Zmar mladého života

Zmar XXVII. - Pomsta nad intrikánkou

Bernadette nezbývalo příliš mnoho času na další Mortaignin příchod. Dívenka tedy musela urychleně jednat. Přesto si raději chvíli počkala, až oheň v kamnech dohořel a plně se zmocnil knih, které mu byly předhozeny. Teprve, když z nich zbýval snad jen prach, mocné plameny umlčela.

Hledění do krbu jí poskytlo čas na rozmyšlenou, čas i na rozhodné řešení. Dívka se odhodlala navštívit dům dvou mrtvých bratrů, protože ji sem osud zavedl.

V Claudově pokoji stále nalezla připravené šaty, které si na chvíli oblékla, jakmile ty, v nichž tenkrát promokla, dosud neuschly. Rozhodla se si je obléknout a alespoň na okamžik v nich vypadat jako dáma. Dokonce si pod ně ještě vzala elegantní spodničku. Současně i konečně vklouzla do oblíbených střevíčků, jež donedávna tak ráda v podzimních nečasech nosila. Ale od doby, co jednou v plískanici vyběhla ven, jak kdyby už na líbivé botičky dočista zapomněla.

Zaujatě se prohlížela v zrcadle. Cítila se jako proměněná, stojíc vprostřed komnaty v důstojném oděvu s dlouhými rukávy i sukní. Zarazila se, proč něco takového neučinila dříve. Vždyť by se její staré oblečení, ve kterém snad ve všech lidech vzbuzovala soucit, mohlo hodit do ohně zároveň s těmi prokletými knihami!

Proto pak své černé šatečky roztrhala na kusy i drobné kousíčky. Připadala si vítězoslavně, zatímco se urputně zmocňovala věci dělající z ní chudinku a možnou oběť lidí s nekalými úmysly.

Navíc, se takto aspoň zbavovala oblečení, ve kterém ráda chodila i Mortaigne a z nějakého zvláštního důvodu jej nechtěla měnit za hezčí. Možná jen ta intrikánka chtěla rafinovaně mást lidi ve svém okolí, když si přála se co nejvíce podobat Bernadette. Pouze si pak přes ramena přehodila kabátek, na hlavu nasadila klobouk, za pas si zastrčila nůž.

Tou dobou ještě navštívila Fabienovu komnatu, kam se nechala zavést vlastní intuicí. Na polici u mládencovy postele se nacházel stejný řetízek s podobenkou a růženec, jaký hoch nechal vyrobit pro svou vyvolenou. Nejspíš ji chtěl mládenec stále vnímat u sebe. Vždyť celou dobu vypadal, že by se snad s milovanou dívkou nikdy nechtěl rozloučit, ani ve snu, jakmile se do černovlásky už jednou zamiloval a měl z té nádherné bytosti srdce až v kalhotách.

Bernadette se tedy rozhodla nalezené artefakty použít jako zbraň vůči Mortaigne, natož pakliže šlo o přesné kopie předmětů darovaných Lorraine. Mezitím si černovláska vzpomněla, že jí paradoxně ta dovedná manipulátorka našeptala, aby je věnovala se žádostí zabít oba bratry jednoho po druhém formou platby namísto hotovosti. Svými manévry udělala z nebohé mladice loutku svých tužeb a součást úkladných piklí namířených proti její sestře konkurentce.

Poté se slečna vrátila do svého obydlí. Do ženina příchodu zbývalo ještě několik hodin. Tuto dobu dívenka využila k provedení jistého rituálu. Ve svém pokoji kolem sebe, do kruhu, rozestavěla svíce, a jednu po druhé zapálila jiskrou z křesadla, kterým nad každou z nich škrtla.

Poklekla a mírně sklonila hlavu. Ruce překřížila na prsou a dvojici uloupených šperků si volně omotala okolo svých paží. Růženec však tak, aby mohla uchopit jeho křížek na konci. Přivřela oči, ze všech sil se snažila si vybavit ochranné i očistné modlitby.

Vzpomínala na chvíli, kterou si ale nedokázala nikam zařadit, věděla jen, že se někdy odehrála.

Vzpomínala na svůj křest, který však absolvovala ve starším věku, až skoro v mladickém věku, protože nepocházela z věřící rodiny, dokonce teprve nedávno.

Vzpomínala na hodiny katechismu u kněze, na které docházel každý, kdo nebyl pokřtěný už jako nemluvně. Také na drobné obřady v době předvelikonoční, kterých se musela účastnit a přede všemi tak dát najevo blížící se obřad. Byl totiž naplánován na Bílou sobotu.