Zmar mladého života

Zmar XXI. - Předzvěst čehosi zlého

Claude znovu upadá do hlubokého snění. Probouzí se vsazen do okovů, řetězy připoutaný ke zdi.

Ale tato vidina se liší od všech předchozích, protože je, aspoň pro zatím, plná dlouho očekávané naděje. Do místnosti, kde mládenec prodlévá, kráčí postava vypadající jak nějaká antická bohyně. Svým příchodem prostor mládencova vězení zalévá konejšivým světlem, stává se lucernou v žaláři nejtemnějším.

Zlaté vlasy, volně rozpuštěné, na ženě vynikají jako nic jiného. Bílé roucho, připevněné kolem pasu lesklým opaskem a na rameni blyštivou sponou, na ní vlaje při každém pohybu. Okolo hlavy jí září svatozář připomínající slunce.

Přesto elegánovi připadá povědomá. Jako by snad v příchozí krasavici poznával Lorraine v celé své nádheře. Jen... Je to skutečně ona? Rozhodně pokaždé vyhlížela  trochu nadpozemsky, ale že by až tak?

Přichází ke spoutanému gentlemanovi. Když se od něj nachází natolik blízko, že se jej může dotknout, sklání se k němu se starostlivým výrazem v obličeji. Prstem mu podepírá bradu a zvedá hlavu, aby muži mohla pohlédnout přímo do očí. Druhou rukou vytahuje ze záňadří klíč, pověšený na tenkém řetízku. Hned si ho sundává z krku. Daný šperk si pak jemně obmotává kolem zápěstí. Přívěsek následně uchopuje mezi palec i ukazovák, načež jim míří směrem k zámku kovových pout. Poté jím v něm několikrát otáčí, až okovy zacvakají a rozevírají se.

Claude konečně získává svobodu. Napřimuje se a protahuje se. Zhluboka se nadechuje i vydechuje. Rozhlíží se po prostoru, jestli náhodou nežije v nějakém sebeklamu. Vždyť aby mladého muže zachránila zlatovlasá bohyně, to rozhodně není jen tak. Určitě se v něčem takovém skrývá nějaká příčina.

Ovšem on je volný, co více by si vůbec přál? Proto hrdince s klíčkem k poutům projevuje vděk, úplně jí zlíbá nataženou ručku. Z celého srdce vznešenou dámu objímá, leč hned nato se šťastná chvíle náhle mění v čím dál pochmurnější.

Žena ze sebe vydává sotva slyšitelný syk. Umírá. Mladík se ji snaží podepřít, avšak marně. V jeho ještě ztuhlých rukách se stále nenachází dostatek síl. Povoluje sevření, ženino tělo se právě poroučí k zemi. Zachránkyně pozbývá veškerého třpytu z ní vycházejícího.

Dokonce se sluneční svatozář kolem její hlavy proměňuje v obyčejný kovový prstenec, který s cinkotem dopadá na kamennou podlahu a kutálí se kamsi stranou. Také ženiny zářivé kadeře začínají černat, změna zbarvení pomalu postupuje od konečků směrem vzhůru. Ozdobný pásek i spona držící lehký oděv již nabývají trochu rzi. Kam se jen poděla veškerá krása tajemné ženy tolik připomínající Lorraine?

Gentleman uskočí a dává si úlekem ruku před pusu, hned jak si povšimne vrhacího nože trčícího ze zad jeho zachránkyně. Má co dělat, aby neupadl do mdlob, jakmile spatřuje stále se zvětšující rudou skvrnu okolo vražedné čepele a poskvrňující ženin bělostný šat.

Nyní samou hrůzou vydechl tak prudce, až si uvolnil pevně utažený roubík, jenž mu z obličeje sklouzl na krk. Konečně! Jenže si právě připadal ztracen a zmaten, až z toho všeho div neměl závrať.

Musím se vzchopit, musím přežít! Tentokrát zněl mnohem rozhodněji než kdy předtím. Zrovna, jakmile se začal domnívat, že se jeho šance na záchranu tenčila a už doslova visela na vlásku, dostal sen, kde jej jistá postava vytáhla z bolestných útrap.

Jenže co pak měl poté znamenat onen tragický zvrat? Lorraine by se přece ubránila, kdyby ji náhodou někdo znenadání napadl. Vždyť to byla silná žena! Jinak by sama mladého muže nedokázala dotáhnout až sem, po schodech dolů až do sklepa! Měla v sobě mnoho udatnosti a paže zdatné střelkyně i lovkyně.