Zmar mladého života

Zmar XXV. - Spletité cesty lásky

Lorraine se nyní podivila nad jedním z nejvřelejších vztahů, které kdy měla. Dokonce nevěřila, že by se do někoho stejného pohlaví mohla zamilovat víc nežli do opačného.

„Nebylo nic silnějšího než láska k té nevinné dívce... Ani čaroděj mi s city příliš nepohnul... Nejspíš i tím jsem si Mortaigne poštvala proti sobě, protože se jí ujala, když byla sirotkem a neměla kde bydlet.“

Zlatovlasá lady si položila ruce na klín, jednou si podepřela hlavu. „Přestože pro mne ten muž udělal první poslední, byl pro mne neustále jakýmsi stínem... Ačkoliv mě tenkrát vysvobodil z plamenů... Ale pak mě běh událostí přinutil se střežit Bernadette, a zrovna, jakmile se zamilovala do tebe a chtěla si tě vzít za muže, srnečku.“

Takže jsem zas nebyl příliš daleko od pravdy, když si svou lásku shodou zvláštních náhod představoval ve spojení s Lorraine...

„A tak skutečnost, že se s ní dříve či později musím rozloučit, se pak stala nad slunce jasnější.“ Žena si zhluboka povzdychla.

Všechny její sny se náhle rozpadly v prach. Kupodivu ani nemohla uvěřit, že by se dívčino přání najít si někoho po svém boku tak nádherně vyplnilo.

Kouzlo lásky, jediné vyřčené mezi všemi těmi pachtícími se za krásou i bohatstvím, často i mocí, mohlo zafungovat jako nic jiného. A ještě, jím přivolán, přijít takový krásný mládenec, který jak kdyby vypadl z dívčina krásného obrázku darovaného čaroději.

Dáma si právě uvědomila, že i ona sama se vlastně chtěla zbavit Fabiena, nejen na popud zlé sestry Mortaigne. Silně zvažovala vzít život někomu, kdo stál Bernadette v cestě. Vždyť si s dívkou pomalu představovala svatbu, proto také tak přistupovala ke svému vztahu s křehkou dívenkou. Dokonce plánovala s ní uzavřít kontrakt o vzájemné věrnosti. Jenže ji v tomto záměru už předběhla její největší sokyně.

Pak se náhle podívala na Clauda. Co vůbec zámeckou paní přimělo ho zvát k sobě do salónku a nalévat víno, sobě i jemu rovným dílem?

„Nějak jsem si říkala, že pakliže nemohu mít nevinné děvče... Což takhle najít si rovnou lovce žen? Ani mi nevadí, že bych mu klidně mohla dělat tetu...“

„Zdá se, že jste si vybrala skvělou partii,“ přitakal Claude. „Vždyť to není samo sebou, že jsme spolu tady takhle i po naší smrti.“

„To máš pravdu, koloušku. Až se stydím, že jsem se jednoho dne pomilovala s čarodějem a dokonce při měsíčku, zatímco s tebou nikdy.“

Oslovený elegán se potutelně pousmál. I když, kde byla jistota, že by se jim taková příležitost náhodou nemohla naskytnout?

Leč poté si lady vzpomněla, že šla s podivínským mužem nahá do vody v jezírku kvůli vděku za záchranu života a naději, že by tak dokázala v sobě probrat aspoň trochu citu k muži, který by pro ni měl znamenat mnoho. Ovšem nadšení vydrželo jenom na krátko.

Mládenec se toho právě o Lorraine dozvěděl víc než kdykoliv předtím. Ale pak si vzpomněl na začátek rozhovoru a že se nestačil Clauda zeptat, proč on tolik zpytoval svědomí, uvědomoval si svá provinění a že by si za ně krapet fyzického trestu nejspíš zasluhoval. Užuž se chystal, jenže bílé světlo, jež ho volalo do limbu, zase Fabiena táhlo zpátky na zem.

Znovu se ukázal postupně se rozšiřující paprsek, v jehož odrazu se však nyní nacházela Bernadettina bludička. A Fabien jí spadl přímo do náruče. Nakonec se postavil na nohy, načež se objal se svou milou.

Než se ale stačil vzpamatovat, vyhrkl ze sebe: „Kdy se, prosím tě, vrátí Mortaigne a učiní našemu setkání konec?“

Jakmile si uvědomil, na co se to vlastně dívky ptal, připadal si lehce nezdvořile. Dal si ruku na ústa a s lehkým úlekem se podíval na černovlásku stojící naproti němu.