Emirial

6. kapitola - Riwenovi bratři

Riwen

„Zlodějka se protáhla oknem pryč právě ve chvíli, kdy do pokoje vstoupili Magnus s Konellem. Jen jsem se podíval na okno, kterým utekla a pak jsem se vrátil naštvaným pohledem ke svým bratrům. Kdyby nepřišli možná bych zní dostal jak je možné, že žije a jestli jí ještě někdy uvidím. „Co je?" Zavrčel jsem na své bratry. „ Chtěli jsme ti jen oznámit, že nám král poslal další rozkazy." Pronesl Magnus a Konell si neodpustil hloupou poznámku. „Co si tak koukal z toho okna, schováváš tam před námi snad nějakou další milenku?" Magnus ho dloubl loktem do žeber. Konell se, ale jen zazubil.

„Vy jste opravdu pitomci. Ty rozkazy vyřešíme ráno." Magnus přikývl a dal se na odchod, ale Konell se ještě otočil a řekl. „ Už by jsi jí měl vtáhnout dovnitř, je podzim a to už bývá chladno." Uchechtl se a rychle zavřel dveře, aby ho netrefil polštář, který jsem po něm hodil. I když jsem byl jejich kapitán dělali jsme si ze sebe legraci, byli jsme jako bratři už od malička. Byl jsem na sebe naštvaný, že jsem jí nezadržel ještě o chvíli déle a nepoprosil jí o další setkání.

Pozn. Autorky: V tu dobu ani jeden z nich netušili, že se setkají dřív než doufali.

Akaris

Dojela jsem k šeptajícímu jezeru a posadila se na kámen, který byl za ty roky, kdy jsem na něm trávila celé dny, už ošoupaný a hladký. Vrtalo mi hlavou, proč nejsem schopná tomu assasinovi, tedy Riwenovi vymazat paměť. Jistě bych se pak cítila ve větším bezpečí. Udělala jsem určitě strašnou hloupost, a později toho budu litovat. Pomyslela jsem si a zaposlouchala jsem se do zvuků lesa. Zatím jsem měla všechny schopnosti stejně vyvinuté, a tak jsem je mohla používat, jak jsem chtěla. 

Po ceremoniálu budu mít dobrou už jen jednu, a té budu pak muset využívat ke svému prospěchu. „Co je s tebou, od chvíle, kdy jsi se setkala s tím assasinem nejsi ve své kůži." Pronesla Thermi a lehla si mi do klína. Pohladila jsem jí a ona spokojeně zavrněla. „Já nevím, je zvláštní. Takový temný a nečitelný možná z něj mám trochu strach, myslíš, že jsem udělala chybu, když jsem mu nechala vzpomínky na nás?" Thermi se na mě líně podívala. „Nevím, já měla co dělat s tím hafanem, na nějakého assasina jsem neměla čas. Víš, že většinou se skrývám někde bokem." Přikývla jsem, protože jsem to věděla.

Uběhlo několik dní od setkání s Riwenem. Záměrně jsem se motala kolem hospody, kde bydleli, ale už jsem je nepotkala. Už zbývali jen dva dny do ceremoniálu dospělosti a já byla snad poprvé v životě opravdu nervózní. Budili mě noční můry, ve kterých se objevil Riwen a zatkl mě za všechny zločiny, které jsem spáchala. Objevil se na ceremoniálů dospělosti, a proto mě tohle celé znervózňovalo ještě víc. Pak jsem, ale zjistila, že existuje zákon, který říká, že na ceremoniálu se nesmí zatýkat a to mě uklidnilo. Tedy aspoň trochu.

Dva dny před ceremoniálem jsem zůstala v doupěti a dala jsem si dlouhou koupel. Ta mě dokázala většinou dokonale uklidni a nejen mě i Thermi, horká voda uklidňovala.

Po tom co jsme vylezli, jsem zapálila oheň v krbu a sedla si před něj. Otevřela jsem knihu po matce a znovu se do ní začetla. Thermi si lehla až ke krbu a stočila se do klubíčka. Díky našemu poutu jsem bezpečně poznala, kdy usnula a spokojeně jsem se pousmála a pohlédla na malou lištičku spící u krbu. Zrovna jsem se v knize dostala k části o vzniku ceremoniálu, a dost mě to překvapilo. Údajně za vznikem stojí první hvězdonoš Everilus Snorw.

Dříve si každý svou hůlku vytvářel sám, a tak mu až do konce života patřila, to se mu ovšem nezdálo fér, protože někteří si nemohli dovolit lepší hůlku, a tak zavedl ceremoniál dospělosti k jehož účelu jsou dvakrát do roka vyrobeny hůlky ze všech možných věcí, a každá hůlka si tak může vybrat svého držitele. Nikdy jsem tento příběh neslyšela, vždy mi byl ceremoniál předkládán, jako něco co je tu již od počátků magie, ale podle tohohle tomu tak nebylo. Už se nedivím, že většinu výtisků zničili. Rozdělilo by to společnost. Někteří by věřili knize, jiní Kruhu, magistrům a králům. Za nedlouho mi začali padat oči a byla jsem si jistá, že pokud se nezvednu, tak usnu na pohovce. To jsem opravdu nechtěla. Přesunula jsem se proto do postele a zachumlala se pod přikrývku. 

„Akaris vylez z té postele, je odpoledne!" Zakřičela mi do ucha Abra. „Jdi se vycpat, chci ještě spát." řekla jsem nevrle a přetáhla si přikrývku přes hlavu. „Koukej vylézt nebo tě vytáhnu za nohy." Unaveně jsem se posadila a protáhla se jako kočka. Thermia mi skočila na postel a položila se mi do klína. Pohladila jsem jí po hlavě a podívala se na Abru, která něco lovila v mé skříni. Musíš dnes na své narozeniny vypadat skvěle. A nedělej překvapenou vím, že jsi na ně nezapomněla." Pronesla nadšeně a přehrabovala mé oblečení, kterého bylo po skromnu. 

„Jen mi slib, že nebude oslava, a budu vám vděčná, když mě jeden den necháte všichni být a já se budu moc válet jen v posteli." Zakňourala jsem. „To ani náhodou, dnes ti je osmnáct a ty si ten den řádně užiješ a sežeň si někoho kdo by byl ochotný ti dělat doprovod na tvé případné oslavě." Spiklenecky na mě mrkla a já jen protočila oči. „Kdo by mi chtěl dělat doprovod na mojí narozeninovou oslavu?" Ona se potutelně usmála. „O někom bych věděla." Naklonila jsem hlavu na stranu a dala jí tím najevo, že netuším na koho tím naráží.

„Co takhle Grimm, projevuje o tebe docela zájem, nemyslíš? Zkus se ho zeptat. Sice se většinou schovává někde v zahradě, ale ty si ho přece umíš najít ne?" Protočila jsem očima. Věděla jsem, že Grimm tyhle společenské záležitosti "miluje" stejně jako já, ale aby mi Abra dala pokoj, tak jsem jí na to kývla. „ Fajn zeptám se ho, jdu ho najít." Lusknutím prstů jsem se oblékla do své Zlodějské zbroje a vyšla jsem na chodbu. Ještě rozespalá jsem procházela dlouhou chodbou v pevnosti a tak jsem do někoho vrazila. Málem jsem spadla na zem, kdyby mě nechytil. Byl to Lišaj, vypadal stejně rozespale a překvapeně jako já. Postavil mě zpět na zem a zasmál se. „Všechno nejlepší sestřičko." úsměv jsem mu oplatila a poděkovala mu. Pak už jsem vyšla ven a zamířila na mýtinu za pevností. Procházela jsem se po ní a doufala jsem, že narazím na Grimma, ale nikde jsem ho neviděla. 

Najednou mi někdo zakryl oči a já se zasmála. „Ahoj Grimme." On se praštil do stehna a obešel mě. „Jak je možný, že na mě vždycky přijdeš." nezněl naštvaně, spíš pobaveně dnes měl opravdu dobrou náladu, což u něj bylo docela vyjímečné, od doby co mu zemřel jeho nejlepší přítel Karim. „Jsi jediný, kdo mi tohle dělá." řekla jsem a podívala se mu do tmavě hnědých očí. On si nervózně přejel po zátylku a pak něco lovil v kapse svých kalhot. „Mám pro tebe malý dárek." Řekl nejistě a konečně vytáhl ruku z kapsy. Natáhl jí ke mně a rozevřel jí. Byl tam jednoduchý  náramek z kůže na zapínání. „Můžeš?" Zeptala jsem se ho a natáhla k němu ruku. „Je krásný děkuji." Usmála jsem se na něj. On jen cukl koutky do úsměvu mykl rameny. Poté mi ho zapnul na ruku pomocí háčku a kovového kroužku. „Je to jen kus kůže."

Hmm... Grimm zřejmě milý zloděj. Co si o něm myslíte? Jaký se vám zdá? Měli jsem tu kromě toho i pohled Riwena měli jsme tu možnost nahlédnout do Riwenova života. Už víme, že je kapitánem assasinů a pod svým velením má Konella a Magnuse. Dva bratry tedy samozřejmě obrazně řečeno. Jeden je pitomec a druhý je tichý samotář. No uvidíme co se bude dít dál. Napište mi nějaký komentář nebo teorii ať vím co si myslíte.:D

Napřečtenou!