Emirial

32. kapitola - Nová nebezpečí

Došla jsem k němu. „Jak moc je to zlý to je?  A co po nás chtějí? A co jsou zač?" Podíval se mi do očí. „Chtějí smrt všem assasinům a převzít trůn měsíčního krále. Sittak tvrdí, že je dědicem trůnu, stejně jako král Nimerius." „A je?" Zeptala jsem se zvědavě. „ To nikdo neví." Odpověděl Konell.

Pak jsem se pokusila strčit Riwenovi ruku do kapsy jenže on jí zachytil a listy z kroniky, které tam měl vzal do ruky. Přešel blíž k ohni a rozložil je, pak začal číst. Potichu jen pro sebe. „Co to je?" Ukázal na papíry Magnus s Konellem zároveň. Riwen se na mě po dočtení podíval a v jeho očích bylo plno smutku, zmatení a záchvěv vzteku. „Kdy jsi mi to chtěla říct?" „Když jsme seděli u řeky. Je to nejlepší možnost Riwene už jsem se rozhodla a nehodlám to změnit a prosím nesnaž se mi v tom bránit."

„Víš se se ti to pokusím rozmluvit, že ano?" Přikývla jsem, ano to vím, ale věř mi, že se ti to nepovede." Dotkla jsem se ho a použila na něj kouzlo zapomnění, ale nefungovalo. „Tohle nemůže fungovat Ris, to tetování co jsem ti ukazoval brání všem podobným kouzlům." „V tom případě tu s vámi asi zůstanu." Riwen se na mě podezíravě podíval a Konell s Magnusem vůbec netušili co se tu právě stalo. Všichni jsme si, ale sedli zpět k ohni a najedli se. Když všichni usnuli vzala jsem stránku z kroniky a na druhou stranu jsem napsala vzkaz pro Riwena.

Riwene,

vím, že se na mě teď nejspíš zlobíš, ale musela jsem to udělat. Odešla jsem někam kde mě nenajdeš. Nechci, abys mě hledal. Nezasloužím si tě, tenhle život jsem si nevybrala a ani jsem ho nechtěla, také jsem nechtěla, aby se do mě někdo zamiloval jako ty a mrzí mě, že ti tímhle ublížím, ale musí to tak být. Nechci abys mě za rok viděl umírat, nechci aby to viděl kdokoliv z mojí rodiny. Proto tě prosím, nehledej mě ať se stane cokoliv věř, že jsem šťastná a, že tě opravdu miluji. Je mi líto, že jsem s tebou nemohla strávit víc času. Musím, ale ještě něco důležitého zjistit.

Tvoje Ris

Po tomhle dopise jsem mu vrátila stránku a zabalila si věci. Ještě jsem se naposledy otočila, když v tom se proti mně rozběhl Stissar. Skočil na mě a olízl mi tvář. „Nikam nechoď prosím." Vytřeštila jsem oči. „Tys promluvil?" Řekla jsem v naprostém šoku. „Ty mi rozumíš?" Oba jsme na sebe jen naprosto nechápavě zírali. „Jak je to možné?" přidala se Thermi. „Myslím, že to má něco společného s tím poutem co máš s Riwenem a také s tím, že jsi hvězdonoška. Věděla jsi, že každý hvězdonoš má nějaké speciální schopnosti?" Jen jsem na něj zírala, slyšet jeho hlas bylo tak moc divné, že já na ten svůj málem zapomněla.

„To jsem nevěděla, ale díky tobě to už vím. Děkuji, ale musím odejít nechci, aby se Riwen kvůli mně trápil, snažil by se se mnou trávit co nejvíc času a to by ho zničilo přestal by se zajímat o důležité věci a to by zničilo jeho život, po mojí smrti by se do něj pak nemohl vrátit a to mu... vám nemůžu udělat." Stissar utichl a vypadalo to, že přemýšlí. „Tak dobře, ale něco mi musíš slíbit." „Dobře a co přesně." „Že se vrátíš, aby jsi se s ním rozloučila až bude zbývat třeba jen pár dní udělej to pro nás to co cítí on cítím i já."

„Dobře, slibuji, že se vrátím a rozloučím se s ním, ale odejdu dřív než se to stane." Přikývl. Pohladila jsem ho po hlavě a objala ho. „Tak zatím Stissi." „Zatím Ris." Pak jsme s Thermi zmizeli a vydali se svojí cestou.

Riwen

„Měl jsem opravu zvláštní sen zdálo se mi, že mluvíš s Ris." Otočil jsem se ke Stissarovi. Ten se na mě jen rozespale podíval. „Tvoje sny jsou čím dál podivnější, nic takového se nestalo." Pak jsem se podíval na místo, kde jsem předpokládal, že bude spát Ris, ale byla pryč. „Oba se vzbuďte." Magnus s Konellem se posadili a rozespale se podívali stejným směrem jako já. „Ona odešla?" Jen jsem mykl rameny. „Musíme jí najít." Rozhodl jsem se. Stissar mě, ale zastavil s kusem papíru v tlamě. Vzal jsem si ho od něj a přečetl si ho. Byl to dopis od Ris. „Proč nechce, abych jí hledal? Proč utekla a proč chce zemřít? Vždyť nemusí..." Stissar se posadil vedle mě a já se na něj podíval. „Věř mi, že to tak bude lepší musíme se vypořádat s černým jazykem a chránit krále. To je náš hlavní úkol. Jsi kapitán a jako takový teď musíš být se svými muži." Stissar mluvil moudře. „To nejde musíme jí najít může být v nebezpečí až sirové zjistí, že je pryč, pošlou někoho aby jí našel." Mluvil jsem starostlivě. „Ona se ubrání neboj se." Uklidňoval mě Stissar. Nevěřil jsem mu, ale byl to můj strážce a strážce by neměl lhát.

„Okamžitě se vracíme zabalte se a vyrazíme, musíme do měsíčního království dlouho jsme tam nebyli musíme tam nastolit zase pořádek. Hlavně pak varovat krále." Přenesli jsme se do království na královský dvůr. Jen co nás zahlídli zastavili se prošli jsme na cvičiště a pustili se do práce. Konell se vydal trénovat nováčky, Magnus šel zajistit špehy, abychom zjistili, kde všude má rozhozené sítě jazyk a já si šel pohovořit s králem. Zase ze mě byl Kapitán a jako kapitán jsem neměl čas na city.

Pohled třetí osoby

A co se dělo ve věži? Ráno pro Akaris přišel Nycer, ale její pokoj byl prázdný a stejně tak pokoje assasinů. Když to oznámil sirům netvářili se moc překvapeně spíš, jako by to čekali. Usedli za stůl a započali poradu. Nycer stál za dveřmi chtěl vědět co chystají. Sir Tripol se zasadil o první slovo a tak navrhl, že teď prohlásí Akaris za zrádkyni koruny a nepřítele všech království nebude se mít tak kde schovat. Také prohlásil, že na ní pošle ty nejlepší muže co má. Sirům se to moc nezdálo, ale jiné nápady neměli až na sira Nikolase ten navrhl, aby Akaris přivedli zpět a nechali jí podat vysvětlení před soudem kruhu. Jenže zbylí tři sirové hlasovali pro návrh Tripola a tak započal hon na Akaris byla jim přece k ničemu, když měli Nycera. Jenže nikdo z nich netušil, že Akaris a Assasinům se podařilo utéct, díky velmi promyšlené lsti sira Tripola. Byla to součást jeho plánu.

Nycer pochopil, že tohle není dobré, ale sir Tripol mu dokázal, tak dobře navrtat hlavu, že rozpustil všechny jeho pochyby a udělal z něj svojí loutku. Kouzla, která používal bral z knihy zakázané magie a neříkalo se jí zakázaná jen pro nic za nic. Nycer, tedy poslouchal na slovo dělal přesně to co sir chtěl. A Akaris, neměla tušení co se na ní chystá. Ona se mezi tím vydala za svým jediným cílem. Než zemře chtěla zjistit kdo je B.K a také kdo byl nebo je, její otec. Riwen se zatím snažil zapomenout a tak se choval, tak jako by se nic nestalo. Jenže Magnus a Konell poznali, že není v pořádku, každou noc někam zmizel a vracel se až nad ránem. Dost se to na něm podepisovalo.

Akaris

Prošla jsem všechny království, každý kout, ale ani zmínka. Už se blížil čas, kdy se má hvězda vrátit a na oblohu a co jsem během toho roku dokázala? Našla jsem si spoustu přátel a donutila Šakali zlodějskou tlupu, aby se spojila s námi. Také mám přátele mezi piráty a našla jsem jen málo informací, které jsem hledala, ale našla jsem takové, které jsem si myslela, že neexistují. Má matka byla zlodějkou než si vzala otce. Pak jsem se měla narodit já a matka chtěla žít pořádný a slušný život proto se přesunuli na dvůr měsíčního krále. Jenže otec se vytratil a já nebyla úplně podle matky představ byla jsem přesně jako ona.

To jsem se dozvěděla od Irmy staré paní, která mámu znala, ale otce jí matka nikdy neukázala a ani se o něm moc nebavila. Byla na mě moc milá a já se naučila to co jsem přísahala, že se učit nebudu. Naučila jsem se vařit. Všechno bylo jednoduší, když jsem si mohla promluvit i s některými strážci nešlo to, ale se všemi. Také jsem se naučila meditovat, díky tomu jsem mohla soustředit svojí magii a svá kouzla lépe ovládat, také jsem si musela trochu zabezpečit vzpomínky. Asi dva měsíce po tom co jsem utekla mě Riwen našel díky tomu, že jsem ho pustila do své hlavy. Byla jsem zrovna v Jižním království a skrývala se před černým jazykem. Také jsem se schovávala před muži, které podle všechno poslali sirové. Hned několikrít mě málem dostali, ale černý jazyk byl vždy mnohem blíž a mnohem zrádnější než poskokové sirů.  Stále mi byli všichni v patách a já se snažila měnit svůj vzhled, ale nepomáhalo to. Našli mě všude. 

Tak jo dnes trochu pozdě, ale asi jste si na to už zvykli. Noční sovy mají aspoň co dělat večer a ostatní mají ráno ke snídani čtení. Máme tu spoustu překvapivých zvratů v tak krátké kapitole. Co si o tomhle všem myslíte? Zachovala se Akaris správně nebo to bylo hloupé a sobecké rozhodnutí?  Moc mě zajímá váš názor upřímně si myslím, že Akarisina povaha tohle už napovídala, ale jistě je tu spousta z vás, které tohle překvapilo. Tak budu jako vždy ráda za komentáře a hlasy. Moc vám děkuji, za to jak se díky vám můj profil posouvá už vás tu je přes dvěstě!! Posílám vám jedno velké díky!

Napřečtenou!