Emirial

28. kapitola - rozcuch

Jen co se za Riwenem zavřeli dveře lordův pohled se změnil, zjihl. „Co chcete?" Založila jsem si ruce na hrudi a podívala se zkoumavě na něj. „ Chtěl jsem se ti omluvit za to, jak jsem se choval byl jsem nervózní." Nadzvedla jsem obočí. „A proto ses musel chovat, jako pitomec?" On si projel rukou své blond vlasy a podíval se na mě. „Nemusel jsem se tak chovat mrzí mě to, jen jsem chtěl sirům dokázat, že jsem hodný toho být hvězdonošem. Vím byla to hloupost. Jinak jmenuji se Nycer." Byl překvapivě milý. Jeho jméno, ale bylo vtipné. „Já jsem Akaris, ale to už jistě víš." Snažila jsem se zadržet smích. On přikývl. „To bych ti mohl říkat jen Ris." Zamračila jsem se. „Ne to nemohl, a jestli mi tak jednou řekneš ošklivě ti ublížím." On zvedl ruce na důkaz toho, že chápe.

„Omlouvám se. Jak se ti tu zatím daří? Nechtěla by jsi mě tu provést?" Jen jsem se na něj podívala. „Asi ne, sirové nemají rádi, když se tu zlodějka jen tak potlouká, moc míst tu neznám jen tu místnost na konci chodby tam trénuji." On jen přikývl. „Ah jasně, zlodějka, za to se taky omlouvám." Protočila jsem očima. „Jasně přestaň se omlouvat jen už toho nech a nenavážej se do mých přátel." Přimhouřil oči. „Myslíš ostatní zloděje nebo ty assasiny co se tu kolem tebe motají?" Jen jsem na něj odměřeně koukala. „Dobře už se do nich nebudu navážet. Měla by jsi být milejší, měli bychom táhnout za jeden provaz jsme stejní." Uchechtla jsem se. „My dva, rozhodně stejní nejsme Nycere." Podívala jsem se na jeho kapsu, protože se pohnula. Po chvilce z ní vykoukla žába. Začala jsem se smát. „Co je tu k smíchu?" Nechápal. „Jak může mít hvězdonoš za strážce žábu?" On se na mě uraženě podíval.

„Ty nechceš, abych urážel tvé přátele, tak ty neurážej ty moje. Garur je skvělý strážce. Chápu, na toho tvého draka nemá, ale je to nejlepší strážce." Jen jsem přikývla. „Teď, když mě omluvíš musím si jít vybalit." Otočil se a odešel. Za mnou se ozval smích. Podívala jsem se na Thermi. „Garur je nejlepší strážce, když mě teď omluvíš musím si jít vybalit." Zopakovala po Nycerovi a já se začala smát taky. „To je až tak směšný?" Zeptal se Riwen, který se tu zase objevil z ničeho nic. „Tak moc směšný, že z něj smíchy brečím." Riwen se na mě podíval zpod černé kápě. „Smích ti sluší. Viděla jsi toho jeho strážce?" Jen jsem přikývla, protože jsem se nemohla přes ten záchvat smíchu nadechnout. „Jak je možné, že má tak ubohého strážce a je hvězdonoš? Neměl by mít něco velkolepého jako ty?" Uklidnila jsem se. „Měl, jenže on používá mojí magii, takže se jeho strážce nejspíš nezměnil kvůli tomu.

„To je dobrý postřeh. Tohle jsem našel u sira Tripola." Vytáhl zpod pláště knihu v kůži a podal mi jí, voněla dřevem nejspíše podle místa, kde ležela posledních několik let. Měla zažloutlé stránky a kožený přebal. Vzala jsem si ji a přečetla název na přebalu. Kronika Destrika Bornea. S vyvalenýma očima jsem se na něj podívala. „To je kronika prvního z hvězdonošů." On jen vševědoucně přikývl. „Najdeš v tom určitě spoustu důležitých věcí. Trochu jsem do toho nahlédl a bylo tam i něco o dvou strážcích, měla by sis to přečíst." Přikývla jsem. „Také si myslím, a proto by jsi měl jít, abych toho stihla přečíst co nejvíc." otočila jsem ho čelem ke dveřím a popostrčila ho.

„Víš, že se dokážu ztratit sám?" Zastavil se a já ho pustila. Otočil se ke mně. „Ano to vím, ale už tě trochu znám a tak mi bylo jasné, že by jsi začal mluvit a já bych ti odpovídala a pak by jsme se nikam nedostali a ty by jsi tady strávil dalších několik hodin."

Na tváři si mu pohrával úsměv a oči mu pod kápí zajiskřili. „To je nejspíš pravda." Souhlasil se mnou. „Můžu mít prosbu?" Lehce naklonil hlavu na stranu. „Jistě, kvůli tomu tu v podstatě jsem." Zasmála jsem se. „Ne, nejsi." „Dobře tak nejsem, ale i tak to rád splním." Teď jsem se vítězně usmála. „Takže to splníš bez podmínek?" On přikývl. „Dobře, tak tedy přeji si nebo spíš, chci abys do mého pokoje vcházel bez té kápě. Vím, že možná budeš ..." „Dobře." Nestihla jsem to obhájit a on prostě souhlasil.