Emirial

25. kapitola - Okamžik

Nejprve jsem zavřela oči, a pak jsem se pomalu pohybovala a snažila se soustředit jen na pohyby rukou a nohou. Dělala jsem jen prázdné pohyby bez použití jakékoliv magie nebo čehokoli jiného ani zbraň jsem v ruce neměla. V pokoji bylo takové ticho, že jsem slyšela i Thermiin dech. Cítila jsem chladný řídký vzduch z otevřeného okna a pod bosými nohami dřevěnou podlahu. O něco později jsem zaslechla zaskřípání podlahy u dveří a bez otevření očí jsem k dotyčnému rozběhla a narazila ho na zeď. Ten někdo se nebránil a tak jsem otevřela oči a po zjištění, že je to Riwen jsem se na něj upřeně podívala. Na tváři měl jakýsi polichocený výraz a ruce zvednuté vedle hlavy na důkaz toho, že mi nechce ublížit, i on si mě prohlédl od hlavy až k patám.

„Proč si mě tak prohlížíš? Myslíš si, že tě nevidím, když máš tu kápi?" Pustila jsem ho a založila si ruce na prsou. „ Ne to si nemyslím, mám jí z principu. Nemám rád, když se ve mně někdo pokouší číst a tady se o to snaží, každý koho potkám, kromě mých bratrů. „Chápu je ti to stejně nepříjemné jako mě, když mám být známá spoustě lidem." On přikývl. „Přesně tak." Podívala jsem se za jeho nohy, kde seděl Stissar. „Nechce tě děsit a tak se drží dál, ví že mi neublížíš." Podívala jsem se na Stissara a upřímně mu řekla. „Neber si to prosím osobně. Je to trochu bolavá historie." Pronesla jsem on se potom podíval na Riwena a ten jen přikyvoval, pak se podíval zpět na mě. „Říká, že je to v pořádku, že to chápe osobně si to prý rozhodně nebere." Usmála jsem se. „Děkuji ti a omlouvám se."

Riwen se pousmál a podíval se na mě. Naklonila jsem hlavu lehce na stranu a podezíravě si je prohlédla. „Co to má znamenat?" Riwen jen mykl rameny s úsměvem na tváři. „Nevím o čem mluvíš." Nadzvedla jsem obočí a podívala se na něj ještě jednou. „Proč ti to jen nevěřím assasine." „Dobře tak měl jednu velice hezkou poznámku. Můžu tě teď někam vzít?" Podívala jsem se na Thermi, která mi podala košili. Hodila jsem jí na sebe a ona se mi posadila na rameno. „Půjdeme s ním Thermi?" Zeptala jsem se jí přes pouto. „Myslím, že to není špatný nápad je s ním celkem sranda a nemyslím si, že by nám chtěl ublížit." To byl moc dobrý argument pomyslela jsem si a udělala dva kroky k němu. On natáhl ruku a já jí přijala. Ve chvilce jsme stáli jinde. Když opadl opar temnoty tak jsem zjistila, že jsme v poloprázdné místnosti někde ve věži.

„Co tady chceš dělat?" On se tajemně usmál. „To bys chtěla vědět co? Slyšel jsem, že by jsi chtěla do nějaké prosvětlené místnosti." rozhlédla jsem se, ale ta místnost zatím moc prosvětleně nevypadala. On, ale mávnul rukou a černé látky, kterých jsem si před tím nevšimla popadali na zem a objevila se spousta oken, kterými pronikala do místnosti spousta světla. Místnost měla stejně jako většina ostatních místností kruhový tvar. Na podlaze bylo nalamováno pět stejných kruhů a dokola kolem celé místnosti byli silné sloupy. „Chceš si zatrénovat? Co se teď učíš se sirem Aberstofem?" „Rozbít kámen pomocí své mysli a kouzla." On se zarazil. „Tak to ti musí jít ne? Stačí, když budeš soustředit svůj vztek do toho kamene." Zaraženě jsem se na něj podívala.

„Sir Aberstof mi řekl pravý opak, ať jsem klidná a na nic nemyslím." „Už to chápu, už vím o co jim jde. Chtějí z tebe udělat tu neschopnou tu, která musí být pod dozorem chtějí tě tu držet co nejdéle a nechtějí připustit, že by jsi byla volná dřív, než jim doneseš modrou hvězdu. Měl jsem tušit ten podraz." Já se na něj jen podívala. „To přece nemůžou." On se uchechtl. „Oni, oni můžou úplně všechno i držet tady člověka několik let." Vyděšeně jsem se na něj podívala. „Já tu, ale nechci být zavřená několik let." On přikývl. „Já to chápu, pojď si teď zatrénovat ať se trochu uvolníš." Jen jsem kývla a on si vzal do ruky svůj meč. Pomyslela jsem na ten svůj a on se mi objevil v rukou. „Můžeme?" Přikývl. Vyčkával stejně jako posledně, ale tentokrát to nebylo tak dlouho. Zaútočili jsme proti sobě, naše meče řinčeli a ocelové zvuky se rozléhali po místnosti.

Pak jsem se dostala za něj a podařilo se mi mu podrazit nohu tak, že spadl na zem na záda. Zdálo se, že mě záměrně nechal vyhrát. Jenže, když jsem mu chtěla podat ruku a postavit ho na nohy stáhl mě k sobě dopadla jsem na jeho hruď a měla jsem tak jedinečnou možnost slyšet jeho zrychlený tep i dech. Jeho srdce bylo nepravidelně a dech se začal zadrhávat, když zjistil, že mu vidím do očí. „Kdo tedy vyhrál?" pronesla jsem a posadila se vedle něj. On mě napodobil a zase si stáhl kapuci do tváře. Já ho, ale chytla za ruku, kterou držel kápi. „Tvoje oči už jsem viděla nemusíš je schovávat a pokud nebudeš chtít nebudu v nich číst vím, jak nepříjemné to může být. Abych někomu mohla plně důvěřovat musím mu vidět do tváře."

On se na mě chvíli díval a zkoumal moje oči. „Nejde jen o to, že nechci aby mi v nich někdo četl jde o to, že se bojím." Šokovaně jsem se na něj podívala. „Myslela jsem, že se assasini ničeho nebojí." On si přejel rukou po hlavě, jako by si chtěl prohrábnout vlasy. „ Jedné věci se bojím. Bojíme se svého vlastního selhání. Máme vlastní démony, kteří nás sžírají. Moje oči nejsou takové jaké čekáš. Občas je v nich spousta temnoty a děsu je v nich vidět každý komu jsem ublížil nebo ho zabil, nechci abys to viděla. Ostatní kromě mých bratrů to nevidí a dívky se, kterýma jsem se setkal to také neviděli, ale ty jsi jiná silnější rozumná ty to uvidíš a já tě nechci vyděsit."

Pousmála jsem se. „Věř mi, že jsem viděla dost na to abych tohle zvládla, tak to zkusme." Jen se na mě podíval, ale nevypadalo to, že by se chtěl ukázat. „Dobře tak to uděláme jinak." Luskla jsem prsty a vrátila látku zpět na okna až na jedno. Pruh světla byl přesně mezi námi. „Teď si jí sundej a pak až si budeš jistý vyjdi na světlo. Pokud nevyjdeš nic se nestane pochopím to." On přikývl. Pak si stáhl kápi a já i v šeru viděla jak mu modře září oči. „Nemyslím si, že to je dobrý nápad, uděláš si na mě názor a už mě nebudeš chtít vidět." 

Ahojky!

Máme tu zajímavý okamžik mezi Akaris a Riwenem. Riwen se bojí ukázat kdo opravdu je, ale Akaris má plán, nebojí se ho jen chce zjistit, kdo jí chrání  kdo s ní tráví čas. Co udělá Riwen? Jestli vás to zajímá tak běžte kouknout na další kapitolu jak tahle zajímavá chvíle dopadne. Pak mi napište komentář ráda bych věděla jestli si myslíte, že se jí Riwen ukáže nebo ne.

Napřečtenou!