Emirial

27. kapitola - Ten druhý!

Následující tři týdny jsem se vystřídala u všech sirů, u sira Aberstofa to šlo rychle kámen jsem rozbila hned třetí den. Pak následovali hodiny a hodiny s knihami a Oberem. Četla jsem si o dalších kouzlech, která podle těchto knih mohl zvládnout jen hvězdonoš byl to týden náročného čtení po nocích. Dalším mým učitelem byl sir Grinvel ten mě učil ta kouzla používat. Většina z nich byla stará opravdu silná jiná byla magie z knihy, která se nazývala kniha světla. V téhle knize byli okrasná kouzla na odvedení pozornosti moc se mi to líbilo. A poslední týden jsem se setkala se sirem Nikolasem, byl to opravdu milý muž neustále jsme se smáli a kouzlo, které mě naučil bylo krásné, ale také nebezpečné. Stačila chvilka nepozornosti a kouzlo mě začalo pohlcovat. Nevěděla jsem k čemu se dá přesně využít používalo celé mé tělo a vyzařovalo silnou energii. Ta se dala na něco soustředit, ale na co to mi nikdo neřekl.

Následující týden jsem měla všechno co jsem se dozvěděla stále dokola trénovat, kouzla jsem si nesměla psát, musela jsem si je jen pamatovat. Nebylo to jednoduché, ale když jsem si ho vyzkoušela už jsem si ho pamatovala.

O několik týdnů později jsem se ráno vzbudila a všude bylo haló. Riwen se vplížil ke mně do pokoje a řekl. „Je to tady, je tu ten druhý hvězdonoš, měla jsi pravdu, je to nějaký lord." Jen jsem protočila očima. „Máme tě doprovodit do velké síně." Přikývla jsem a do rukávu si zasunula dýku. Riwen svou kápi nepřestal nosit v obličeji, ale když jsem ho požádala tak si jí sundal. Fascinovala mě ta temnota v jeho očích a jeho rozcuchané černé vlasy. Doprovodil mě před tu místnost a řekl ať vstoupím. „Nechci tam sama." Podívala jsem se na něj a on jen zakýval hlavou. „Nemůžu tam s tebou, ale můžu být v tvé hlavě." Zamyslela jsem se jestli to je dobrý nápad, ale podpora by se hodila. Protože mám nutkání se na sira Tripola vrhnout. „Dobře, ale nikam nepolezeš." On přikývl. Pak jsem vstoupila a postavila se po pravici sira Nikolase. Přesně jako v tom vidění. Za chvilku potom vstoupil do místnosti blond kluk s hnědýma očima v drahém zdobeném oblečení.

Hodil na mě úšklebek a podíval se na siry. „Riwene? Slyšíš mě?" On si odkašlal. „Jistě Ris, slyším tě. Jak to zatím jde?" Polkla jsem. „Pouze vstoupil, hodil na mě pitomý úšklebek a navázal oční kontakt s jedním ze sirů tipla bych si, že se sirem Tripolem. Ty jsi mi dal přezdívku." Pronesla jsem bezmyšlenkovitě.

„Dobře, kdykoliv budeš potřebovat jsem tady. To sis všimla až teď?" Pak mluvil ten lord. „Rád vás poznávám sirové doufám, že vás můj příjezd moc nezaskočil. Můžeme začít pokud chcete, jsem připraven na cokoliv co chcete zjistit, aby jste potvrdili pravost jiskry. Najednou se postavil sir Aberstof. „Jak je možné, že toho tolik víte o tom, jak to tu funguje, pokud vím ani jako lord jste sem neměl přístup." On si odkašlal. „Tak jde o to, že každému musí být jasné, jak to tu nejspíš bude fungovat ..."

Pak se zarazil a podíval se na mě. „Byla by jste tak laskava a donesla mi vodu?" Já se na něj podívala s nadzvednutým obočím. „Žádnou vodu vám nosit nebudu nejsem služebná..." Ani mě nenechal domluvit. „Ano vím, jste zlodějka." Zatnula jsem ruku v pěst a ucítila jsem, jak se mi kolem ruky ovíjí něco studeného. Podívala jsem se na ní a viděla světle modrou mlhovinu, která se mi kolem ruky motala. Chtěla jsem mu jednu vrazit, ale snažila jsem se hlídat. „Riwene?!" neozval se. „K sakru Riwene, kde jsi?" snažila jsem se ho hledat, ale nikde nebyl. „Riwe!" konečně. „Co se děje?" Naštvaně jsem křikla zpět. „Mám hrozný vztek potřebuji, abys řekl něco co mě uklidní jinak mu asi hodně ublížím a to by se asi nikomu nelíbilo." jen jsem cítila, jak mi cizí magie obaluje nervy. „Jak to děláš?" pomalu jsem se uklidnila, ale ruku jsem stále svírala. „Teď povol tu ruku." Zarazila jsem se. „Jak to víš?" „Vidím tě." Pronesl jakoby nic. „Odkud?" Uchechtl se. „Když ti to řeknu nesmíš se tam podívat, prozradila by jsi mě." Přikývla jsem. „Přímo za tebou ve stínu proklouzl jsem spolu s tím pitomcem."

„Máte s tím, že jsem zlodějka snad nějaký problém, lorde?" On zakroutil hlavou a začal si sundavat kazajku. „Jen malý, ale není to nic osobního obecně nemám rád zloděje, mám radši slušné a poctivé lidi." Zase jsem cítila, jak se mi Riwen pokouší obalit nervy. „Jak víte, že nemůže být zloděj poctivý?" On se zasmál. „Protože jsem ještě neviděl poctivého zloděje." Tím náš rozhovor skončil. Pak už se mu věnovali sirové stejně jako mě. K mojí smůle prošel u všech zkoušek. „Dobrá tedy, máme tu dva hvězdonoše, musíme zjistit jak je to možné a jestli se to už někdy stalo, také musíme zjistit, který odnese modrou hvězdu." Pronesl sir Nikolas. Můžete oba jít, vás lorde do pokoje odvede sir Browen a vy slečno, cestu znáte."

Po návratu do pokoje jsem byla naštvaná ten kluk byl neomalenec, sebestředný pitomec a byl tak povrchní. „Uklidni se Ris." Pronesl Riwen, který mě pozoroval, jak chodím po pokoji sem a tam. „Není to tak jednoduché. Urazil mě urazil všechny zloděje a ukradl mi část magie to mu přece nemůže projít." Riwen došel až ke mně a chytil mě za ramena. Pak si stáhl kápi což sám od sebe udělal poprvé. „Podívej se na mě. Je to jen pitomec, ale může se stát tvou cestou odtud. K čemu by jim byli dva hvězdonoši? Můžeš odejít a zůstat mezi zloději, jako by o nic nešlo. Můžeš se rozhodnout." Podívala jsem se mu do očí, které byli neobyčejně klidné.

„Možná máš pravdu, ale nejprve bych chtěla zjistit co má sir Tripol za lubem." Podíval se na mě a pak mi zastrčil pramínek vlasů za ucho. „Dobře, ale buď opatrná nebo nám řekni o pomoc. Já nebo bratři ti pomůžeme nevíš čeho může být schopný, když zvládá tak silná kouzla." Usmála jsem se. „Myslím, že to zvládnu." Strčila jsem mu prstem do hrudi. „Jistě jsi neohrožená zlodějka." Pokývala jsem hlavou. „Velmi neohrožená postavila jsem se i assasinovi." Vytahovala jsem se a podívala se na ruku, kde byla už jen jizva. „To je pravda, ale dostal jsem tě a teď toho lituji." Zatvářil se trochu zvláštně, jako by ho to trápilo. „Nic se nestalo a ty to víš vyprovokovala jsem tě. Zjistila jsem tak, že je pravda to co se o assasinech říká. Jste opravdu skvěle vycvičení."

Pustil mě. „Ano, jsme skvěle vycvičení." Podíval se mi na ruku a uchopil jí. Otevřela jsem dlaň a on prstem přejel přes jizvu. „Nevěděl jsem, že to bylo až tak hluboké." řekl upřímně a sklesle. „Aspoň ses mi podepsal, už na tebe nemůžu zapomenout." On se zarazil a podíval se na mě. „Jak podepsal? To asi nechápu." Pousmála jsem se. „Každý koho jsem kdy potkala a znala jsem se s ním déle jak pár minut, tak po něm mám jizvu z tréninku. Mám jizvu od Abry tady." Vyhrnula jsem košili a ukázala jsem mu bok. „Vzala mě mečem. Měla jsem špatný postoj a tak jsem ten souboj projela. Tady od Lišaje." Ukázala jsem na svojí paži. To bylo při souboji se strážnými. Zasáhl mě, když se ohnal mečem."

On si ty jizvy prohlížel, jako by mu mohli říct něco víc. „Máš pomalu stejně jizev jako já." řekl a podíval se znovu do mojí dlaně. „Přestaň se tak tvářit, už je to dobrý a navíc jsem si o to koledovala." chtěl něco namítnout, ale dveře mého pokoje se otevřeli a v nich se objevil ten kluk. Riwen si nasadil kápi a otočil se k němu. „Můžeš nás nechat o samotě? Poskoku?" Na Riwenovi šlo vidět, že v něm vře vztek, ale ani se nehnul. „Čekám." Pronesl nepříjemným hlasem. Riwen se otočil na mě. Věděla jsem proč se otočil chtěl vědět jestli má odejít nebo zůstat. „Zvládnu to." Riwen tedy přikývl a odešel, když procházel kolem lorda střetli se pohledy. Kdyby v té chvíli měli vytažené meče zajiskřili by stejně, jako teď jejich pohledy.

Tak jo konečně se tu objevil druhý hvězdonoš, že si, ale dal na čas co? Každopádně vypadá na nějakého povrchního zmetka. Akaris ani Riwen to s ním nebudou mít nejspíš úplně jednoduché, ale co my víme třeba nebude až tak špatný. Také tu byla jedna zajímavá chvilka mezi Riwenem a Akaris. Nemyslíte si, že to mezi nimi začíná jiskřit? A předpokládám, že jste si všechny představili jaký smutný výraz musel nasadit, když si prohlížel tu její jizvu v dlani. Já si ho každopádně představila hotový šťěnátko. V ten moment by si o něm nikdo nepomyslel, že je temnotvůrcem a má za sebou všechno možné. Budu ráda za vaše komentáře. Teď už bych zase měla vydávat pravidelně, ale uvidíme ni neslibuji. Dost se toho kolem mě teď děje tak se úplně nestíhám věnovat svým nejvěrnějším čtenářům. Ale samozřejmě na vás nezapomínám a pořád vás mám ráda.

Napřečtenou!