Emirial

18. kapitola - palačinky

Pak se všichni až na toho uprostřed posadili. Ten uprostřed došel ke mě s něčím v ruce. Předal mi to se slovy. ,,Tohle je znak hvězdonošů, nos ho hrdě a neztrať ho, je velice důležitý pro tvou existenci." Hůlku už mi nechali za což jsem byla vděčná, cítila jsem se bez ní jako bez ruky. Vrátil se na své místo a zase začal mluvit.

,,Bude to teď fungovat následovně. Několik týdnů zde budeš trénovat usměrňování magie a její využívání, ale bude zde platit jedno pravidlo. A to, že nikdy nepůjdeš z pokoje nebo do pokoje sama, nebudeš se potulovat volně po chodbách. Z pokoje budeš moct vyjít jen v případě, že za tebou přijde jeden z nás nebo tady sir Browen. Jinak se smíš zdržovat pouze tam. Rozuměla jsi? " Přikývla jsem. ,,Ano, rozuměla jsem."

Naposledy jsem si je prohlédla, chtěla jsem zjistit, jak vypadají jejich strážci. U toho uprostřed jsem ho našla, byl to pavouk, nejspíš nějaká tarantule. U sira Nikolase to byla šedá myš. Seděla mu u ruky. U sira Oberta to byl had a u sira Grinvela malý žlutý ptáček. U toho posledního jsem jeho strážce neviděla. Z přemýšlení mě vytrhl sir Nikolas. ,,Nyní se můžeš vrátit do svého pokoje. " Jen jsem na ně nějakou chvíli nevěřícně koukala, měla jsem strávit celé týdny zavřená v pokoji? Tak to pardón, ale takhle to přece nejde ne? Chtěla jsem něco říct, ale někdo na mě použil kouzlo mlčení.

Tak jsem se tedy otočila a odešla. Následovala jsem sira Browena. Cestou jsem se rozhlížela, ve zdech kolem točitého schodiště kromě občasných dveří byli jakési police na kterých byli vzácné artefakty. Někde koruna dávného krále jinde nějaká hůlka, zlatý pohár nebo drahokamy. Ovšem netoužila jsem nic z toho ukrást dělala jsem čest našemu zlodějskému cechu. Nikdy jsme nekradli na místech ve, kterých jsme žili kradli jsme sice bohatým a dávali chudým nebo si to nechali, ale nikdy bych zde nic neukradla.

Došli jsme k mému pokoji a já se nemohla dočkat, až tam budu zavřená. Jen co zamnou zavřel dveře jsem se převlékla do svého zlodějského oblečení ve, kterém jsem byla zvyklá chodit celé dny. Thermi si otevřela nějakou knihu, která byla v malé knihovně u zdi, které jsem si před tím nevšimla. Dlouho jsem jí neviděla si číst. Tahle kniha jí, ale očividně zaujala. Protože se od ní neodtrhla ani po tom co nám přinesli jídlo.

Když sir Browen otevřel dveře, všimla jsem si Riwena, jak stojí před dveřmi s rukami za zády a upřeně hledí před sebe. ,,Nepotřebujete něco?" Vyrušil mě sir Browen. ,,Ne děkujeme. On se tedy vydal ke dveřím, až v tu chvíli mi došlo, že u sebe neměl strážce, což bylo dost divé. Možná čekal za dveřmi. ,,Měl ježka nebo ne?" řekla jsem nahlas aniž bych si to uvědomila. Thermia otrhla hlavu od stránek knihy a pohlédla na mě s tázavým výrazem. „Jen mi je divné, že sir Browen nemá svého strážce u sebe, alespoň jsem si ho nevšimla." Thermia mi dala za pravdu. „Máš pravdu necítila jsem z něj přítomnost magie strážce, ale nevšímala jsem si toho. Když o tom teď přemýšlím také mi to přijde divné. Ráno měl ježka." Prohodila jsem si v ruce náhrdelník s hvězdonošským symbolem, který mi dal jeden z mágů kruhu.

Byla to modrá hvězda v černém poli. Byla nepravidelná s úzkými konci.

„Co si o tomhle celém myslíš?" Pronesla jsem a zůstala s pohledem upřeným na hvězdě. „Že jsme tu jako ve vězení, že nás chtějí mít pod kontrolou, celý se mi to nezdá. A ten člen kruhu ten z měsíčního království nás podezírá, nelíbíme se mu Akaris." Pronesla Thermia a podívala se na mě, vycítila jsem její pohled na svých zádech.

„Já vím, taky jsem si toho všimla, nejsme tu vítané." Došla jsem k ní a podívala se na jídlo, které nám přinesli. Byla tam sklenice vody, pak sklenice vína a nějaké maso a brambor. A nakonec jablko. „Co bych dala za Lišajovi palačinky." Zamumlala jsem a Thermia se zasmála. „Taky bych si je dala." Posadila jsem se na židli a vzala příbor, napíchla jsem na ní bramboru a pak kus masa. Přičichla jsem si k tomu a pak to opatrně vložila do pusy začala jsem žvýkat, ale to byla chyba bylo to vysušené a naprosto odporné, vyplivla jsem to zpět a rychle se napila vody.

„Chutná to děsně, že jo." Ozvalo se ode dveří. „Naprosto odporně." Přiznala jsem a otočila se k příchozímu Riwenovi. „Co tady děláš?" Pohlédla jsem na něj. Opíral se o zárubeň dveří zády a měl ke mně otočenou jen hlavu. „Chtěl jsem tě jen zkontrolovat a zjistit jestli nedostaneš něco lepšího než my, ale zdá se, že ne. Kdo je Lišaj?" Zeptal se najednou. „To už tu stojíš tak dlouho? Jak to, že jsi nás slyšel?" On se jen šibalsky uchechtl a v očích se mu zablýsklo. „Stojím tu už dost dlouho na to, abych slyšel něco o palačinkách a nějakém Lišajovi." Opřela jsem se zadkem o stůl a založila si ruce na hrudi. „To by tě zajímalo co?" On jen nadzvedl obočí ve vyzývavém gestu. Pak se na něco zaměřil a o chvilku později jsem ucítila, jak se mi začal procházet po hlavě. Naštvaně jsem na něj zasyčela. „Vypadni!" On se samolibě usmál. „Až mi řekneš kdo je Lišaj."

Podezíravě jsem se na něj podívala. „Proč tě to tak zajímá? Nemusím se ti vzpovídat." On se zlehka dotknul mé hradby. „Myslím, že najdu nějakou skulinku a podívám se sám." Chtěla jsem mu to vrátit, ale na to, abych se mu dostala do hlavy jsem se ho potřebovala dotknout jinak jsem to neuměla. Začala jsem se k němu přibližovat.

On se na mě nejistě podíval. „O co se pokoušíš?" Já se jen záludně usmála a zastavila se předním. Pomalu jsem zvedla ruku, ale on mě zastavil podobně jako, když jsem se mu vloupala do pokoje. „Chtěla jsi se mi dostat do hlavy? Ty to neumíš telepaticky?"

Vytrhla jsem mu svou ruku z jeho sevření a chtěla se vrátit do pokoje. „ Lišaj, je můj nejlepší kamarád vlastně spíš bratr, stejně jako Abra je moje sestra. Spokojený?" řekla jsem naštvaně a vzala za dveře, abych je zavřela. „Už ano, vždy dostanu co chci." usmál se. Já jen protočila očima. „No jo jasně, tak už můžeš jít. Chtěla bych se najíst..." řekla jsem nejistě nechtěla jsem znovu chutnat to hrozný jídlo. „Jak chceš." Pak jsem za ním zavřela dveře a došla zpět ke stolu. Opřela jsem se rukama vedle talíře a chvíli jen zírala na to, jak to vypadá. Už jsem to jíst nechtěla. Když se najednou ode dveří zase ozval Riwen. „Tohle by ti mohlo chutnat víc sice nejsou od Lišaje, ale taky umím vařit." Když jsem se otočila na dveře už je zavřel. Pak jsem se otočila zpět k talíři na kterém byli palačinky místo podivně vypadajícího masa. Thermia se na to taky mlsně podívala, obě jsme chtěli zjistit, jak asi chutnají. Vzala jsem tři a dala je na talíř vedle, aby si dala i Thermia. Ta se do nich pustila, já se jen pousmála, když jsem viděla, jak se olizuje. Tak jsem se odhodlala a také se do nich pustila chutnali opravdu skvěle.

Zdravíčko!

Tak jo je tu po delší době kapitolka. Už mám většinu zkoušek za sebou a tak jsem se rozhodla vám sem hodit další kapitolku. Doufám, že se vám líbila. Nebyla stále nic extra, ale aspoň něco tu po dlouhé době máte. Můžete mi tu klidně zanechat komentář ať vím jak se vám kniha líbí. :D

Napřečtenou!