Emirial

35. kapitola - setkání na plese

Majitelka obchodu mi přinesla černé šaty poseté zlatými hvězdami, se zlatou podšívkou. Byli nádherné. „Máte k nim nějakou masku? Jdu na ten ples na měsíční dvůr." Usmála se. „Ale jistě, šili jsme je ke každým šatům věděli jsme, že dámy budou chtít být sladěné na plese. Víte máte zajímavé oči. Ještě jsem neviděla nikoho, kdo by je měl takové jako vy. Je to opravdu zajímavé a ten váš strážce. Počkat nebudete vy ta dračí dívka nebo nějak tak?" „Ano to jsem já. Tohle je Thermi moje strážkyně." Ona se usmála. „Proč vás hledá ten Assasin?" Ptala se zvědavě. „Protože se do mě zamiloval." Usmála jsem se na ní. Samozřejmě jsem měla v plánu jí hned po tom co si šaty koupím jí vymazat vzpomínky na mě.

Zaplatila jsem a vymazala jí vzpomínky. V pokoji ve, kterém jsem se zabydlela. „Už jen jeden den." Pronesla jsem při pohledu do zrcadla. „To zvládneme." Chlácholila mě Thermi.

Je to tady, dnes bude ten den kdy přijde konec. To bylo moc melodramatické. Zasmála jsem se. Thermi věděla co jsem si pro sebe řekla a jen na mě soucitně koukala. „Nebuď tak ve stresu. Musíš se uklidnit." „Já vím. Tak jo jdu se obléct." Když jsem byla hotová Thermi si mě důkladně prohlédla a pak si neodpustila poznámku. „Zemřeme krásné." Pomalu jsem se na ní otočila s nadzvednutým obočím. „No co, však je to pravda." Musela jsem uznat, že to pravda byla. „Takže mi to sluší?" Zajímala jsem se. „Jsi nejkrásnější." Usmála se a skočila mi do náruče. „Děkuji. Teď už zbývá jen se dostat do zámku." Přemýšlela jsem jak to udělám. „To nebude problém." Thermi vlezla pod postel a když vylezla měla v tlamě list papíru. Vzala jsem si ho od ní a zjistila jsem, že je to pozvánka. „Jak?" Podívala jsem se na ní. „ Jsem strážce zlodějky." Řekla pyšně. „Jasně to dává smysl." Zasmála jsem se.

Tak jsme se vydali na ples. Thermi se převážně držela u mých nohou nebo na rameni a já byla čím dál nervóznější. Před dveřmi mě zastavili stráže předala jsem jim pozvánku a oni si jí ani nepřečetli prostě jen zírali na mě. Tohle bude složitější než jsem si myslela. Polkla jsem. Procházela jsem dlouhou vstupní chodbou a vrátili se mi vzpomínky z dětství. Touhle chodbou jsem tisíckrát utíkala ven. Na tomhle okně jsem seděla jednou v zimě, když jsem nemohla ven je odtud nejlepší výhled na kostel a malou část města. A za tímhle závěsem jsem se schovávala. „Tady to žije vzpomínkami." Pronesla Thermi. „Ano je jich tu tolik kamkoliv se podívám." Na Thermi bylo vidět, že si taky vzpomíná na spoustu věcí. Ani jsem nepostřehla, že jsme došli až ke vchodu do sálu.

Zastavila jsem se a podívala se na svůj odraz v okně. Pak jsem se usmála na Thermi a vstoupila. Bylo tam spoustu lidí šlechta, šepot a hudba. Dýchli na mě nepěkné vzpomínky a moje neoblíbené chvíle dětství. Teď jsem sem šla, ale zcela dobrovolně. Hledala jsem jeho oči zatím co jsem procházela sálem, ale nikde jsem ho zatím neviděla. Stoupla jsem si do rohu místnosti jako jsem to dělávala jako malá. Stála jsem tam už nějakou chvíli a úspěšně odmítala spoustu nabídek k tanci i když jsem si kroky pamatovala, matka mě nenechala jít spát dokud jsem je neuměla z paměti.

Nechtěla jsem tančit. Tedy aspoň ne s těmi, kteří mě vyzvali. Po nějaké chvilce jsem se vydala pro něco k pití z toho odmítání mi vyschlo v krku. Postavila jsem se ke stolu a zamávala nad sklenkami rukou. Nevěděla jsem čeho se chci napít. „Osobně bych volil dračí víno. Jak jsem řekl dáš si se mnou na plese víno." Pomalu jsem se otočila a uviděla Riwena jeho široká ramena silnou kovovou vůni smíchanou s čokoládou a jeho úsměv. „Celý rok, proč jsi mě nechala tak dlouho čekat?" Pousmála jsem se. Chtěla jsem tě naposledy vidět při něčem vyjímečném." On se zarazil. „Tak proto jsi tady. Dneska se chystá Nycer vrátit hvězdu na nebe a chce to udělat tady. Tak jsou tu dvě možnosti. Buď mu chceš tu hvězdu vzít a zachránit se nebo jsi sem přišla ... nevím jaký jiný důvod by jsi měla. Možná nějaký velkolepý skon? Nebo.." Přemýšlel nahlas. „Nebo třeba kvůli tobě." „Byl bych radši, kdyby to byla ta první možnost." Vyčítavě se na mě podíval. „No tak Riwene neřeš to, prostě jsem se tak rozhodla a to se nezmění pojď si se mnou užít dnešní večer." On si mě prohlédl a usmál se. „Kdo by odmítl tak krásnou dívku?"

Trochu jsem se začala červenat, ale nemělo to dlouhého trvání, protože na mě skočil Stissar. „Tak rád tě vidím." Řekl s radostí v hlase. „I já tě ráda vidím, jak se máš?" Zeptala jsem se na otázku. „No musím žít s tímhle bručounem, tak to není zrovna pohádka." Odpověděl se smíchem. „Tak to chápu." Začala jsem se smát, ale Riwen na mě koukal jako na blázna. „Myslím, že jsme ho měli varovat." Naklonila jsem se ke Stissarovi. „To je v pohodě jen to zpracovává." Za chvilku zamrkal a podíval se na Stissara. „ Ty jeden zrádce." On se jen usmál.

„Smím prosit?" Zeptal se Riwen s nataženou rukou ke mě. „Ano." Dovedl mě do středu tanečního sálu a uklonil se. Bez té assasinské zbroje působil zvláštně, vůbec jsem to nečekala. „Kde je Magnus s Konellem?" „Magnus se někde krčí ve stínu a Konell asi někde nasává nebo už leží pod stolem." Zasmál se. „Tak to bych od nich asi čekala." „Ani jsem si neuvědomovala jak, ale celou dobu našeho rozhovoru jsme tančili. Šlo to samo. „Moc ti to sluší." Zašeptal mi do ucha. „Děkuji ti. Snažila jsem se." Jen mu zacukali koutky. Když tanec skončil rozhodli jsme se najít Magnuse a Konella. Zjistila jsem, že jim řekl, že buď zemřu já nebo Nycer, protože už byl zoufalý. Chtěla jsem ty dva vidět.

Konella jsme našli celkem snadno byl opravdu u stolu s alkoholem a měl opravdu dost naváto. „Ahoj Konelle." Pozdravila jsem ho on se na mě přimouřil oči. „Ahoj... Akaris." Dokončila jsem za něj. „Jasně, ahoooj!" Protáhl to a objal mě. „Ráda tě vidím." Řekla jsem.  „Tebe já také." Pomotal slova a já se začala smát. „Ten smích bych poznal všude, ahoj Akaris." Taky mě objal. „Moc ráda tě vidím Magnusi. Chyběli jste mi." Usmála jsem se. „Tak proč jsi se tu neukázala dřív?" Podíval se na mě s naštvaným výrazem. „Nešlo to, musela jsem si něco zařídit." Přiznala jsem. „Chápu a dnes chceš ukrást hvězdu je to tak?" Jen jsem sklopila zrak. „A takže nejspíš ne."

„Prosím přivítejme nového hvězdonoše a jeho krásnou hvězdu. Lord Nycer Frinston." Vešel do místnosti ruku v ruce s hvězdou. Všichni žasli a lapali po dechu nad její krásou Prováděl jí tady jako cvičenou opici, ale ona se na něj koukala naprosto oddaně a zamilovaně působili to tak nádherně.

„Prosíme o prostor nechcete se spálit, že ne." Ohlásil sir Tripol, který je doprovázel. „Přesně o půlnoci ze zámeckých zahrad vrátím hvězdu na nebe a splním tak svůj úkol." Prohlásil Nycer, který se postavil na stupínek vedle krále. Ozval se zuřivý jásot a tleskot všichni byli unešeni a já věděla, že mi nejspíš zbývá jen hodina, poslední hodina života. Ucítila jsem na sobě něčí pohled zapátrala jsem v davu a pak se zastavila na hvězdě. Ta se na mě smutně usmála a já jí úsměv oplatila. „Pojď někam, kde je větší klid." Zašeptal mi Riwen do ucha. „Přikývla jsem a nechala se táhnout sálem do zahrady."

Zastavil se až u fontány. „Na tu fontánu mám spoustu vzpomínek." Pronesla jsem se smíchem. „Já taky a jedna je obvzlášť dobrá. Když jsem byl malý byla tu jedna dívka a já jsem jí do ní samozřejmě omylem shodil. Taky jsem tu dívku každý den sledoval a bavil se s ní a pak jednoho dne odjela bez rozloučení a už se nevrátila." Podíval se na mě. „ Tak počkat, to ty jsi ten pitomec co mě shodil do fontány? Ten co po mě házel šišky a nosil mi ještě teplé sušenky z kuchyně?" Vzpomněla jsem si na něj byl hezký už jako malý. „Pitomec? No to si vyprošuji." Začali jsme se smát. „Pamatuješ si mě myslel jsem, že ne." „No nepoznala jsem tě proto mě překvapilo, že jsi mě znal jménem." „A já si myslel, že jsem pořád stej..." Skočila jsem mu do řeči. „Stejný pitomec? To se nezměnilo."  On se na mě vyzývavě podíval. „Dobře, ale teď ti toho chci hodně říct. Nejprve, moc ti to sluší záříš jako... hvězda." Zasmála jsem se. 

Nazdárek!

Tak to tu je už jen jedna možná dvě kapitoly uteklo to velmi rychle. Jak tenhle příběh, ale skončí? Zemře Ris? Nebo jí Riwen skutečně zachrání jak řekla hvězda? Co myslíte? Jak by jste to chtěli vy? Dobře bych vám radila, aby jste si prošli co vše o této kletbě víme. Třeba by jste pak konec mohli odhadnout. Každopádně doufám, že mi teď pomůžete. Je to totiž na vás. Budete chtít druhý díl? Napište mi do komentářů ať vím jestli o něj stojíte. Stále totiž nevíme nic o Akarisině otci a o jejím původu. A víme jen hodně málo o Riwenovi. Takže jak jste na tom bude další díl? Napište ať vím. Přeji hezký večer. :D

Napřečtenou!