Zmar mladého života

Zmar XXIII. - Osudová noční můra

Lorraine se již nějakou dobu pokoušela usnout. Ani nepočítala, kolik hodin jen tupě zírala do stropu zabalená v posteli do přikrývek. Ruce měla sepjaté na hrudi, s propletenými prsty.

Přemýšlela sama na sebou i děním kolem sebe. Nemohla se zbavit pocitu, že se již před delší dobou stala loutkou svého osudu a nedokázala se mu ani za nic vzepřít. Zároveň dumala, jaká by vlastně bez těch hříček nemilosrdné sudby byla doopravdy? Hodná a milá, ovšem pouze s čarodějnickou minulostí? Nebo zlá a nepřející jako sestra Mortaigne?

Ale kdyby se zachovala tak zákeřně, jistě by třeba k sobě nezvala Clauda do salónku a nenabídla trochu vína. Jenže pak se cosi zvrtlo, její oblíbený nevlastní synovec jednou přišel na zámek pln podezření. Také, jakmile vešel dovnitř, si v ten den povšiml jednoho krvácejícího nože zdobícího zeď hlavní síně i se nepěkně vyjímajícího mezi pečlivě vyleštěnými zbraněmi.

Lorraine si právě uvědomila, že jej sem možná pro výstrahu nainstalovala Mortaigne. Kdo jiný? Dáma se už několikrát snažila si nechat onu kudlu vyleštit, bohužel nešla sundat dolů. Do ruky se dala uchopit jen, pokud žena měla zanedlouho vzít někomu život.

Prokletí, černá magie... Zlatovláska neznala nikoho jiného než svou sokyni. Čaroděj se sice taktéž zapletl do svodů jistých škodlivých kouzel, jenže ten k nim přišel pomalu jak slepý k houslím...

Nešťastná kráska si právě i představila sebe s omotaným růžencem a medailonem kolem loktů, ve vzpřímeném postoji se založenýma rukama. Dvakrát se takto ukázala před Claudem trpícím v zámeckém sklepení, vždy s varováním ohledně Bernadettiny pravé tváře...

Teď se žena zarazila. Jaký vlastně měla s dotyčnou dívkou vztah? Sama pořádně nevěděla. Lásku? Či snad nenávist? Ve skutečnosti však prožívala obojí zároveň a ještě v takové směsici, které absolutně nerozuměla.

Rozhodně, co věděla jistě, si vybavila černovlásku v šatech přišedší s ráznou zakázkou na zabití dvou mladých bratrů...

„To jsem jí poradila já..." zaslechla šepot zpovzdálí. Tušila, že ji zas navštívil duch Mortaigne. Nemýlila se. Leč vše vypadalo jinak nežli doposud.

Vždycky totiž přicházela jako přízrak potácející se mezi životem a smrtí, celá průsvitná... Právě však vypadala až podezřele lidsky. Menší postava ale prozrazovala její předchozí převtělení do Bernadette. Současně oděv s odhalenými rameny i výstřihem, včetně celkově spíše dívčího než ženského ošacení na daný fakt poukazoval. Navíc hned nato skočila Lorraine přímo na břicho, až šlechtična zaskučela bolestí, načež se špičkou nože, který příchozí držela v ruce, dotkla zlatovlásčina krku.

Aristokratka nasucho polkla. Takové přepadení rozhodně nečekala. Bránila se, jenže ji dívenka vzápětí zpacifikovala. Žena se snažila kroutit zápěstími náhle přivázanými k nohám postele. Velice sebou škubala, avšak marně.

„Mně neunikneš!" Trýznitelka se potutelně pousmála.

Od kdy mi tyká? proběhlo Lorraine hlavou. Aha, znenadání si uvědomila. Že by, že by... Mortaigne! Určitě je to ona!

Vzápětí se ženiny myšlenky potvrdily.

„Ty si prostě nedáš říct... Ten nůž na zdi totiž ve skutečnosti nebyl pro tvé oběti, ale pro tebe, Lor!"