajnějších tuh, Bernadette.

Pořád měl před očima medailonek s její fotografií, ačkoliv daný předmět žena před mužovými zraky opět skryla. Proto nyní vypadal tak zamyšleně, vyhýbal se očnímu kontaktu s Lorraine - protože on se na ni nedokázal podívat zpříma, když musel myslet na jinou příslušnici něžného pohlaví. Zároveň si povídal sám pro sebe, zdali o této skutečnosti ona nevěděla a rafinovaně ukázaným přívěskem ho náhodou neprovokovala, jakmile jím poukázala na mužovo nejslabší místo.

Nějakou dobu nato elegán, již přijav pozvání do ženina salónku a usednuv ke stolu s připraveným servisem v podobě lahve s červeným vínem i sklenkou pro pána i samozřejmě jeho hostitelku, bez jakýchkoliv skrupulí vypil nabídnutý nápoj až do dna. Poté prudce, jakoby vzteky vstal a odešel z místnosti. Ani si mezitím nevšímal, zda ho dáma chtěla následovat, či nikoliv. Bylo mu to v danou chvíli úplně jedno.

Ovšem se znovu vrátil k obrazu zobrazujícího lovce na koni i chrtem běžícím těsně vedle pánova oře, jako by na něm, nebo v blízkosti něj, nalezl cosi jemu nadmíru podezřelého.

Nakonec přece jen něco takového našel - a to nůž na stěně přímo nad oním výtvarným dílem tolik upoutavším jeho zrak. Ona zbraň totiž vypadala jinak než ostatní zde vystavené. Zatímco ty měly nablýskané čepele jak ze škatulky, kudla, na niž se mládenec zaměřil, byla špinavá, nesouc známky použití k určitému účelu. Navíc, jakmile si ji pozorovatel prohlédl zblízka, spatřuje na ni krev. Odtáhl se, chytl za hlavu, v níž cítil prapodivný tlak, div se v mdlobách téměř se deroucích na povrch neporoučel k zemi.

Co když na pohřeb mého bratra šla beze mne ze zištných důvodů?

No, já bych na něj asi stejně nešel, ... I kdybych měl rád a necítil k němu zášť, stejně bych nešel.

Vím totiž, že mi takové obřady nedělají dobře, vyvolávají ve mne panickou úzkost, jako třeba za běžných okolností i hřbitovy. Vlastně snad všechno, co nějak souvisí se smrtí, ale nejen s ní.

Vzápětí si dal zděšením ruku před ústa, uvědomuje si v celé záležitosti jednu veledůležitou skutečnost: Jenže já jsem o něm nevěděl, kdežto ona ano!

Tahle ženská za mými zády fakt kuje nějaké pikle, začínám si tím být stále více jist. A to jsem ji doteď pokládal za někoho jako svou blízkou přítelkyni i skvělou společnici!

Nejen ta její příprava na ceremonii, ovšem i ten růženec s medailonkem tomu určitě nasvědčují! I jak odměřeně se ke mně dnes zachovala, a jak se tvářila, ... Vskutku v nich počínám vidět jisté podezření, že chystá nějakou nekalost a dříve či později mi vrazí pomyslnou kudlu do zad, třeba i skutečnou, co já vím?

Současně, třesoucí se zimou z pociťování stresu z dávání si domnělých, možná i skutečných faktů dohromady spřádal teorii, zda právě ona nezabila Claudova mladšího sourozence. Sice jej z hloubi duše nenáviděl, protože mu přebral obdivovanou dívenku. Leč nyní, všem okolnostem navzdory, jako by si jasně dokázal představit Fabienova pravděpodobná muka a někde ve svém nitru za něj trpěl, pociťuje přitom jakési prapodivné bodání do srdce.

Pravděpodobně, bez jakéhokoli vyptávání se, právě dokázal nalézt odpovědi na své otázky. Ohledně přímé konfrontace dámy plné tajemství s jeho podezřeními se tedy stresoval poměrně zbytečně. Nebo snad nikoliv? Vždyť stačilo si jenom pozorně všímat věcí kolem sebe, pátrat v nich po skrytých spojitostech.