Zmar mladého života

Zmar XVI. - Příchod zlé tety

Čaroděj náhle ztuhl v obličeji, když pohlédl na nebohého mládence. Napřed se smál nad jeho naivitou, ovšem se po chvíli od něj odtáhl stranou. Zničehonic si totiž uvědomil, že svým jednáním mohl Fabiena rozzlobit.

Jenže já se choval, jak nejvíce uznal na vhodné...

Současně nehnul ani brvou, když se podíval na portrét černovlasé dámy s pokrývkou hlavy i škodolibým úšklebkem na rtech. Věděl, že kromě tohoto plakátu čaroval ještě s jedním pověšeným hned vedle, aby mladíkovi ukázal, jaká tajemství v sobě obě vyobrazené ženy skrývaly - Lorrainin úšklebek proměnil v úsměv a Bernadettin výraz v obličeji naopak. Co si však již neuvědomoval, bylo vyvolání si vzpomínek na jednu zákeřnou lady.

Stál uprostřed cesty, ani nevnímal přítomnost ducha, se kterým před chvílí komunikoval. Nechápal, jak jenom mohl zapomenout. Přitom se až chytl za srdce, jakmile si uvědomil moc jejích intrik. V souvislosti s ní si i vybavil, proč měnil názory, když se snažil navázat spolupráci s Fabienem, také i pravý důvod, z jakého důvodu požádal kavalíra o zabití jeho drahé Bernadette.

Chtěl ale s přízrakem promluvit někde v klidu a co nejdříve. Očaroval sebe i mládence, aby se teleportovali někam stranou, mimo ruch hlavní ulice města.

Černovlásek se rozhlížel po okolí. Viděl travnatou louku, kousek od ní několik pařezů a opodál i les. Zdejší krajina mu přišla nějakým způsobem povědomá, byl si proto jist, že se tady rozhodně nenacházel poprvé. Přemýšlel, z jakého důvodu tamní kraj pravděpodobně znal. Leč opět bojoval se svými děravými vzpomínkami. Pak se ale chytil za hlavu, znovu jej třeštila.

Samota. Rozjímání. Přemýšlení o dalším vývoji vztahu s milovanou dívkou, jestli již pomalu nepřicházel čas na svatbu, když proběhly zásnuby. Koňské zařehtání i dusot kopyt. Blížící se silueta bílého oře, na němž seděla zlatovlasá žena ve vínových šatech - kdo jiný než Lorraine? Poté vnímání jednoho detailu za druhým: opasek s nožem, puška i provazy pověšené přes rameno. Strach, jako by měl muž na místě zkamenět.

Následně neschopnost se ubránit statné ženě. Omráčení úderem pažby brokovnice do hlavy. Nežli se mladík stačil vzpamatovat, už byl spoután a přehozen přes bok ženina hřebce cválajícího k zámku na návrší.

Hned nato následovalo vedení nebohého srnečka interiérem bohaté rezidence kolem hlavní síně s obrazem s loveckou tematikou. Pak zavření do cely, utrpení, a nakonec smrt s kudlou v srdci.

„Tak přece si na novorozeného ducha pamatuješ docela dost, panáčku," protnul čaroděj kavalírovy myšlenkové pochody. „Lorraine tě však neunesla jen tak pro nic za nic."

Mládenec celý udiven zvedl jedno obočí vzhůru.

„Ona, kdyby o tobě neměla ani tušení, by ti nikdy neublížila."

Nyní se oslovený divil ještě více. Považoval totiž Lorraine za zákeřnou vražedkyni i proto, jak se mu tenkrát na jeho pohřbu vysmála do očí.

Jenže, jakmile si vybavil její přítulný výraz v obličeji na plakátu, zároveň si uvědomil, že přece tak krásná lady by neudělala nic natolik ohavného jako zmaření něčího života.

Možná měl ve své hlavě hotový chaos - co když tenkrát zádušní mši narušil někdo úplně jiný, a mládenec si danou osobu z nějakého zvláštního důvodu spojil se zámeckou paní?

„Svými myšlenkami míříš dobře, skutečně celou dobu pátráš po špatné osobě." Jakmile ale samotářský podivín viděl v duchovi stojícímu naproti sobě zklamání, vzápětí dodal: „Nemusíš však klesat na mysli, Lorraine s ní totiž souvisí. A Bernadette, ke které jsem tě chtěl navést, ještě více. Ona jaksi, abych pravdu řek', byla jejich našeptávačkou." Zhluboka si povzdychl. „Pravda, i mou!"