Emirial

8. kapitola - úklid

 „Přemýšlel jsem nad tím, kdy naposledy jsem se na nějaké oslavě či společenské akci bavil. Uvědomil jsem si, že to bylo na té, kde zabili Karima." řekl sklesle a zase upřel pohled dolů. Od té doby se takovým akcím vyhýbám." Položila jsem mu ruku na rameno a on ke mně zvedl hlavu. „Mrzí mě, že ta mise nevyšla, ale myslím si, že by Karim nechtěl, aby jsi se do smrti vyhýbal oslavám." Najednou se jeho smutný výraz změnil v naštvaný. „Co ty o tom víš, s Karimem si nestrávila skoro žádný čas, jak můžeš vědět co by chtěl a nechtěl?!" Prudce se postavil a než jsem stačila cokoli říct, utekl. Chvilku po tom co utekl jsem ze sebe vypravila jen. „Tak jsem to nemyslela." Jenže to už byl pryč i se svým havranem Mattonem.

Zůstala jsem, tak opuštěně sedět na střeše pozorujíc všechny své přátele a rodinu, jak dole oslavují moje narozeniny. Thermia se ke mně přivinula a nechala se hladit po zrzavé srsti. „Neboj se, on se uklidní." řekla, když viděla můj skleslý výraz. „Já vím, ale nechtěla jsem ho naštvat, byl na mě poslední dobou moc milý a já zřejmě ťala do stále ještě nezhojené rány." řekla jsem provinile. „Zítra ho najdu a omluvím se mu." zakončila jsem rozhovor o Grimmovi. Po zbytek večera jsem seděla na střeše a bavila se pohledem na Lišaje omámeného černým vínem a Abru, která si nejspíš dala pár doušků měsíčního rumu." Oba se chovali dost komicky. Lišaj se stále snažil přinutit jednu mladší zlodějku, aby mu věřila, že je válečník a Abra tančila jako o život. Všichni jí uskakovali, aby je nekopla nebo neshodila na zem. O něco později se Lišaj začal prát s Dermarem nejspíš pronesl něco na účet jeho celkem komicky vypadajícího kníru. Byl to už starší zloděj a na svém kníru si zakládal, byl známý pod jménem knírač, proto, když si z jeho kníru někdo dělal srandu měl co dělat s jeho pěstmi. Teď se tam ty dva prali na zemi a já nad tím jen kroutila hlavou.

Najednou jsem já i Thermia zívli a tak nám bylo jasné, že bychom měli jít spát. Zítra máme další náročný večer a bylo by dobré se na to aspoň trochu vyspat. Seskočila jsem ze střechy na okenní římsu a vlezla dovnitř oknem na chodbě. Došla jsem do svého pokoje, kde jsem se převlékla do bílé košile a usnula jsem. Thermia se ke mně schoulila do klubíčka a spokojeně zavrněla, když jsem jí pohladila. Nemusela jsem dlouho čekat na usnutí stačilo jen jedno zívnutí a už jsem spala. Podobně na tom byla i Thermie.

Ráno jsem se probudila brzy, a tak jsem si dala koupel a vydala se podívat na tu spoušť co tam po včerejších oslavách zbyla. Vůbec mě nepřekvapil jeden z mladších zlodějů, který spal na chodbě a objímal květinu v květináči dokonce ani dva zloději, kteří si spali v objetí. Jen jsem se s Thermií zasmála a pokračovala jsem na nádvoří, tam to vypadalo ještě o poznání vtipněji. Abra s Lišajem se o sebe opírali zády a spali, kam jsem se jen podívala byl nějaký zloděj na zemi i na stole se váleli prázdné poháry a zloději spali úplně všude. Jen Ridicuse jsem tam nikde neviděla. Nejspíš jako jeden z mála trefil do svého pokoje. 

Pousmála jsem se nad tímhle rozpoložením většiny zlodějů, ale pak jsem si uvědomila, že jsem si večer něco slíbila. Musela jsem najít Grimma a omluvit se mu. Chtěla jsem běžet na mýtinu, jenže jsem se zastavila, protože přede mnou se objevil Ridicus. „Dobré ráno." Pozdravil a já se vzpamatovala z leknutí, které mi způsobil. „Dobré i tobě." Chtěla jsem jít dál, ale on neustoupil. „Kam zase pospícháš?" Odhadl a přelétl mě zkoumavým pohledem. „Musím se někomu omluvit." Prosmýkla jsem se kolem něj a ocitla se na mýtině. Doufala jsem, že tu Grimma najdu, ale široko daleko byla pouze tráva ozdobená kapkami rosy a pára držící se jako opar nad mýtinou.

Svěsila jsem zklamaně hlavu a otočila se zpět k doupěti. „ Nebuď zklamaná on se zase objeví a ty se mu pak budeš moc omluvit." Konejšila mě vlídným hlasem Thermia. „Jenže, když naposled takhle zmizel, vrátil se až za rok a já to tak dlouho nevydržím, víš jak nerada jsem s někým rozhádaná, je mi to proti srsti." Připomenula jsem jí a ona jen kývla v chápavém gestu. Po návratu do doupěte mě překvapilo, jak každý pomáhá úklidem. Dokonce i Lišaj, který se úklidu vyhýbal jako zloděj vězení. „Dnes večer to bude znovu, proč to uklízíte?" Došla jsem k Abře a Lišajovi. „ Ridicus chce, aby to tu vypadalo, jako na královském dvoře a ne jako u zbojníků." Pousmála jsem se. „Rozumím, tak víte co, já vám pomůžu ať v tom nejedete samy." Abra se postavila a já čekala co z ní vypadne. „My by jsme to neuklízeli, kdyby tenhle pitomec neměl blbý poznámky." Šťouchla do Lišaje vedle sebe. „Co jsi zase pronesl?" Otočila jsem se k němu s tázavým výrazem. „Možná jsem, tak trochu podotknul, že by bylo moc fajn, kdyby to uklízeli nějaké hezké slečny. No a to Ridicuse naštvalo, a tak mě sem poslal uklízet. No a Abru poslal se mnou, aby mě hlídala." Já jen protočila oči.

Abra se na mě podívala. „Přísahám ti, že už si přijdu jak jeho chůva nebo hlídací pes."

Začala jsem se smát, spolu s Lišajem a Abra nás zpražila zabijáckým pohledem. „Jednou by jsi na něj měla dávat pozor ty, je to hrozný barbar a pitomec." Jen jsem zakroutila hlavou nad jejich pošťuchováním. „Pořád se pošťuchujete, ale jeden bez druhého by jste nedokázali existovat." Oni se na sebe podívali a přikývli. „Vlastně mám toho pitomce i docela ráda." Pronesla Abra a usmála se na Lišaje, který jí úsměv oplatil. „Já tebe taky sestřičko."

Uklidili jsme včerejší spoušť a byl čas vyrazit do hlavního města, bylo skoro půl dne cesty. Umrak ležel od hlavního města měsíčního království Nalormu necelých deset hodin jízdy na koni. Měli by jsme krásně stihnout ceremoniál, stejně tam bude spousta lidí a bude trvat než se dostanu na řadu.

No začíná to být trochu zajímavé dostáváme se k důležitému okamžiku a také jsem se snažila přiblížit to jak to mezi zloději v  doupěti přibližně funguje. Snad se vám příběh stále líbí jako na začátku spousta z vás byla nadšená už s první kapitoly tak doufám, že jste se zatím nezklamali. dejte mi vědět jaké jsou vaše pocity nebo jaké máte na knihu názor. Ráda se poučím. Popřípadě upozorněte na chyby. Ráda se poučím :D

Napřečtenou moji milý čtenáři!