Emirial

15. kapitola- trénink

Třetí osoba

Oba Assasini Riwen a MAgnus, se vydali o do svého pokoje, kde na ně čekal ještě jeden ze třetí assasinů a nejlepší přítel Konell. Kapitán si stáhl kápi a posadil se na svojí postel. Na tváři si mu pohrával úsměv a v hlavě obrat dívky, kterou si myslel, že zná, ale od pobytu na měsíčním dvoře se hodně změnila.

Magnus s Konellem se pošťuchovali, až si jeden všiml, že jejich kapitán je poněkud zamyšlený. Takže si Konell rýpnul. „To už tě ta holka stihla očarovat?" Jeho nejlepší přítel se na něj zamračil. Tím mu dal jasně najevo ať drží jazyk za zuby. Jenže on si nedal říct a Magnus se k němu přidal. „Kdo jiný, koukal na ní, jak na padlého anděla, je z ní úplně vedle, a to jí viděl jen pár minut." Riwen ho zpražil výhružným pohledem a hodil po něm svou koženou rukavici. „Nikdo mě neočaroval. Ta holka je jen další mise, kterou musíme splnit a pak se vrátit domů." řekl nenuceně i když tomu sám úplně nevěřil. Magnus s Konellem si vyměnili významné pohledy a znovu si rýpli. „Riwen se nám zamiloval." Zanotovali. Riwen po nich vrhnul svůj polštář a pousmál se. Věděl totiž, že to není možné, jeho temnota mu zastírá srdce a chrání ho před čímkoli co by ho mohlo oslabit a tím byla podle kodexu temnotvůrců i láska.

Jedna část kodexu zní.

Temnotvůrce je vznešený a hrdý, nikdy nepokleká před nikým kdo mu není rovný nebo není jeho druhem ve zbrani. A však, zamiluje se jen jednou a před ní/ním pokleká a odkrývá své nejzranitelnější místo. Temnotvůrce se umí zamilovat jen jednou, když se tak stane miluje na vždy a věrně.

Samozřejmě o tom věděli i Magnus a Konell, ale velmi rádi si ho dobírali zvlášť pokud šlo o dívky. U nich doma byl známý, jako největší sukničkář, a Konell s Magnusem si mysleli, že to tentokrát bude stejné, jako se všemi ostatními. Riwen se postavil a vydal se na obhlídku, nevěřil zdejším vojákům, že dokážou ochránit Akaris před nebezpečím, tak dobře, jako on nebo jeho přátelé.

Akaris

Poté co odešli jsem se podívala na Thermii ta vypadala, že z toho vůbec není moudrá. „To bylo, netradiční setkání." Podotkla nakonec. Já jí, ale tak úplně nevnímala. Zopakovala jsem si kapitánovo jméno několikrát v hlavě. „Riwen." Vyslovila jsem nahlas a Thermia se na mě překvapeně podívala. „A co s ním? Je to jen vycvičený voják k zabíjení." Thermia nechápala, jak moc na mě zapůsobili jeho temné a tajemné oči a také nevěděla, že je to právě ten Riwen, kterého jsem nepřipravila o vzpomínky na sebe. Jeho planoucí pohled i nepatrný úsměv, všechno jsem si znovu přehrála v hlavě. Od jeho netradičního příchodu až po jeho odchod.

Ozvalo se zaklepání a obě jsme trhli hlavou ke dveřím. Zhluboka jsem se nadechla a vyzvala dotyčného aby vstoupil. Za dveřmi stál zdejší voják. „Mám za úkol vám ukázat výcvikovou místnost, kde si můžete procvičovat své schopnosti." Mluvil trochu ustrašeně, jako by se mě bál já to na něm vycítila a byla překvapená, takovou reakci projevil zatím jen Grimm. „Dobře veďte mě." Mávla jsem na dráčka usazeného na posteli a ten se okamžitě zvedl a přistál mi na rameni.

Hned, jak jsem se dozvěděla o tréninkové místnosti, měla jsem plán, jak se budu procvičovat v boji a magii. Byla jsem ráda, že ona místnost je nedaleko mého pokoje. Stačilo projít jedny velké dvoukřídlé dveře a kratší chodbu, a na konci už byli dveře vedoucí do tréninkové místnosti. Voják mi dveře otevřel a pustil mě dál. Místnost nebyla, tak docela místností, byla to jeskyně s kruhovým obvodem, osvícená loučemi a zaplněná cvičnými panáky a jinými věcmi u zdí. Uprostřed byl na podlaze udělaný bílou křídou kruh, ve kterém právě bojovali dva mladí muži oba svlečení do půl těla. Na jejich ramenou a zádech byla tetování měsíce, vlka a podivné znaky. Oba měli stejné. Nejprve jsem jednoho z nich nepoznala, ale ve chvíli, kdy promluvil mi došlo kdo to je. Byl to Magnus. Toho druhého jsem zatím neznala. Vešla jsem úplně dovnitř a dveře se za mnou zavřeli. Oba mladíci se na mě otočili nejspíš v domnění, že jsem jejich kapitán nebo někdo úplně jiný.

„ Rád vidím, že jdeš trénovat." Pronesl Magnus. Došla jsem k nim a čekala, až se mi představí Magnusův přítel. „Tenhle vykulený je Konell." Ukázal vedle sebe Magnus a plácl svého kamaráda do ramene. Konell na mě hleděl, jako bych právě spadla z nebe. „Jsem Akaris." Představila jsem se mu a on se vzpamatoval. „ Konell, jak támhle ten pitomec řekl." Mykl hlavou k Magnusovi a zasmál se. „Co tě sem přivádí?" Zeptal se Konell opožděně, ani jeden z nich nejspíš nečekal, že bych šla opravdu trénovat. „Jak ten pitomec řekl, jdu trénovat." Provokativně jsem mrkla na Magnuse. Oba vykulili oči. „A nechtěla by jsi trénovat semnou?" Ozval se Konell. „Moc ráda,  dlouho jsem proti nikomu nestála. Když nepočítám svého bratra." Usmála jsem se a odložila si plášť na lavici nedaleko. Vytáhla jsem jeden z mečů ve stojanu a protočila s ním v ruce. Nevyhovoval mi a tak jsem zavřela oči a představila si místo, kde byl můj meč a pak jsem si ho představila ve svých rukou. Oba se na mě překvapeně podívali. Konell se vzpamatoval a připravil se naproti mně a čekal. Jenže já nikdy, pokud jsem to nepotřebovala neútočila první, nejdřív jsem si musela okouknout techniku boje svého protivníka. Konell už to nevydržel a zprudka zaútočil udělala jsem krok do strany a pak se skrčila, aby až se otočí, rozsekl jen vzduch. Pak jsem mu chtěla podseknout nohy, ale on vyskočil a přesunul se vedle mě. Znovu jsem se postavila a zákeřně se zazubila.

Konell můj výraz napodobil a znovu zaútočil. Znovu jsem se mu vyhnula a pokusila se mu vrazit meč mezi žebra, ale můj útok opět vykryl. „Jsi dobrá, ale techniku by to chtělo vylepšit mluvil Konell." Jen jsem se pousmála a řekla. „Míň mluv víc bojuj."

Pak se naše meče srazili takovou silou a rychlostí až odletěli jiskry. Podařilo se mi vykrýt jeho nečekaný výpad po kterém následoval hned další. Podkopl mi nohu a já dopadla na záda a Konell si myslel, že má vyhráno, ale to spletl se udělala jsem dva kotrmelce stranou a pak jsem se objevila za jeho zády a meč jsem mu téměř držela kdyby tam nedal svůj. Pak jsem ho pustila a uklonila se.

Konell jako by věděl, že to má taky udělat se stejně jako já uklonil. Hned potom se ozval Magnus. „Riwene, co ty tady, myslel jsem, že jsi šel na obhlídku." Riwen se na něj podíval jako by mu říkal. Odkud jsem asi přišel? „To chcete hned Akaris zmrzačit?" Mykl ke mně hlavou a dlouze se na mě zadíval, pak si stáhl kápi a já si ho mohla konečně pořádně prohlédnout. Měl stále vlasy černé, jako ta nejhlubší noc a jeho oči ďábelsky jiskřili. „Ta by dřív zmrzačila Konella než on jí." Uchechtl se Magnus a jeho kamarád po něm hodil zlostný pohled nejspíš nechtěl, aby se jeho kapitán dozvěděl o tom, že ho skoro přemohla dívka. „Kdo tě cvičil v boji? Takovou techniku jsem ještě neviděl." Pronesl Riwen. „Můj velitel nebo také otec Ridicus, naučil mě všemu. Tvrdil, že jednou budu opravdu silná a porazím kde koho. Nevěřila jsem mu, no a teď? Podívejte se jak vypadám a kde teď stojím?" Pousmála jsem se nad tím, jak jsem Ridicusovi nevěřila. Jako by věděl, kde za pár let budu stát. 

Ahojky!

Máte tu po delší době další kapitolku. Vím, že teď vycházejí dost nepravidelně, ale nemusíte se bát druhá polovina června už zase bude v pohodě a kapitolky budou každý den. ZAtám, se nám příběh rozjíždí tak trochu pozvolna upřímně nechtěla jsem hned v tomhle příběhu žádnou divočinu, chci aby to bylo klidné večerní čtení. Budu jako vždy ráda za komentář nebo hlas moc mi obojím pomůžete a hlavně uděláte radost.

Napřečtenou!