Emirial

21. kapitola - omluvil se?!

Pak jsem se vytratil do svého pokoje. Tam jsem znovu nějaký čas trénoval, a když jsem měl dost začal jsem si číst. Stissar se mi schoulil k nohám a pronesl. ,,Já cítím, že k té holce něco cítíš. Pamatuji si jí, ale nevím od kdy mám to trochu zamlžené. "

Shlédl jsem na něj, jeho dvou barevné oči mě sledovali se zkoumavým zaujetím. ,,To já také Stissare. "

Akaris

Vůbec jsem se nechtěla večer zavrtat do postele bála jsem se toho zlého snu a také jsem nechtěla zítra znovu vidět sira Tripola a poslouchat to jeho znovu! Znovu! Znovu! Stačili dva dny, aby se mi tohle místo úplně zprotivilo. „Jsem na tom stejně." Pronesla Thermia. Ani jsem nepostřehla, že jsem jí pustila do hlavy, abychom si mohli povídat beze slov. „Nejradši bych se vrátila domů, chybí mi Abra s Lišajem a ostatní zloději. Dost se mi stýská po Grimmovi i když to naše poslední setkání bylo trochu divné."

„Zajímavé, nejdřív Lišaj teď Grimm, kdo by to do tebe řekl." Pronesl Riwen od dveří, které ovšem neotevřel pouze se sem přenesl. „Neumíš klepat?" Pronesla jsem a zavrtěla se na posteli na, které jsem seděla. „Doufal jsem, že tě uvidím nahou." řekl se svůdným úsměvem. „Ha ha, velmi vtipné." Pronesla jsem s pohledem upřeným na něj. Zase měl kapuci staženou do obličeje i když věděl, že vím jak vypadá. Štvalo mě to, neviděla jsem tak, jak přesně se tváří nebo co říkají jeho oči.

„Copak, chceš vědět kdo je Grimm?" On se usmál a vyčkával, jako kočka na myš. „A co z toho budu mít, když ti to řeknu?" On dělal jakože se zamýšlí, ale šlo vidět, že odpověď má vymyšlenou předem. „ Původně jsem přišel proto, abych se omluvil, takže se omlouvám. Můžu ti pomoct s tím dnešním kouzel co se tě snažil naučit sir idiot." Nadzvedla jsem pobaveně obočí. „sir idiot? To se mi líbí, myslíš, že když ho tak nazvu a hodím to na tebe tak ti nějakým kouzlem zavře pusu?" Jen lehce zacukali koutky úst. „To by se mu nepovedlo..." Pronesl.

„Protože ty tu pusu nezavřeš ani tak." zase jsem si do něj rýpla a v tu chvíli se mi ozval, jako ozvěna v hlavě jeho hlas. „Přesně tak." Vrhla jsem na něj vražedný pohled a on zvedl ruce na důkaz toho, že už toho nechá. „Tak co, dohodnuto?" Pronesl a já se zamyslela. „No asi by to šlo. Jenže to nebude fér, ty o mě už víš docela dost, zatímco já o tobě nevím skoro nic, vlastně vůbec nic." On pokýval hlavou v souhlasném gestu. „Dobře, tak jinak ty mi řekneš o Grimmovi a já tě naučím to kouzlo, když se ti povede to kouzlo, budeš se mě moc zeptat na jednu otázku." „Na dvě." On zakroutil hlavou. „To jsou až moc cenné informace maličká, nemůžu ti dát dvě za cenu jedné." Zamračila jsem se na něj. „Neříkej mi maličká. Jak dvě za cenu jedné už jsem ti říkala i o Lišajovi."

„To byl, ale jiný den." řekl s mírně pobaveným úsměvem, viděla jsem jak si semnou pohrává. A úsměv byl to jediné co jsem, také mohla pod kápí vidět. „Dobře jednu. Kdy mě chceš učit?" On se vydal až ke mně. „Hned." natáhl ke mně ruku a jen co jsem se jí dotkla obklopila mě temnota. O malou chvilku později temnota zase klesla a my stáli za stříbrnou věží v zahradě. „Tohle je ideální místo na trénink. Vytáhl svou hůlku a jen s ní mávnul a měl na ruce mnohem menší kouli než sir Tripol. Všimla jsem si, že opravdu podivně svírá hůlku. Nedržel jí, jako ostatní mezi palcem a ukazováčkem svíral jí v zavřené pěsti mezi prostředníčkem a prsteníčkem. Všiml si kam směřuji svůj pohled a pousmál se. „Takhle je složitější mě odzbrojit a navíc se takhle lépe soustředím." pak mi podal kouli a řekl ať zkusím to co se sirem. Mělo to, ale stejný výsledek.

„Dobře, takhle by to nešlo. Musíš se uvolnit." Přejel mi oběma rukama od krku přes ramena až ke konečkům prstů na obou rukách. Zachvělo se mi celé tělo. „Dobře." Odpověděla jsem strnule. „Musíš si představit něco klidného, ale i divokého." Zavřela jsem oči a představila si vodu pak mě napadl ještě vítr a pak jsem ucítila, jak mě ovanula krásná vůně černo červených růží. Ty měli nejkrásnější barvu voněli úplně jinak než ty ostatní, tak sladce a výrazně. Pak se mi u ucha ozval Riwenův hlas. „Až budeš připravená prostě řekni to kouzlo." „ Nunc ad id transeo ad auxilium magica aliis meis. " Pronesla jsem hned na to. Když jsem otevřela oči nic se, ale nestalo. ,,Jsem ztracený případ neztrácej semnou čas. " On se pousmál. ,,A právě pro to, že jsi ztracený případ s tebou chci ztrácet čas. Zkus to znovu a nikam nespěchej soustřeď se jen na to, co je tady a teď na svojí magii, vůni růží a chladný večerní vánek. "

Zkusila jsem to tedy znovu a pak ještě několikrát. Když byla skoro půlnoc zkusila jsem to naposledy a když jsem otevřela oči v kouli žhnul malý modrý plamínek. ,,Tak vidíš tohle je skvělé pro začátek. " Pochválil mě. ,,Je divné, že ani nejsem unavená, to po tréninku se sirem Tripolem jsem toho měla dost a únavou jsem padala. " On se na mě podíval a skrz kápi, na mě zasvítili dvě modré oči. ,,Protože ten sir tě to neučí správně, neříkám, že já to učím nejlíp, ale vím jak se chovat k někomu, kdo potřebuje s magií pomoct. On na tebe jen křičel a ty jsi byla ve stresu a pod tlakem, který ti byl nepříjemný, tak by ses to kouzlo nikdy nenaučila. " Cítila jsem, že k siru Tripolovi chová silnou zášť všimla jsem si , že kolem jeho ruky se jako had ovinul úponek černo černé tmy. Tak jsem se pokusila ho trochu uklidnit. ,,Riwene. " nic ,,Riwene! " nic ,,Riwe. " Až když jsem jeho jméno zkrátila a dotkla se jeho ramene, tak se na mě podíval.

,,Promiň. Je čas na tvojí otázku. " řekl dost nepřítomně. ,,Ale nerozzářila jsem tu kouli. " ukázala jsem na kouli s modrým plamínkem uprostřed. ,,To nevadí. Povedlo se ti alespoň něco a já své sliby plním. Tak jaká je tvá otázka. " Zamyslela jsem se neměla jsem jí předem vymyšlenou, protože jsem nepředpokládala, že se mi to povede. Chtěla jsem toho vědět spoustu. ,,Jak to je mezi tebou a Magnusem s Konellem, máte strašně zvláštní pouto. " On se zasmál. ,,Jsou to takový pitomci, ale mám je rád, položil bych za ně život. Uzavřeli jsme pouto bratrů i když pokrevními bratry nejsme. Žijeme jeden pro druhého. Když je jeden v průšvihu ostatní ho v tom nenechají. Podívej. " Vytáhl si košili a kazajku na levém boku trochu nahoru a ukázal mi tetování. ,,Co to znamená? " Podíval se na mě. ,,To je naše bratrské pouto. Když je jeden zraněn nebo se mu něco stane, ti dva zbylí to také cítí. Většinou se tohle kouzlo používá jen na dva, ale mi jsme zkusili zariskovat a spojili tím poutem tři. " 

To tetování nemělo žádný přímo uřčený tvar bylo trochu do kruhu na jedné straně, ale na té druhé někam utíkalo bylo tam vepsané slovo fratribus to znamená bratři. ,,Nevěděla jsem, že něco takového existuje o poutech mezi lidmi toho ještě nevím dost. " Zamyslela jsem se nahlas. ,,Existuje spousta pout, je i sesterské pouto nebo sourozenecké, také je pouto manželské nebo neporušitelné, když jsi svázaná takovým neporušitelným poutem může to mít zlé následky. Pokud nevykonáš to čím jsi se zavázala. Tvá magie tě začne ničit zevnitř. Ostatní pouta se dají přerušit jen smrtí toho druhého nebo také zrazením tohoto pouta jenže to je pro oba strašně bolestivé a občas i smrtelné pro toho, kdo pouto zradí. "

Jen jsem ho fascinovaně poslouchala, tolik nových věcí co jsem se dozvěděla během chvilky. Díky jediné otázce.

Riwen

Zaujatě na mě hleděla a poslouchala každé mé slovo. Sem tam přikývla, ale jinak mlčela a poslouchala. Její oči zase fascinovali mě. Byli jako noční obloha s polární září. Její oči odráželi spoustu barev. Byl jsem rád, že mi nevidí do obličeje, protože by se takhle nezapomněla a nekoukala by na mě tak strnule, kdyby viděla jak na ní zírám.

Thermia

Seděla jsem vedle Stissara a pozorovala, jak se Akaris snaží rozzářit tu kouli, byla jsem připravená jít jí na pomoc, kdyby to potřebovala, ale Stissar to ze mě vycítil a řekl. ,,Nemusíš se bát, ona to dokáže Riwen je dobrý učitel, on na ní křičet nebude. "

Překvapeně jsem se na něj podívala. ,,Ty jsi tam dnes byl? Viděl jsi, jak protivný byl ten sir? " ,, Ne tak úplně, slyšel jsem jak křičí, ale Riwen vylezl na okno a nahlédl dovnitř, aby se ujistil, že je všechno v pořádku, měl pořádný vztek, když viděl co se tam děje. " Pokývala jsem hlavou. ,,Tak to jsem netušila. Co Riwena nutí, aby Akaris tak chránil a pomáhal jí? " On se zasmál. ,,To bych taky rád věděl a on sám nejspíš taky. "

Ajhojky!

On se omluvil? Kapitán Assasinů se se svojí hrdostí šel omluvit a ještě jí pomáhá? Páni, kdo by tohle čekal? No já tedy ne. A co vy? Napište jestli jste to čekali. Dost mě to zajímá. Také tu máme Riwenovu nenávist k siru Tripolovi. Jeho nekontrolovatelné návaly vzteku. No tak co vy na to? Napište mi jestli se vám tahle kniha zatím jíbí myslí, že po dvaceti kapitolách se to dá už dobře určit. 

Napřečtenou a děkuji, že tu jste semnou!