Zmar mladého života

Zmar XXIV. - Svědkem jisté nekalosti

Fabien se sotva vzpamatoval z výjevu, jehož se stal svědkem. Jakmile ho Mortaigne vyslýchala ohledně čaroděje, hned se opět vrátila k Bernadette. Kavalír ji tedy, jen co se vydýchal, pozoroval se zatajeným dechem.

Velice se polekal, když před tou zákeřnou ženou stála mladíkova milovaná uprostřed místnosti s roztaženýma rukama a prázdným pohledem v očích směřujícím vzhůru.

„Vezměte si, oč si žádáte, jen si půjčte mé tělo!" Náhle se vedle něj ocitla dívčina duše, která pozorovala dámu vstupující do její tělesné schránky.

Černovláska se pak ani nenamáhala s převlekem. Svůj plán měla do puntíku vymyšlený. Chtěla se představit Lorraine i černokněžníkovi jako někdo, před kým bylo z jejích úst varováno. Tak si pouze přes Bernadettin šat s odhalenými rameny přehodila kabátek, současně si nasadila opasek s nožem. Samozřejmě nechyběl klobouk, bez něhož Mortaigne nikdy nevycházela.

Přestože nevěděla, zda byl Fabien schopen telepatie, nechala mu nahlédnout do své mysli a seznámit se svými záměrem. Mladík kupodivu nemusel vyvíjet žádnou námahu, aby se do ní podíval. Vzápětí se ovšem nacházel před dilematem: Špehovat tu ženu až k Lorrainině zámku, kam pravděpodobně mířila? Nebo zůstat tady a pověnovat se nevěstě?

Překvapivě se rozhodl pro druhou možnost. Minimálně si přál zkusit, zda jej Bernadette, vzdálena od proklaté intrikánky, dokázala vnímat. Jakoby snad věděl, že ho dívenka ignorovala z důvodu Mortaigniny moci. O tomto se přesvědčil poté, co se převtělená žena vzdálila, když na Bernadette zkusil zamávat a ona mu dané gesto opětovala, zároveň se na něj zasmála.

Náhle si Fabien zhluboka povzdychl.

Ještě nedávno jsem vymýšlel tu složitost s čarodějovým havranem, v nějž bych se proměnil a v jeho podobě sedl právě sem, na parapet, odkud jsem sledoval celé dění. Pouze proto, aby si mě všimla, pakliže mne na pohřbu neviděla.

Přitom stačilo tak málo!

Ale, zamyslel se mladík nad sebou, to jsem ještě měl v hlavě zmatek. Bodejť by ne, když se mi tak přihodilo poměrně čerstvě po mém zavraždění.

Přece jen od té doby uplynul už nějaký ten čas a já si mezitím zvykl sám na sebe. Proto mi i hlava funguje o dost lépe než předtím...

Leč, kdyby měl záležitosti na zemi vyřešené, jistě by již dávno nalezl zaslouženého pokoje. Jenže dosud tady strašil. Určitě ještě něco zbývalo.

Zabít Bernadette!

Znovu se, co se týkalo emocí, nacházel ve stejné fázi jako tenkrát, když na něj s touto žádostí čaroděj vyrukoval a on mu nechtěl věřit, jak moc dívku miloval!

Jenže vzápětí přišel na to, že tento úděl směřoval přímo k pomstě vůči Mortaigne. Vzpomněl si na ty proměněné obrazy hledaných, z čehož si vyvodil, že dokud černovlasá slečna ještě žila, poskytovala tak skvělé pole pro ženiny manévry a konspirace.

Zničehonic se mezi jeho i dívčiným duchem postavil paprsek bílého světla procházející skrz strop pokoje, kde se obě postavy nacházely. Kavalír si instinktivně vydedukoval, že k němu přicházel vzkaz z nebe nebo z limbu, vždyť mu právě takový signál dříve dal pokyn, aby vstal z mrtvých.

Černovlásek vyšel ven, aby se přesvědčil, odkud světelný paprsek skutečně přicházel. Nemýlil se. Vstoupil přímo doprostřed kruhu vytvořeném z oné bělostné záře, rozšiřující se směrem k zemi. Pohlédl nahoru, spatřil Lorraine s Claudem v náruči.