Zmar mladého života

Zmar XXVI. - Pravda vycházející najevo

Čaroděj právě odcházel kamsi do neznáma. S těžkými kroky a opíraje se o hůl opouštěl dvojici mladých bludiček. Teď rozhodně nechtěl zkoušet kouzlo teleportace, nebo možná až o kousek dál. Jelikož ho vždy krapet vyčerpalo, používal jej jen v krajních případech. Nyní si ovšem přál se k Bernadette a Fabienovi dostat rychlostí blesku, proto se k němu odhodlal.

Dívka i mladík pozorovali pána, jemuž v lehkém vánku vlál kabát, který tak rád nosil. Doufali v jeho odchod dřív, než by na místo u černovlásčina domu dorazila Mortaigne.

Jakmile zmizel v dáli, dívenka odešla domů, mezitím co se kavalír nacházel ještě venku. Pozvání dovnitř totiž z jakéhosi prazvláštního důvodu nepřijal. Schoval se za obydlí, nedočkavě vyhlížeje svou jízlivou macechu.

Po nějaké době ji spatřil, jak se blížila. Bohužel nestačil vymyslet způsob, jakým by nad ní vykonal pomstu. Navíc si vzpomněla na okamžik, kdy se mládenci tenkrát na pohřbu vysmála do tváře a znovu se začal o sebe bát. Dokonce mu nohy vypověděly službu a on se pak svalil do trávy. Chvíli o sobě nevěděl, jen bezmocně přihlížel dámě razící si cestu přímo k němu.

Nakonec ho viděla rozplácnutého na zemi s nataženýma rukama, každé stéblo procházelo skrz jeho průsvitnou pokožku, a se škodolibým výrazem v obličeji se nad ním sklonila. Jakmile si sundala klobouk, její černé vlasy, dosud schované pod pokrývkou hlavy, se rozpustily. Také nasadila svůj zlomyslný úšklebek.

Fabien na ni nehnutě zíral. Snažil se postavit, ovšem marně. Vyčerpal se, dokonce natolik, až se bál, aby nezmizel navždy. Napřed se unavil návštěvou Claude a Lorraine v limbu, pak sotva našel energii na srovnání si všech získaných informací, poté ještě rozmlouval s Bernadettinou dušičkou i čarodějem.

Stále se však nacházel příliš brzy po svém znovuzrození, a tak dosud zcela neoplýval dovednostmi potřebnými pro vstřebání toho všeho, čeho se stal svědkem. Kdyby byl starým a zkušeným duchem, třeba by i zvládl se sápat na Mortaigne a sprovodit ji ze světa. Jenže takto?

Bohudík si i přesto dokázal vzpomenout na proměněné plakáty se dvěma hledanými ženami. Přesně takhle na nich vypadala ta, jež se právě posmívala jeho nemohoucnosti.

Fabien se modlil, aby jej žena konečně nechala na pokoji. Naštěstí ho spatřila Bernadette, Mortaigne již nedočkavě vyhlížející, aby si mohla své tělo vzít zpět. Už se blížil večer, a v tuto dobu dívka vždy ženu očekávala, načež se poté už ukládala ke spánku.

Paní Smrt, ač si přála mládenci provést něco špatného, si pomyslela: Stejně teď není čas, abych se tím srnečkem ještě zabývala. Mám totiž dostaveníčko s tělem, jež jsem si přivlastnila, se svou loutkou, která poslušně ťape, jak pískám.

Dívenka dala, co dámě dlužila, a v podobně bludičky zmizela, aby dívka měla klid na chystání se do postele. Bernadette se převlékla do noční košilky, lehla si a hodila na sebe přikrývku.

Usnula sice brzy, ale vzápětí ucítila bodavou bolest v zádech, přesně na místě tetování se srncem a kolouchem. Chtěla otevřít oči, leč se nacházela ve snu, dokonce ve velmi hrozivém, leč pravdivém.

♦♦♦

Černovláska leží roztažená na lůžku v poloze na břiše, s roztaženýma rukama a přivázanýma k jeho pravému i levému rohu. I nohy jí vězí v provazových poutech, aby se příliš nemohla hýbat.

Náhle slyší zavrzání těžkých dveří. Zvedá hlavu, vidí v ní tajemnou ženskou postavu. Bohužel v lehkém přítmí není vidět, o koho jde. Ale určitě má dlouhé vlasy a je oblečená v šatech se širokými sukněmi. V ruce drží podivné nástroje, které dívka nedokáže identifikovat.