Emirial

22. kapitola - vtípky

Akaris

,,Děkuji, že jsi mě poučil a něco naučil. Moc jsi mi pomohl. Škoda, že tam zítra nemůžeš být semnou, byla bych klidnější. " Položil mi ruku na rameno. ,,Stačí, když si vzpomeneš na dnešní trénink a na vše co jsem tě učil a říkal. To zvládneš. " Jeho úsměv zjihl jakoby se zapomněl. ,,Děkuji ti. " ,,Za málo, má paní. " Udělal poklonu a já se zasmála. Také jsem se mu uklonila, ale po zlodějsku. ,,Tuhle poklonu znám, je zlodějská vzdáváte jí úctu padlým zlodějům nebo těm mladým." Jen jsem pokývala hlavou. ,,O zlodějích toho víš docela dost. " On se podrbal na hlavě přes kápi. ,,To bych asi měl, když je chytám. " uvědomila jsem si až teď, že je vlastně královským assasinem. ,,To je vlastně pravda. " řekla jsem tiše. ,,Co pak se děje? "Zeptal se nechápavě. ,,Vůbec nic, jen jsem unavená, vezmeš mě do pokoje? "On přikývl a podal mi ruku. Thermi mi vyletěla na rameno a Stissar se důstojně postavil vedle svého pána a čekal. Pak nás zahalila temnota a ocitli jsme se v pokoji. ,,Děkuji ti ... za pomoc. " Riwen se pousmál. ,,Rád jsem pomohl, snad na tebe už nebude zítra křičet. " Pak mi došlo, že nemohl vědět jaké kouzlo cvičíme, tak jak je možné, že to věděl. "

,,Riw... " Když jsem se otočila zpět k němu už byl pryč. Pak jsem se položila do koupele a užívala si horkou vodu, kterou jsem si zahřála jediným dotekem, moje schopnosti opravdu zesílili. Thermi si smáčela pouze jednu tlapku, dnes se jí do vody příliš nechtělo. Když jsem vylezla uložila jsem se do postele. Thermi se zachumlala vedle mě. ,,Víš mluvila jsem se Stissarem a neuvěříš co mi řekl, že Riwen udělal. " Nechápavě jsem se na ní podívala. ,,On ti to neřekl? " Podívala se na mě. ,,Nejspíš se nerad chlubí svým hrdinstvím. " řekla jsem to bezmyšlenkovitě. Pak jsem se nad tím, ale pozastavila. Když mi došlo co jsem řekla začala jsem se smát a Thermi taky. ,,To byl dobrý vtip." Pronesla v záchvatu smíchu.

Ani jedna v tu chvíli nevěděla, že je Riwen ze stínu sleduje a užívá si, že není slyšen ani viděn. Líbilo se mu, že si z něj dělá srandu. Od někoho jiného by ho to rozčílilo, ale od ní ho to rozesmálo. Proč, ale právě ona? Proběhlo mu v hlavě. Potkal tolik dívek, ale na ní je něco zvláštního. Nejvíc asi to, že je na něj drzá a odporuje mu.

,,Teď už dobrou Thermi. " ,,Dobrou otravo. " Zašeptala a zamotala se do klubíčka. Položila jsem přes ní ruku, abych si byla jistá, že mi jí nikdo neukradne nejen, že byla můj strážce, byla moje rodina, jediná rodina, kterou tu mám sebou.

Opět to nebyla klidná noc zase se mi zdál ten zlý sen. Zase tam byl ten kluk v drahém zdobeném oblečení a hádal se semnou. Postavili se za něj i sirové. Já tam byla naopak úplně sama. Zamnou na štěstí nebyla propast, ale zeď věže. Couvala jsem a čekala, že každou chvíli do ní nabourám jenže to se nestalo, jako by přede mnou stále utíkala. Když jsem si myslela, že jsem na ní konečně narazila nebyla to zeď, ale kočár,  ten kočár ve, kterém jsme spadli do strže. Jak jsem do něj narazila zavrávoral a spadl, z okna vykoukla máma a zakřičela. ,,Můžeš za to ty! " Já jsem zakřičela. ,, Omlouvám se! Promiň mi to! " Pak jsem se probudila, se slovy, promiň mi to, na rtech.

Bylo to někdy uprostřed noci. Skrz závěs nakukovaly paprsky měsíce a já prostě už nemohla usnout. Proto jsem se opatrně zvedla z postele a došla k oknu. Poodhrnula jsem závěs a nahlédla ven. Byli jsme uprostřed mraků, tak toho nebylo moc vidět, jen mraky, hvězdy a měsíc. Při pohledu na to prázdno a malou zahradu co zaplňovala ten kousek ostrova co tu byl. Zajímalo mě, jak se dá dostat pryč. Tohle vlastně bylo vězení bez možnosti bezpečného úniku, pokud ti to někdo nedovolí. Mám z toho docela strach.

Pak už jsem toho moc nenaspala chodila jsem po pokoji nebo seděla v okně. Čekala jsem až vysvitne slunko, abych se oblékla a stihla si dát aspoň nějakou snídani. Jenže omyl číslo dva dnešního, ještě ani pořádně nezačatého dne. Ten první byl když jsem si myslela, že ten parapet nebude tak studený, jak vypadá.