Emirial

16.kapitola - další část cesty

 „Magnusi budeš mít noční hlídku. Konelle ty jí budeš mít teď." Rozdal jim rozkazy oni jen kývli, ale ani se nehnuli. Riwen čekal jestli se něco bude dít a tak mezi námi bylo ticho. „Ty jsi mě neslyšel Konelle?" On pokrčil rameny. Ten koho mám hlídat je tady." Ukázal na mě se smíchem v hlase. Riwen jako by si to uvědomil až teď se pro sebe usmál a pak se zarazil a instinktivně si nasadil kápi zpět. „Hledal tě Atherton." řekl Magnus najednou otočen k Riwenovi. „Jdu za ním." Odpověděl a otočil se k odchodu. Jeho plášť assasinské zbroje za ním vlál a jeho kroky se rozléhali místností." Dokud za sebou nezavřel dveře nikdo nepromluvil ani se nepohnul. „Tak to bychom měli nechceš teď bojovat se mnou? Nabídl se Magnus. Já se jen prohnaně usmála. 

„ Jasně proč ne, aspoň bude sranda." on přikývl. Zase jsem zaujala bojový postoj a čekala na první útok, ale Magnus také vyčkával. Cítila jsem jak mi z čela kape pot, ale ani jsem se nehnula. Najednou se ozval Konell, který se opíral stejně, jako před chvílí Magnus o část zábradlí kolem. Cvičného kruhu. „No tak už začněte!" Magnus vystartoval a já se instinktivně přikrčila a vyčkávala. Sekla jsem Magnuse do lítka, ale on se tvářil, jako by se nic nestalo a dál pokračoval v souboji. Po několika minutách z něj také tekl pot a já byla spokojená, že přes krůpějeje potu, které mu stékali do čela nic moc neviděl. Uvědomila jsem si, ale že nechci znemožnit i jeho a tak jsem zvedla ruce vzhůru na důkaz toho, že se vzdávám.

Riwen

Pozoroval jsem, jak ladně se při boji pohybuje. Bylo to spíš, jako by tančila než bojovala a to ani nepoužívala magii. Když skončila, uklonila se a stejně tak i můj přítel a bratr Konell. „Riwene co ty tady, myslel jsem, že jsi šel na obhlídku." Podíval jsem se na něj a přes naše bratrské pouto jsem mu řekl, že právě z ní jsem přišel. Podíval jsem se na Akaris, která oddechovala, ale tvářila se spokojeně. Chtěl jsem si do nich trochu rýpnout a tak jsem řekl. „To chcete hned Akaris zmrzačit?" Dlouze jsem se na ní zadíval a podvědomě si stáhl kápi. Uvědomil jsem si to až o něco později. Překvapilo mě, že jí pohled na mě nijak nevzrušoval jen si mě prohlížela a snažila se něco vyčíst z mé tváře. To já se pokusil o trochu jinou věc. Chtěl jsem jí nahlédnout do hlavy zjistit co si myslí, ale byl to hodně špatný nápad jen co jsem tam strčil nos spálil jsem se o její hvězdonošskou magii, kterou ještě neovládala.

Akaris

Po tréninku jsem se procházela hradem, Magnus ještě zůstal a trénoval. To Konell se zamnou plížil ve stínech. „Nemusíš se zamnou plížit, můžeš vylézt a povídat si semnou. On se vynořil a zašeptal. „To právě nemůžu, když mě neuvidí budu mít výhodu." Pak zase splynul se stíny. Šla jsem jednou širokou chodbou, moje kroky se v ní rozléhali a mě to tu připadalo dost prázdné. Na zdech byli gobelíny a obrazy. Připadali mi povědomé stejně, jako výhled z okna ve vnější chodbě. Za oknem jsem viděla hory tyčící se až k mrakům. Jejich zasněžené vrcholky částečně splývali s bílými mraky. Zamyšleně jsem na hory hleděla a přemýšlela o tom, jak je možné, že mi ty hory přijdou, tak povědomé. Byla jsem si téměř jistá, že zde jsem nikdy nebyla.

„Akaris, co ty tady?" Rozezněl se chodbou drsný, ale vlídný hlas Athertona. „ Přemýšlím, mám pocit, že jsem ty hory už viděla." ukázala jsem kývnutím hlavy na hory za oknem. „Možné je vše." řekl jakoby věděl něco co já ne. „A také jsem přemýšlela o tom co jste mi říkal." řekla jsem zahleděná na hory. „ Chápu je těžké si představit co všechno tě to bude stát a pak, když se to dozvíš máš chuť utéct. Dozvíš se o výhodách a nevýhodách toho být hvězdonošem a už se ti jím být nechce." Jedna otázka mě trápila, ale víc než ty ostatní. „Můžu se zeptat?" pohlédla jsem na starce vedle sebe, ten jen přikývl. „Opravdu se vás všichni bojí?"

 On si pohladil svůj plnovous a pak řekl. „ Ano, cítí ze mě moc a to v nich vyvolává pocit strachu. Nikdy jsem nenašel nikoho sobě rovného, kdo by se po mém boku necítil méně cenný. Snažil jsem se svou moc i své skutky, tajit, ale nejde to. Stále jsem ještě nepochopil, jak přesně schopnosti hvězdonoše fungují. Čím se vlastně odlišujeme? Jen třemi schopnosti. Tou první je možnost dotknout se modré hvězdy, což by ostatní zabilo, druhou je silnější magie, která když jí nebudeš procvičovat bude stále sílit a volně odcházet do okolí nebo tě pohltí. Tou poslední je to, že se umíme obětovat pro ostatní a nikdy nejsme sobečtí. Myslím, že právě to je důvodem, proč nejsme schopní udržet si někoho, kdo by nás miloval. Nechceme, aby ten nebo ta, byli nešťastní. Nic víc v tom není, jinak se od ostatních nelišíme, nějaké předpoklady? Čert je vem. Spousta velkých mágů i bez jiskry dokázala to co my a mnohem víc. Zjistil jsem, že i temnotvůrci dokáží být stejně silní, nebo dokonce mocnější než my."

Atherton mluvil klidně i když v jeho hlase byla cítit jakási pachuť záště. Nepoznala jsem proti komu nebo čemu, ale cítila jsem jí tam. „ Mám strach." Řekla jsem najednou aniž bych si uvědomila, že to říkám nahlas. Atherton měl nakročeno k odchodu, ale jakmile uslyšel tahle slova otočil se zpět ke mně. „ Z čeho přesně?" Zajímal se a sepnul ruce za zády. „Z toho, že nezvládnu nic z toho co po mě chtějí a nejvíc asi z toho, že bych měla přijít o podle všeho nejkrásnější věc v životě." Atherton pochopil a zachmuřil se. „Říkal jsem jim aby s tím přestali." Zamumlal si spíše pro sebe než pro mě já si, ale nedala pokoj a chytla se jeho slov. „ Kdo aby s čím přestal?" Trochu sebou cukl, když mu došlo, že jsem jeho myšlenku vyřčenou nahlas slyšela. „Tím se netrap. Teď si užívej tréninky a klid."

Po těchto slovech se otočil a odešel. Zůstala jsem ještě chvilku stát u okna než jsem se vrátila do pokoje. Thermi se posadila na postel. Za celou dobu neřekla ani slovo chodila jako přízrak. „Co je s tebou Thermi?"

třetí osoba

Několik následujících dní strávila Akaris v hradu a trénovala s Assasiny kapitán jí jen pozoroval nikdy s ní nebojoval zdálo se jí, jakoby si držel záměrný odstup. Snažila se s ním sem tam prohodit slovo, ale on na ní vždy jen pohlédl a ona na něm poznala ješitnost, lstivost, magii, temnotu, manipulaci a lež. Chtěla se s ním blíže seznámit, ale on se vždy vytratil moc rychle než, aby s ním mohla prohodit víc než jedno slovo.

O několik dní později jí zavolal Atherton do pracovny a oznámil jí, že se spolu s Assasiny vydá do stříbrné věže. Nemohla se dočkat. Za úsvitu vyjeli do hor. Jeli dlouho na hřbetě vypůjčených koní, až dorazili na vrcholek jedné nižší hory. Zastavili a na něco čekali. Rozdělali oheň a hřáli si u něj ruce. Vtipálek Konell nad oheň dal svůj zadek a rozesmál, tak všechny sedící u ohně. Kapitán seděl na opačném konci než Akaris. Plameny se mu odráželi v tmavých očích a na jeho kamenné tváři se objevil náznak úsměvu, když se podíval přes oheň na svého přítele. Najednou se před nimi otevřela brána a oni vstoupili.

Zdravíčko!

Tak tu máte další kapitolku. Doufám, že se vám bude líbít. Teď už bych měla začít vydávat častěji. Takže co jak jste na tom? Co si myslíte o postavách příběhu a tak? Moc mě to zajímá tak piště. :D

Napřečtenou!