Emirial

19. kapitola - Nečekaný souboj

Po tom co jsem dojedla chtěla jsem Riwenovi poděkovat, ale po tom co jsem otevřela dveře jsem tam našla jen Konella. „Děje se něco?" Zeptal se a nahlédl za mě do pokoje. „Ne jen jsem myslela, že tu je Riwen." On se na mě trochu nedůvěřivě podíval. „Proč bys hledala zrovna jeho?" Prohlížel si mě. „Chtěla jsem mu poděkovat za palačinky." On vyvalil oči. „On ti vykouzlil palačinky? Tak to není fér." Já se pousmála. „ Ty jsi voják ty máš být schopný sníst všechno ne?" On zvedl ukazováček. „To ovšem neznamená, že nemám rád dobré jídlo." zašklebil se na mě. „Tak to by sis rozuměl s mým bratrem strašně rád vaří." Najednou k němu přiletěl jeho strážce byla to sova opravdu krásná nejspíš to byla sova pálená. „Ta je krásná." Usmála jsem se. „To tedy je. Jmenuje se Samtir a je to fakt kočka."

Já se zasmála. „To tedy je." uznala jsem. „Nedá se tu dělat něco zábavnějšího? Už se fakt nudím." Přiznala jsem se mu a opřela se o rám dveří. „Můžeme si zatrénovat jestli chceš." Myslím, že jsem se musela ohromně rozzářit, protože Konellovi se zablesklo v očích. Vešla jsem dovnitř a on mě následoval. Zavřel za námi dveře a sundal si kápi. Samtir se posadila vedle Thermie a vypadalo to, že si spolu povídají.

Thermie

„Ahoj. Ty jsi Samtir?" Ona přikývla. „Bude to celkem legrace sledovat nemyslíš?" zeptala se a podívala se na Akaris a Konella. „Jasně už se celkem těším." uznala jsem. Pak už jsme vedle sebe jen seděli a koukali na ty dva.

Akaris

„Co chceme procvičit? Boj nebo magii?" Zeptala jsem se ho. „ Můžu tě naučit nějakou techniku boje, kterou určitě nebudeš znát." Naklonila jsem hlavu na stranu a podezíravě jsem se na něj podívala. „Jak můžeš vědět, že tenhle typ boje znát nebudu?" On se na mě podíval s úsměvem. „Protože jsem si jistý, že jsi se nikdy nezastavila ve výcvikovém táboře na hoře Horveg v Severním království. Vykulila jsem na něj oči. „Ne tam jsem nebyla." On se samolibě usmál. „Tak vidíš." A pak mě začal učit. Ukazoval mi nějaké pohyby, které vypadali opravdu efektivně a dali se použít proti vyšším a silnějším lidem než jsem byla já. „No vidíš to. Přesně takhle, výkop a pak se ohneš, aby ses vyhnula ráně mezi tím se připravíš a zaútočíš mu na nohy a máš ho na lopatkách... doslova." Neodpustil si další vtípek. Pak mi podal ruku a vytáhl mě na nohy. „Učíš se rychle." pochválil mě. „Nebo je to dobrým učitelem." On se zamyslel. „Hmm myslíš?" Zamyslil se a tvářil se u toho dost komicky. „Ať ti to moc nestoupne do hlavy." On se zasmál. „Hmmm počkej,... už je pozdě." Začali jsme se smát.

Najednou se rozrazili dveře a stál tam Riwen s Magnusem. Co se to tu děje? Nechápavě na nás koukali. „Strašně jsem se nudila, a tak jsem poprosila Konella jestli by se tu nedalo dělat něco zábavného. No a tak mě něco málo učil." Riwen na svého bratra vrhl tázavý pohled stejně tak i Magnus. „ Víš jak jsem se lekl, že se něco stalo, když si nestál před dveřmi?" vyjel na Konella najednou Riwen a šel zprudka proti němu. Než k němu, ale došel stoupla jsem si mezi ně a položila jsem Riwenovi ruku na hruď. „ Za prvé, není to jeho vinna, ale moje. Za druhé dokážu se ochránit i sama, a za třetí můžeš se uklidnit?!" Při posledních slovech jsem mu zabodla ukazováček do hrudníku. On se na mě podíval s kamennou tváří, ale v očích mu jiskřilo.

„ Do toho ti nic není Akaris, momentálně mluvím se svým vojákem, tak se do toho laskavě nepleť." Podíval se na mě z výšky a pak mě odstrčil stranou. „Děláš si ze mě srandu? Já nejsem věc, jestli sis nevšiml, ani nejsem jedna z těch milionu holek se, kterýma jsi nejspíš trávil svůj čas. Takže mě poslouchej. Necháš Konella být a odejdeš odtud." On se napřímil a pak do mě strčil. „Tak mi ukaž, jak se umíš bránit. Dělej!" Postavila jsem se proti němu a připravila se k boji on udělal to samé. Pak jsem se proti němu vrhla bylo to poprvé co jsem útočila první. Použila jsem chvaty, které mě naučil Ridicus ty co mě učil Konell, jsem si zatím nechala do zálohy pak jsem vytáhla meč a stejně, jako on ostří našich mečů se srazilo a odlétli jiskry. Konell a Magnus na Riwena křičeli, aby mě nechal být, ale neposlouchal je. Snažila jsem se vykrývat jeho útoky, ale bylo to každou chvilku těžší, protože se mě pokoušel rozptylovat i dotyky na mé hradbě. Pak jsem dopadla na zem na záda a jen tak, tak jsem zastavila ostří jeho meče kus od svého obličeje. Svůj meč jsem držela na jedné straně za rukojeť a na té druhé za ostří, které se mi zarylo do ruky, když se setkalo s tím Riwenovým.

Pak už ho Magnus s Konellem odtáhli. On se na ně podíval, jako by se probral z transu a pak se podíval na mě. Pomalu jsem se postavila a podívala se mu s úsměvem do očí. On se najednou naštvaně otočil a bez jediného slova odešel. Já pohlédla na svojí ruku pokrytou krví. Magnus s Konellem se mě snažili přesvědčit, že potřebuji doktora, ale já jim řekla, ať mě prostě doprovodí do pokoje. Celou cestu zpět se mě snažili přesvědčit, ale já se nenechala. Po jejich odchodu jsem mohla zavolat léčitelku nebo si to zahojit kouzlem, jenže léčitelská kouzla jsem neovládala a tak jsem si ruku jen obvázala kusem černé látky. Chtěla jsem aby mi tam zůstala jizva. Měla jsem je jako památky na lidi dokonce mám jizvu od Lišaje a jednu od Abry.

Thermia se na mě jen koukala a vrtěla hlavou. „To jsi ho musela provokovat? Dneska asi nebyl v té nejlepší náladě." Konstatovala a koukala na mě, jako bych vyvolala nějakého démona. „Ale no tak na tvoje kázání dneska nejsem opravdu zvědavá. Navíc jsem unavená a jdu spát jdeš taky?" Ona protočila očima a přešla přes postel nahoru k polštáři. Já se mezi tím převlékla do své černé košile na spaní. Pak jsem se zahrabala pod peřinu a upřela zrak do stropu. Chybělo mi to střešní okno co bylo v té observatoři dost jsem si ho oblíbila. „Dobrou Akaris." Pronesla se zívnutím Thermi. „Dobrou noc Thermi." Pak už jsme obě upadli do říše snů.

To nemělo ovšem dlouhého trvání. Ze spaní mě probudil zlý sen.

Nejprve se to zdálo, jako ten sen, který se mi zdával po našem pádu do propasti, ale pak se změnil. Objevil se tam nějaký kluk přibližně v mém věku nikdy jsem ho neviděla, byl nejspíš ze šlechtického rodu, protože měl drahé zdobené oblečení. Viděla jsem ho, jak vstupuje sem a tvrdí, že je dalším hvězdonošem. Já se s ním hádala a on mě potom shodil z ostrova stříbrné věže. Jak jsem padala, tak jsem křičela a pak jsem se probudila a posadila se. Byla jsem celá mokrá od potu a Thermi stejně, tak obě jsme se vzbudili a podívali se na sebe měli jsme propojené sny, takže se nám oběma zdálo to samé nebo to bylo dost podobné ona to občas mohla vidět ze svého pohledu. V mém pokoji se jako duch objevil Magnus. Nejspíš mě teď hlídal. Došel k mé posteli a starostlivě se na mě podíval. „Jsi v pořádku? Riwen říkal, že tě slyší křičet." Trochu zmateně jsem se na něj podívala. „Riwen? To on mě hlídá?" On zakroutil hlavou. „Ne teď tě nehlídá nikdo respektive Konell musel někam zajít. A já spal, ale Riwen mě probudil, že tě slyší křičet ze spaní." 

Tak jo moc se omlouvám, ale teď jsem si dala týden klidový režim. No a tak jsem nic nevydávala, ale tento víkend vám sem dám co nejvíce kapitol půjde. Doufám, že jste měli hezký týden. 

Měli jsme tu lehký souboj mezi Riwenem a Akaris. Zdá se, že je Riwen kapku výbušný. Docela překvapil. Co si o tom myslíte vy? Jak to, že je Riwen tak výbušný? A proč se poté tvářil, že neví co se stalo? A jak to, že jí slyšel?

Napřečtenou!